Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Stejne jako dalsi komentujici IP zde autor stranek jasne ukazuje vlastni zavoj nevedomosti. Marxova teorie byla davno rozebrana a prostudovana, jak z pohledu trhu, tak instituci. Zatímco Langeho linie mela znít, ze socialismus je schopen hrát hru dokonalé konkurence stejne jako kapitalismus, Marschak zastával opacný názor: kapitalismus není svetem dokonalé konkurence, ale monopolu a kartelu, coz (v schumpeterovském duchu) má své dobré stránky, zejména v oblasti dynamiky. Jacob Marschak, ucitel Leonida Hurwicze ocekával podobné jevy i pod znackou demokratického "socialismu", který mel na mysli, a nebyl touto vyhlídkou deprimován. Domníval se, ze výhody nedokonalé konkurence se prenesou i do kolektivismu. Známa je jeho teorie - team theory (autor stranek tady ne poprve vari z vody - prednaskami o mezigeneracnich teamech, kdy uz je davno na to rozvinuta teorie) , takze myslenka mezigenarcnich teamu by mela byti oprasena a ukotvena ve jiz popsane teorii. A ne aby byla zde tvorena nejaka pseudovize. Skutecnými problémy by nebyla racionální ekonomická kalkulace, ale motivace, stimulace iniciativy a intenzita úsilí - v rovnostárském systému, kde by manazeri byli demokraticky voleni.Jiz ve 30. letech 20. století jsou relevantní dve hlavní vývojové linie. Jednou linií byly práce Langeho, Lernera a dalsích o alokaci zdrojů v socialistické ekonomice, o neco starsí (1929) práce F. M. Taylora o metodách pokusu a omylu, Hotellingův príspěvek o tvorbe cen mezních nákladu a přebytku spotrebitele a výrobce a "nová ekonomie blahobytu" Hickse, Kaldora, Scitovského a dalších. Druhou vývojovou linií, zapocatou ve 40. letech 20. století, byla matematizace "klasické ekonomie blahobytu", kterou provedli Lange (1942), Allais (1943, 1945), Debreu (1951) a Koopmans (1957), pricemž Arrow-Hahn (1971) kniha General Competitive Analysis, která se do této řady zařadila.
Doposud jsou zdůraznovany myslenky zamerené na pretvorení ekonomiky národa nebo podobného spolecenství. S obrovským rozvojem soukromých podniků a státních orgánů vsak vyvstávají podobné otázky při urcování vztahů mezi ústredím mezinarodni firmy a jejími divizemi nebo ministerstvem (resortem) a jeho slozkami. Vetsina navrzených mechanismů je za techto okolností velmi relevantní, ale model teorie týmů můze být obzvláste vhodný.
Existuje také úzký vztah k teorii informace a k problémům správní organizace. Za propojení alokace zdrojů se zpracováním informací a organizací patrí hlavní zásluha Marschakovi za rozvoj ekonomické teorie informací a Herbertu Simonovi za jeho práci o organizaci a ekonomickém chování (Simon, 1951).Casto se napůl zertem se ríká, ze teorie organizace je obor bohatý na definice, ale chudý na výsledky v podobe teorémů. To jiz neplatí. Existují dve kategorie výsledků. Na jedné strane bylo vynalezeno pomerne málo konkrétních alokacních mechanismů a důsledne stanoveny jejich vlastnosti, jako je proveditelnost, optimálnost a konvergence. Na druhé strane existují také nekteré obecnější výsledky, které se zabývají mozností ci nemozností různých typů decentralizovaných mechanismů v závislosti na prostredí, s nímž se musí vyrovnat. Meli bychom se zminit o nekolika techto výsledcích, které následují po ukázce konkrétních mechanismů a diskusi o rámci potrebném pro formulaci obecnejsích otázek. Samozrejme oba druhy techto mechanismu jsou v institucich hojne a fektivne vyuzivany.