Vize, jakou potřebujeme/1097

Vize, jakou potřebujeme/1097

VIZE: Od počátků ke 12 průvodcům/1

Dnes jsou tomu přesně tři roky, kdy byl uveřejněn první díl seriálu Vize, jakou potřebujeme. 17. prosince 2021. Stojí za to si připomenout, co je v prvním dílu (na který navázal každý den díl další) napsáno:

https://radimvalencik.pise.cz/9991-vize-jakou-potrebujeme-1.html

Během tří let se podařilo vytvořit startovní podmínky pro přechod od stádia ujasňování základních východisek a předpokladů pěstování vize k jejímu vstupu do reálného dění.

První fázi realizace můžeme chápat jako zahájení mise dvanácti průvodců osudovým úskalím vývoje lidské pospolitosti. To si vyžaduje podrobnější objasnění:

Odpověď na všechny tyto otázky se do úvodní části této série nevejde. Dokonce se sem nevejde ani odpověď na kteroukoli z uvedených otázek, pokud nemá být natolik zjednodušená, že může někoho uvést v omyl. Proto začnu tím, co považuji za důležité, aby k nějakému omylu nedošlo.

Pojem "dvanáct průvodců osudovým úskalím" je pracovní. Je určitým konceptem a slouží k vytvoření základní představy o tom, jak může dojít k podstatně větší efektivitě sdílení vize a přechodu k její postupné realizaci. V určité fázi bude možné a patrně i vhodné představit dvanáct osob, které budou v danou chvíli nejlépe reprezentovat ty, kteří jsou schopni nejlépe veřejnost sdělovat, odkud kam jdeme, o co jde a co dělat. Pro každého z reprezentujících však platí jedno zásadní pravidlo: Pokud máš patřit mezi reprezentanty dvanáctky, musíš mít za sebou dalších dvanáct, kteří jsou schopni veřejnosti sdělovat, odkud kam jdeme, o co jde a co dělat (pochopitelně s oporou poznatků, které se rodí při tvorbě perspektivní, realistické a přitažlivé vize). Mj. každý si může vyzkoušet či ověřit, zda je schopen ve svém okolí najít dvanáct příznivců, se kterými by byl schopen najít dostatečně sjednocující a koncepční odpověď na otázku odkud kam jdeme, o co jde a co dělat. Má se na mysli odpověď "živou", tj. takovou, která je v souladu s rozvojem poznání každého i s vývojem společnosti neustále rozvíjena a konkretizována.

S tím souvisí ještě jeden aspekt, který by měl vzít každý v úvahu. Přípravnou fázi lze považovat za fázi latentní. Kromě pokračování seriálu k pěstování vize nebudou dávány žádné pokyny k tomu, jak postupovat. Ti, kteří budou uvažovat o tom, kdo patří mezi dvanáctku, případně zda by ji sami nemohli tvořit, budou působit samostatně a odpověď se dozví na základě vlastního úsilí až – jak se říká – přijde čas. Když doba nazraje k tomu, aby se aktivity vyvíjené daným směrem začaly propojovat.

Ještě jedno je nutné zmínit hned v úvodní části, aby nevznikla nějaká nedorozumění. Čtenář, i ten, který proces pěstování vize sleduje delší dobu, či dokonce se pěstování vize účastní, si oprávněně položí otázku: Posunuli jsme se za tři roky dostatečně daleko? Je snaha pěstováním vize něco ovlivnit alespoň částečně úspěšná? Má vůbec smysl se o něco takového snažit?

Všichni, kteří se účastní, byť i zpovzdálí, sledování uplynulých tří let naší práce, mně dají za pravdu v tom, že jsem od počátku upozorňoval a neustále zdůrazňoval (ostatně je to implicitně obsaženo i v prvním díle, na který jsem dal v úvodu odkaz), že se jedná o běh na dlouhou trať, že časový horizont uplatnění výsledků bude hodně dlouhý. Vždyť ono to ani nemůže být jinak. Každý si může udělat myšlenkový experiment, jak by probíhal vývoj, pokud by to hlavní, co přináší pěstování vize, začala určitá část veřejnosti sdílet, připojila se k šíření, rozvíjení i konkretizaci vize. Prakticky okamžitě by nastal proces "nabalování", přičemž zrychlujícím se tempem. Ve společnosti ideově vyprahlé (nejen u nás, ale i v okolních zemích či na celém světě) by znalost toho, odkud kam jdeme, o co jde a co dělat, vyvolala hnutí spojené s významnými společenskými proměnami v lokálním i globálním měřítku. Tomu se současná globální moc, která hají privilegia systému, který se již přežil, a tím přispívá k dalšímu úpadku toho, co se přežilo (včetně úpadku mravního i racionálního), snaží zabránit. Jak technickými prostředky (šikana na internetu, se kterou se neustále setkávám, je tím nejméně nepříjemným), využíváním vlivových sítí k rozeštvávání a dezorientování lidí (s čím musí každý počítat), manipulování s lidmi, kteří nejsou dostatečně racionálně ukotvení atd. jsou účinné a efektivně plní roli zadržování rozvíjejí se myšlenky (perspektivní, realistické a přitažlivé vize). Bylo by naivní si před třemi léty myslet, že vše půjde hladce. A jsem rád, že část těch, kteří stáli u počátků pěstování vize, naivní nebyli. Díky nim a dalším, kteří se postupně přidali, můžeme pokračovat a s pocitem dobře vykonané práce se ohlédnout za obdobím uplynulých tří let. Při této příležitosti považuji za vhodné připomenout památku JUDr. Karla Haise, který velmi pomohl v prvním roku a půl při pěstování vize: https://radimvalencik.pise.cz/10319-zemrel-pritel-a-kolega-judr-karel-hais.html

Úplně na závěr první části: Paralelně s naším pěstováním vize bylo několik dalších pokusů (grýndýlovská vize v podobě Nové dohody, manažerská v podobě Druhé transformace a další), za kterými stály tzv. "vlivné síly" i velké peníze. Všechny alternativní pokusy o tvorbu vize jsme sledovali a dali jejich analýzu, dokonce i předpověděli, proč budou neúspěšné. Téma srovnání výsledků, zejména však identifikování příčin neúspěšnosti jiných pokusů, je výživné a budu se mu věnovat v některém dalším pokračování.

Velmi uvítám podněty, a ještě víc příspěvky k nastolenému tématu.

(Pokračování tímto tématem)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Uhodnete, kde to je? Nápověda - na území Prahy, nedaleko  od metra.

Podle toho ne zcela obnoveného zámečku s věžičkou vlevo na horizontu lze poznat.

Poměrně velký les s potoky, rybníčky, zříceninou a tušením města kolem.

Kunratický háj, pokračuje doprava. Toto je pohled shora do okolí. Prvníkopec v dálce je Točná, v dále je vidět Cukrák a daleko táhnoucí se hřeben Brd zleva doprava.