Vize, jakou potřebujeme/1078

Vize, jakou potřebujeme/1078

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/42

Pokračování. Úvod najde zájemce v předcházejícím dílu v archivu mých článků.

76. článek: Quo vadis, levice?,18.7.2024, Jiří Málek

Celé zde: https://casopisargument.cz/58460

"Česká levice může být po evropských volbách relativně spokojená.

To platí obecně. Lze ale najít články, které píší o tom, jak nelevicové bylo například konání a programová orientace některých politických hráčů. Problém je ale, že tyto "zásadové" pozice přicházejí například od těch, u kterých voliči nedocenili progresivní levicový koncept, zatímco kritizovaná koncepce šahala po 10 % výsledku. Zdá se, že s těmi levicovými voliči je velká potíž. Ve volbách do EP nedošlo k propadu levice v zapomnění. Naopak se ukázalo (a autor musí sebekriticky přiznat, že dlouhou dobu byl k nově formované cestě skeptický), že rázné překročení dlouhodobě zaběhnutých mechanismů přineslo potřebné hlasy a především, že se to jeví jako otevřené nové možnosti spolupráce různých politických sil. V evropských volbách STAČILO! uspělo, nyní v krajských volbách by se alespoň v některých regionech mělo ukázat, zda toto může fungovat i místních volebních kláních.

Další levicové subjekty (s výše uvedenou definicí) dopadly různě, některé neztratily a zůstaly na svém, i když velmi daleko od onoho vytouženého prahu; jiné se přepočítaly a místo dodatečného zisku spíše ztratily. Celkově ale blok, který je považován za různě intenzivní levici v české politice opět mírně oslabil. Před volbami se sice hovořilo o "potřebě jednoty levice", ale ti, co po ní volali, to sami pak svoji rigidní pozicí neumožnili. Jen si vezměte, jak nakonec strana Levice "musela" postavit vlastní kandidátku, která kromě možnosti prezentace strany v rámci PR, ale také nákladů, žádnou změnu trendů, jak je tento subjekt i levicovou částí společnosti chápán, nepřinesla. V procentním vyjádření zůstala na svém, bohužel pod 0,1 %. Budoucnost je mimo Prahu neviditelná a na kandidátce SOCDEM její čtyři kandidáti z hlediska preferencí zůstali v šedém (pod)průměru a byli na míle vzdáleni "starým" sociálně demokratickým matadorům, jako byli třeba Lubomír Zaorálek, Daniela Ostrá, Jiří Dienstbier či Vladimír Špidla. Je také signifikantní, že ani bojovník za "novou moderní tvář" sociální demokracie a představitel mladých sociálních demokratů, tvrdý odpůrce jakéhokoliv "kamarádění" s čímkoli, co jen vzdáleně zavání "komunismem", preferencemi dokonce zaostal i za nejúspěšnější kandidátkou za Budoucnost a byl desetkrát níže než sociální demokraté s nejvyššími preferencemi.

Další strana, která je považována za umírněnou levici, Zelení, opět prokázala, že touto stranou propagovaný boj proti klimatickým výzvám nenachází odrazy v rozhodování voličů. Přitom klimatické neradostné perspektivy považuje většina českých voličů za důležitý evropský problém, jen má jinou představu, kdo by to na úrovni EU měl řešit. To vše se promítá do českých volebních výsledů a odpovídá klesajícímu trendu v sebeidentifikaci občanů na pravolevé škále. I zde došlo k poklesu, jen příklad: v roce velmi časti 2016 se za levici (nejvíce nalevo) hlásilo 14,8 % populace, loni již jen 10,3 %. Naopak "střed" zůstal skoro na svém – 2016 to bylo 61,4 %, loni 59,5 %. Narostla sebeidentifikace jako pravice – 2016 to bylo 14,2 % v roce 2023 již 22,6 %. To se nemohlo neprojevit v evropských volbách a právě STAČILO! našlo cestu, jak se pasti vzrůstající pravicovosti vyhnout. Přitom nejde o "oslabení" pravicovosti ve společnosti, spíše jde o vytváření relevantního bloku, který svojí politickou vahou má reálnější šanci alespoň brzdit prosazování pravicového narativu v následujícím období."

K tomu:

Myslím, že tady Jiří Málek chodí zbytečně kolem horké kaše. A projevuje se zde také to, že bez explicitního definování toho, co je a co není levice, nelze vytěžit z pozorování toho, co se děje, žádný rozumný závěr. Proto to řeknu natvrdo, i když vím, že některým se to nebude líbit:

Je s podivem, že část levice tuto devastaci přežila a nyní posiluje. Dokonce rozšiřuje svoje spojenectví s dalšími politickými silami. Začíná si uvědomovat, jakému riziku byla vystavena a vidí realitu realističtěji (K. Konečná, S. Wagenknechtová, R. Fico).

V dalším pokračování uvedu, jaké kroky by měla skutečná levice podniknout, aby zase vstoupila do hry jako vlivná a efektivně působící politická síla.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Náhorní plošina nad Želízy, kousek od Liběchova směrem ke Štětí, je plná nádherných pískovcových útvarů. Jsou roztroušeny po velké ploše a každý z nich je něčím zvláštní. Na podzim vytvářejí nádherné kombinace s obarveným listím stromů. Lze zde chodit celé hodiny. A kromě jiného i nasbírat pár hub.

Tady podzim ukazuje, co umí.

A tady zase zahlodal zub času. Takto se pískovce občas postupně rozpadají.

Další "model", který vytvořila příroda.

Hlenky. Tak velkou kolonii jsem ještě neviděl. Něco mezi rostlinou a živočichem, mezi seskupením jednobuněčných organismů a mnohobuněčným organismem.