Vize, jakou potřebujeme/1100

20. prosinec 2024 | 00.01 |

blog ›

VIZE: Od počátků ke 12 průvodcům/4

Připomínáme si tři roky od doby, kdy byl uveřejněn první díl seriálu Vize, jakou potřebujeme. 17. prosince 2021. Během tří let se podařilo vytvořit startovní podmínky pro přechod od stádia ujasňování základních východisek a předpokladů pěstování vize k jejímu vstupu do reálného dění.

První fázi realizace můžeme chápat jako zahájení mise dvanácti průvodců osudovým úskalím vývoje lidské pospolitosti.

Dostávám řadu podnětů, které mě vybízejí k tomu, abych co nejdříve napsal, co konkrétně dělat, abych dal nějaký "návod k činu". Požadavek oprávněný. Setkal jsem se s ním i při diskusích o tom, jak by měl vypadat program akční politické strany: Neslibujte, co nemíníte vážně, raději řekněte, co máme dělat my sami, abychom vám pomohli změnit současný stav. – jenomže to některé strany nevědí a v tom je problém.

Proč je tak důležité rozlišit zastaralé paradigma od perspektivního

0pt;font-family:"Times New Roman",serif">Proč je přechod od zastaralého paradigmatu [Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti] k novému, perspektivnímu [Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu], tak zásadní a tak významný?

Důvody jsou dva a jsou vzájemně propojené:

1. V rámci starého paradigmatu nenajdeme žádnou oporu v tom, jak čelit pseudoreformám předložené komplexní alternativy a tím ideově diskvalifikovat ty, kteří slouží cizí moci. Maximálně jsme v pozici kibice či příštipkáře. A ani si neuvědomíme, jak moc jsou navrhované pseudoreformy chybné. Dokonce někteří uvěří tomu, že restrikce jsou nutné. – V rámci perspektivního paradigmatu jsme schopni předložit komplexní alternativu vzájemně provázaných reforem v těch oblastech, které jsou perspektivním předpokladem zvýšení dynamiky ekonomického růstu nové kvality, které se obejdou bez restrikcí, které vytvoří nový vztah člověka k člověku a nový vztah člověka v přírodě. Když někdo řekne, že si to nedovede představit, tak ať si připomene celou polemiku, kterou na stránkách pěstování vize vedeme s destrukční restriktivní penzijní Jurečkovou pseudoreformou. Základní spor je, zda paušálně prodloužit dobu odchodu do důchodu, stresovat a ožebračovat budoucí důchodce, vyvolat mezigenerační spory a nedůvěru k průběžnému penzijnímu systému, nebo zda vytvořit komplexní podmínky pro dobrovolné, motivované prodloužení doby produktivního uplatnění v závislosti na individuálních podmínkách a možnostech. Naprosto zásadní. A netýká se to jen "konstrukce" penzijního systému, ale vytvoření podmínek v oblasti vzdělávacího systému, péče o zdraví, firemní kultury. Kdo nepochopí tento rozdíl, nedojde v pochopení toho, o co jde, dál. Podobně konkrétní představu je nutné mít i o reformách, které by zainteresovali vzdělávací systém na dlouhodobém uplatnění jejich absolventů, systém zdravotní peče na tom, aby člověk byl co nejvíce a co nejdéle zdráv, resp. aby se minimalizovaly dopady, které ke zhoršování zdraví vedou. Nebo třeba reformy, které zvýší roli sociální práce v oblasti podpory znevýhodněných či vyloučených tím, že do zdrojů financování této práce vstoupí všechny pozitivní ekonomické efekty, které sociální práce v těchto oblastech přináší.

2. Promítnou jak srozumitelný výklad zásadní odlišnosti výše uvedených paradigmat do obsahu vyšší forem vzdělání a metodiky vzdělání. Na co a jak připravovat absolventy? Doplnit "koncové" formy vzdělání (zejména univerzitního, ale týká se to i ostatních) výchovou a výcvikem k týmové práci. Dosáhnout toho, aby produkcí univerzit byly čerstvými absolventy průběžně doplňované absolventské sítě vyúsťující v komplementární tvůrčí týmy s možností vzájemného horizontálního propojování. Jít tímto směrem zdánlivě nic nebrání, ve skutečnosti právě zde se v realitě naráží na "vzteklou rigiditu" podporovanou evaluační

politikou a nátlakovými akcemi z pozice moci. (Zde je na místě srovnání s průmyslovou revolucí, zde se také v oblasti řemeslné výroby spoutané cechy přeměnám směrem k průmyslu a s ním spojené tovární výrobě cechovní systém bránil "vzteklou rigiditou".)

Na závěr:

Proto je tak důležité pochopit rozdíl mezi starým a novým paradigmatem. A nejen to. Důležité je umět v konkrétních podmínkách odpovědět na otázky:

- Jak co nejlépe v konkrétních podmínkách vysvětlit rozdíl mezi oběma paradigmaty na konkrétních příkladech v obecné rovině i v místních podmínkách?

- Na jakých ideových či psychických bariérách vázne osvojení nového paradigmatu?

- Jak rozvíjet vlastní schopnost stále plnějšího chápání odlišností mezi oběma paradigmaty a praktické dopady této odlišnosti.

Nelze být průvodcem osudovým úskalím bez toho, aby si člověk výše řečené alespoň částečně neuvědomil.

(Pokračování tímto tématem)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Podzimní krásy Kunratického lesa. Využívám k relaxačním procházkám. Krajinu posuzuji odle toho, jak inspiruje a jak dobře se v ní přemýlí. Tady je to dobré.