Jak ten čas běží… Hlavně udržet vnitřní sílu

Jak ten čas běží...

Čekám na tramvaj u Národního divadla. Najednou ke mně přijde člověk s fotoaparátem. Kvalitním. Mladší než já, ale ne o moc. Představil se. Andrzej Walkusz. Prý jestli mě může vyfotografovat. Dal mě malý letáček z nějaké své výstavy. Tak jo. Fotografuji se nerad (kradení duší). Ale tento fotograf vypadal jako profík. Za pár dní skutečně foto dorazilo.

Tak trochu starší a utrápenější. Tak tam vypadám. Víc v oběma směrech, než jsem si myslel. Ale asi to není daleko od pravdy. Snad je tam vidět, že - možná je to jen "přání otcem myšlenky" - jsem neztratil odhodlání podílet se na změně k lepšímu.