Vize, jakou potřebujeme/1108

Vize, jakou potřebujeme/1108

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/55

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

81. článek: Levice bez socialismu?,29.8.2024, Michal Ševčík

Celé zde: https://casopisargument.cz/59098

Část 2.

Příspěvek z pera Michala Ševčíka obsahuje důležité prvky vstřícnosti vůči nedogmatické diskusi. Ve druhé uvádím to nejdůležitější, co je nutné v návaznosti na polemiku Prokop-Ševčík (a k tomu přibydou další) sdělit. Jako i v ostatních případech Ševčíkův text od svého odlišuji barvou:

Levicová politika, která aspiruje na úspěch, musí být také ochotná přijmout určitý stupeň pragmatismu a politického realismu. V praxi to může znamenat dočasnou koalici s částmi národního kapitálu, pokud to přinese dlouhodobé zisky nebo umožní dosažení širších cílů. Tento přístup je sice v rozporu s některými ideologickými pozicemi marxismu, ale je důležitým nástrojem pro dosažení reálného politického vlivu. Nám, národním socialistům, tohle nečiní potíže, protože víme, že oslabování kapitálu a jeho moci je dlouhodobý proces. Zejména díky jeho síle a ovlivňování spotřebitele prostřednictvím různých marketingových kampaní v kulturní a hodnotové oblasti (např. LGBTIQ+ branding, zbrojení proti metafyzickému zlu apod.), to nebude otázka jedné dekády.

Autor takovou politiku považuje za nesocialistickou, ale levicovou, potom by mě zajímalo, co v jeho očích zůstává levicové bez socialismu? Tím, že se vyhýbá nutnosti diskuse o pragmatických strategiích a potřebě kompromisů, zůstává uzavřený v teoretické rovině, aniž by nabízel praktické návrhy, jak by levicová politika mohla dosáhnout svých cílů v korporátně kapitalistickém kontextu EU a kdy kapitál zcela ovládá vlády jednotlivých zemí včetně supranacionálních struktur EU.

Článek Vítka Prokopa nabízí zajímavý a celkem správný pohled na konečné cíle socialismu, ale absence realistické taktiky nepovede k získání volebních zisků. Žijeme v době českého pinochetismu, což je pro socialisty všech barev nesmírně náročné období. Na závěr chci dodat, že články Vítka Prokopa čtu s chutí a nutí mě jako jedny z mála k zamyšlení, za což mu děkuji.

K tomu:

Nyní k tomu, proč je přechod od zastaralého paradigmatu [Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti] k novému, perspektivnímu [Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu], tak zásadní a tak významný?

Odpověď na tuto otázku zde dávám poprvé v podrobnější podobě. Perspektivní paradigma lze stručně charakterizovat i tím, že jde o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, změnu, při které se stávají dominantním sektorem odvětví produktivních služeb. Expanze těchto odvětví zaměřených na nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka, tj. plné využití lidského potenciálu daného každému přírodou, navrací ekonomiku k člověku a současně člověka (plný rozvoj jeho schopností) mění v nejproduktivnější ekonomický faktor. To ovšem vyžaduje provedení zásadních reforem, jejichž výsledkem bude ekologicky šetrný a současně mnohem více dynamický ekonomický růst spojený s vytvářením vztahů, v nichž svobodný rozvoj každého bude podmínkou rozvoje všech.

Aby si každý udělal konkrétnější představu o těchto reformách uvedu konkrétní příklad: Stabilitu průběžného penzijního systému z hlediska dlouhodobých trendů demografického vývoje lze zabezpečit dvojím způsobem:

- Vynuceným, paušálním prodloužením doby odchodu do penze (se všemi stresy, které to lidem přináší, s obrovskými distorzemi a ekonomickou neefektivností).

- Zvýšením motivační role nejen průběžného penzijního systému, ale i např. vzdělání, péče o zdraví, rozvoje firemní kultury apod. k tomu, aby byly vytvořeny podmínky pro dobrovolné, dle individuálních možností a vlastního zájmu prodloužení období produktivního uplatnění.

(V seriálu k pěstování vize k tomu najde zájemce velké množství materiálu, které tuto myšlenku rozvíjejí, propracovávají do detailů a srovnávají s Jurečkovým svinstvem.)

Podobně lze postupovat i v dalších oblastech: Systému vzdělání, péče o zdraví, sociální práce, výchově v rodině i výchově kulturou apod. Zde všude jsou obrovské možností jak zvýšení ekonomické efektivnosti, tak i proměny mezilidských vztahů... A současná levice (která ztratila kontakt s teorií) místo aby předložila ucelený projekt produktivních reforem jen příštipkaří (a někdy ani to). Je úplně mimo, pokud jde o pochopení toho, jak řešit ekonomické a sociální problémy. Proč? Protože staré paradigma je nefunkční, pohled jeho prizmatem vede ke slepotě.

Teprve při prosazování těchto reforem se ukazuje (a spor o reformu penzí u nás po nástupu Fialovy vlády to ukázal), jak konfliktní je provedení takových reforem z hlediska role současné globální moci a jakému zlu je nutné čelit. M. Ševčík má pravdu, když říká: "Žijeme v době českého pinochetismu". Neuvědomuje si však, že "český pinochetismus" má stejný původ jako ten chilský – je dosazen současnou globální moci. A ta se snaží doslova za každou cenu skutečné reformy nepřipustit. A k tomu je jí dobrá i teorie zbavená část levice, kterou má "pod palcem".

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.ht

A k tomu trochu inspirující přírody:

Károvské údolí. Pravidelně sem před Vánocemi chodím na procházku. Nejen proto, že zde roste na několika místech penízovka sametonohá, ale toto údolí ladí s ročním obdobím.

Začínám vystupovat nahoru k osadě Zálepy, kde je velmi pestrá směs obydlí, z poslední doby i pěkné vily.

Kousek od Zálep. Charakter přírody se rychle mění.

Takto kouzlí příroda.

Slíbený největší skalní útvar - nad Jarovem, kudy sestupuji zpět k Vltavě.