Vize, jakou potřebujeme/1096

Vize, jakou potřebujeme/1096

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/53

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

80. článek: Mluvil tu někdo o Nové lidové frontě?,28.8.2024, Vítek Prokop

Celé zde: https://casopisargument.cz/59070

Část 4.

Obsáhlý příspěvek (studie, pojednání) z pera Vítka Prokopa je učebnicový příklad toho, jak část levice přestala být levicí a stala se manipulovanou metastází současné globální moci. Stojí za to, abychom mu věnovali větší pozornost. Prokopův text od svého odlišuji barvou:

Socialismus je oproti tomu třetí myšlenkový proud a vždy tak může kombinovat to nejlepší z liberalismu i konzervatismu. Usiluje o vytvoření vlastní svébytné kultury, nové civilizace.

..

Socialismus si dále uvědomuje, že kapitalistický systém musí být překonán, protože nepracuje v zájmu pracující většiny. Politika je v socialistickém pojetí boj idejí probíhající v různých formách a na různých úrovních, kvůli čemuž ji nelze redukovat na volební klání v aréně demokracie silně okleštěné mocí kapitálu. A právě proto socialisté nemohou připustit kompromitování svého programu jakýmikoliv rádoby pragmatickými kroky jako je spojování se s lidmi, kteří kromě kulturních válek nemají žádný reálný program. A je jedno zda o sobě tito kulturní bojovníci tvrdí, že jsou liberální či konzervativní... To, co se pak pro změnu označuje za konzervativce, by se spíše mělo nazývat regresivisty, protože jde o jedince, co odmítají jakoukoliv změnu a touží po návratu do jimi zidealizované minulosti.

Celá debata o konzervativní levici byla před několika lety zažehnuta sborníkem Budoucnost levice bez liberalismu. V době vydání jsem si jej koupil a se zájmem přečetl. Rozhodl jsem se pak s ním provést jistý experiment a přesvědčil jsem svého otce, aby si jej přečetl. Můj otec je vyučený cukrář v invalidním důchodu a patřil k dlouholetým voličům sociální demokracie, než přešel k SPD. Sborník nedočetl. Označil ho za příliš složitý na čtení, příliš intelektuální. Při opakovaných zmínkách o plebejské politice se navíc urazil, s tím, že není plebejcem, nýbrž dělníkem... Parlamentní levicové strany u nás dlouhé roky mnohé slibovaly, ale svým stylem, a i programem začaly rychle splývat s ostatními stranami. Neschopnost načrtnout komplexní vizi jiného směřování a absence odvahy pro radikální kroky – to jsou důvody pádu parlamentní levice u nás. Prapor přímé demokracie si tak zdařile přivlastnil podnikatel Tomio Okamura a oligarchovi Babišovi stačilo jen občas hodit pár drobtů, aby vypadal jako největší bojovník za pracující.

Buďme upřímní: konkurence levicovým stranám nesluší a nedává smysl, když jsou naše ideály založeny na kooperaci a solidaritě. Avšak i kdyby se podařilo překlenout propast mezi socialisty a nesocialisty, tak sjednocení stále není jisté. Spojenectví levice totiž není něco, co lze jen tak načrtnout od stolu ve své pracovně. Diskutujme a hádejme se o tom, co konkrétního by toto spojenectví mělo prosadit. Samotné spojenectví se ale buduje hlavně upřímnými lidskými vztahy a společnou prací. Moje zkušenosti jako místopředsedy Levice mi totiž říkají, že jinak jsou jednání odsouzena k nezdaru. Ostatně praktické politické práce mezi lidmi není nikdy dost. (To už je závěr)

K tomu:

S poznámkami začnu odzadu:

1. "Diskutujme a hádejme se o tom, co konkrétního by toto spojenectví mělo prosadit."– Špatně. Pokud vyzýváme k diskusi, musíme v prvé řadě zdůraznit, že diskuse musí respektovat principy teoretického přístupu. Jinak se prostě nikam nedodiskutujeme. Ten, kdo chce být průvodcem osudovým úskalím, musí vědět, jak funguje teorie a respektovat její principy.

2. "Neschopnost načrtnout komplexní vizi jiného směřování a absence odvahy pro radikální kroky – to jsou důvody pádu parlamentní levice u nás." – Z čeho vyplývá ona neschopnost? Právě z odtržení levice od teorie. Teorie znamená mj. kontinuitu lidského myšlení, má podobu rozvíjejícího se systému, kdy do toho, co již bylo poznáno, jsou zařazovány přesahy obsahující nové, zdůvodněné poznání. Právě jako taková je schopna sjednocovat dílčí pohledy.

3. "...co se... označuje za konzervativce, by se spíše mělo nazývat regresivisty, protože jde o jedince, co odmítají jakoukoliv změnu a touží po návratu do jimi zidealizované minulosti" – To je obyčejný úlet. Tzv. konzervativismus je odmítnutí "progresivismu", který vnutil levici krátkozraká náhradní témata tak, aby s levicí, která odtržením od teorie byla vykostěna, bylo možné manipulovat nástroji globální moci. Obyčejní lidé to chápou, proto volí Sarah nebo Káťu. Už kvůli té nešťastné válce. Průvodcem současným osudovým úskalím asi nemůže být ten, kdo zaostává za vývojem názorů normálních lidí.

4. "...kapitalistický systém musí být překonán, protože nepracuje v zájmu pracující většiny. Politika je v socialistickém pojetí boj idejí probíhající v různých formách a na různých úrovních". – Ale jak a čím musí být překonán? To je to, oč tu běží. Základní problém je v tom, že paradigma "od získání politické moci k zestátní, od zestátnění k produktivnější a lidštější společnosti" nejen selhalo, ale lpění na něm, setrvačný pohled na realitu a neschopnost vidět základ skutečné, perspektivní, realistické a přitažlivé vize, to vše vedlo k tomu, že se část levice dobrovolně zaslepila, aby neviděla, jak toto paradigma selhává. I v té gramsciovské podobě. Ten, kdo chce být průvodcem současným osudovým úskalím, se musí vyzbrojit pochopením skutečného obsahu přeměn, o které jde, a znát i konkrétní formy jejich postupného prosazování.

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:Pozdně podzimní návštěva v Dendrologické zahradě v Průhonicích. Usínající krása. Jsem rád, že se mně podařilo se ji stihnout.

Podzimní kombinace barev. Včetně oblohy.

Tady též.

Když jsem mluvil o stovkách odrůd jiřin, nepřeháněl jsem. Je zde i odrůda Bohdalová.

Tato se mně líbila nejvíc. I s tou vosičkou.