Vize, jakou potřebujeme/1107

Vize, jakou potřebujeme/1107

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/54

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

81. článek: Levice bez socialismu?,29.8.2024, Michal Ševčík

Celé zde: https://casopisargument.cz/59098

Část 1.

Příspěvek z pera Michala Ševčíka obsahuje důležité prvky vstřícnosti vůči nedogmatické diskusi. Prakticky bez časového odstupu reaguje na den před tím uveřejněné pojednání V. Prokopa a polemizuje s ním. Ševčíkův článek a svoji reakci na nej rozděluji na dvě části. V první uveřejním větší část jeho textu a doplním drobnou, ale zásadní poznámkou. Ve druhé uvedu to nejdůležitější, co je nutné v návaznosti na polemiku Prokop-Ševčík (a k tomu přibydou další) sdělit. Jako i v ostatních případech Ševčíkův text od svého odlišuji barvou:

Článek publikovaný v časopisu !Argument Mluvil tu někdo o Nové lidové frontě? od Vítka Prokopa, který se zabývá rovněž pojmem "nesocialistické levice", představuje cennou a zajímavou úvahu, avšak jeho argumentace zůstává místy nejasná a možná nesprávná z několika důvodů.

Nejasná definice nesocialistické levice, může být levice nesocialistická?

Jedním z hlavních problémů článku je nejasnost ohledně toho, co autor termínem "nesocialistická levice" vlastně míní. Autor předkládá myšlenku, že existuje levicový proud, který se neřídí socialistickými principy (naznačuje, že to je Stačilo! a SOCDEM, protože se přátelí s národním kapitálem). Tím vzniká zásadní problém: bez konkrétní definice je obtížné posoudit, jaký význam má pro subjektivně pojatého pravověrného socialistu levice bez socialismu? Jestliže je socialismem pouze ta levice, která usiluje o naprosté překonání kapitalismu a tržních principů, jedná se o marxistické sektářství. Zároveň amputace socialismu levici neutralizuje a není možné o levici dále hovořit, protože socialismus je rozličná rodina politických myšlenek a ideologií, kam například docela určitě spadá odborový, samosprávný nebo tržní socialismus, přičemž tyto jmenované socialismy mohou, ale nemusí být ovlivněny marxismem. Autor také nehovoří o tradicionálním konzervatismu a jeho zásadní odlišnosti od buržoazního konzervatismu, tj. preferování nadčasových jsoucen nebo konzervování různých forem strukturálního útlaku kapitalismu prostřednictvím kulturních hodnot a statusu quo (pozůstatkem buržoazního konzervatismu je např. neschopnost vyargumentovat smysl rodiny vůči progresistům u tzv. populistické pravice, přidávání nesmyslného přívlastku "tradiční" atd.)

Další věcí je, že článek prakticky ignoruje materiální podmínky kapitalismu, do kterých by měla být jakákoli levicová politika zasazena. Autorova úvaha snad evokuje, že socialistická levice může existovat nezávisle na těchto podmínkách, ale tento předpoklad je značně zjednodušující. Jakákoli smysluplná politická strategie musí být zakotvena v materiální realitě, což zahrnuje i pochopení a reflexi ekonomického systému, v němž operuje, to se odráží v politické taktice koalice Stačilo!, kdy bude v budoucnu možná zcela vážně konfrontována s miliardářem Babišem a bude ho seznamovat se svými levicovými požadavky a nelze předpokládat, že dosažitelným krátko nebo střednědobým cílem je nová socialistická společnost, která by se rovněž i mně líbila.

Kapitalismus ovlivňuje nejen ekonomickou, ale i sociální a politickou sféru, a proto musí být jakákoli levicová politika připravena na to, že se s těmito podmínkami musí vypořádat. Pokud článek toto opomíjí, stává se jeho reflexe odtrženou od reálných podmínek, čímž oslabuje jakoukoli potenciální politickou taktiku. Prázdný antikomunismus SOCDEM a "socialistická čistota" Levice způsobí pouze jednu jedinou věc, zmíněné subjekty mohou zůstat pouze spolky politických filozofů, jako tomu bylo u mojí "rodné" ČSNS takřka více jak 20 let. A je to přesně z toho důvodu, o kterém Vítek Prokop píše, jeho tatínek nerozuměl knížce Budoucnost levice bez liberalismu. Souhlasím, že je to oprávněná kritika, která vznáší otázku, pro koho byl tento sborník vlastně sepsán (myslím si, že pro nepříliš ukotveného levicového, nebo konzervativního intelektuála, který se nemůže smířit s konzumní společností a predátorským charakterem současného Západu). Nicméně postupný a postupující úspěch Stačilo! je právě založen na oné srozumitelnosti lidovým vrstvám a široké levicové rozkročenosti, která může někdy připadat teoreticky dobře vybaveným marxistům jako hereze. Souhlasím také s možnou obavou, aby Stačilo! nebylo jen nalevo natřené Babišovo ANO. Abychom se tomuto vyhnuli máme na rozdíl od ANO propracovanou ideologii (KSČM marxistickou, ČSNS národně socialistickou), která by hrozbě extrémní ideové flexibility bránila. Koaliční subjekty Stačilo! prostě nejsou catch-all nebo big tent parties. (Pokračování)

K tomu:

M. Ševčík má pravdu, když říká, že "socialismus je rozličná rodina politických myšlenek a ideologií, kam například docela určitě spadá odborový, samosprávný nebo tržní socialismus, přičemž tyto jmenované socialismy mohou, ale nemusí být ovlivněny marxismem", problém ovšem v tom naprosto zásadním. VŠECHNY tyto socialismy se mýlí v tom, že vývoj jde cestou: Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti. To je to paradigma, ve kterém levice uvízla, a místo, aby hledala jiné, snažila se toto paradigma vylepšovat různými směry, což nakonec vedlo k tomu, že se rozhádala a přišlo a funkční sjednocující základ.

Sovětští "marxisté" (z nichž mnozí Marxe pořádně neznali) vnutili toto paradigma jako podmínku "nerevizionistické čistoty", přitom samo toto paradigma je určitou výraznou revizí Marxova odkazu. (Lze doložit.)

Je nejvyšší čas vrátit se ke skutečné logice dějinné změny, která nás čeká a která spočívá v následujícím: Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu (který je, dodávám v tomto kontextu poprvé, i skutečným "zeleným" typem růstu na rozdíl od účelových a zneužitelných grýndýlovských pitomostí). Proč je rozdíl mezi oběma paradigmaty (setrvačným, chybným a tím, ke kterému je nutné přejít) tak významný? Tomu se budu věnovat v následující části reakce na

příspěvek M. Ševčíka.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Károvské údolí. Pravidelně sem před Vánocemi chodím na procházku. Nejen proto, že zde roste na několika místech penízovka sametonohá, ale toto údolí ladí s ročním obdobím. Další z mnoha skalních útvarů.

Ale ten největší teprve přijde - nad Jarovem, kudy budu sestupovat zpět k Vltavě.

Divočina se vším všudy.

A další zajímavé místo.

Dokonce i Jidášovo ucho v docela dobrém stavu zde je.