Vize, jakou potřebujeme/1075
Jak se rodí vize: Časopis !Argument/39
Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího. V jakém smyslu nejdůležitějšího? V následujícím:
85pt; border: 1pt solid windowtext; background: rgb(229, 222, 254); padding: 0cm 5.4pt; --darkreader-inline-border-top: #8c8273; --darkreader-inline-border-right: #8c8273; --darkreader-inline-border-bottom: #8c8273; --darkreader-inline-border-left: #8c8273; --darkreader-inline-bgcolor: #222426; --darkreader-inline-bgimage: none;" data-darkreader-inline-border-top="" data-darkreader-inline-border-right="" data-darkreader-inline-border-bottom="" data-darkreader-inline-border-left="" data-darkreader-inline-bgcolor="" data-darkreader-inline-bgimage=""> Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu |
2) Posun v realitě → |
Vyšší level vývoje společnosti |
1) Posun ve vidění reality: od↑k
Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti |
Nejdříve musíme vyjít ze slepé uličky chybného vidění reality k tomu, o co ve skutečnosti jde. Bez toho to prostě nepůjde. V tom měli pravdu Goethe i Lenin:
Goethe: "Kdo si nezapne správně první knoflík, ten se už dobře neobleče."
Lenin: "Kdo se pouští do dílčích otázek bez před běžného vyřešení obecných otázek, bude nevyhnutelně na každém kroku bezděčně "narážet" na tyto obecné otázky. A narážet na ně slepě v každém jednotlivém případě znamená odsuzovat svou politiku k nejhoršímu kolísání a bezzásadovosti."
Budu ilustrovat na článcích v časopisu !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.
74. článek: Čekání na Trumpa 14.7.2024, Oskar Krejčí
Celé zde: https://casopisargument.cz/58288
Nejdříve některé důležité pasáže z textu O. Krejčího:
Evropská unie na případné změny politiky Washingtonu reagovala opevňováním pozic vládnoucí skupiny. Výběr staronového vedení Evropské unie však není příliš šťastný: jsou to pravděpodobní pohrobci Bidena a takto je případný vládce z republikánské strany bude vnímat. Navíc platí, že unijní byrokracie rozhodně není vhodným ochráncem humanistických evropských hodnot. Protože obdobně jako předsedkyně Evropské komise přísahá, že povede válku na Ukrajině do vítězného konce, hrozí jí – a s ní celé Unii – že Trump řekne: "Bojujte dál, ale za své!" Už teď je finanční pomoc Evropské unie Kyjevu větší než finanční pomoc USA; ovšem americká vojenská pomoc, která se vyplácí vojenskoprůmyslovému komplexu, je větší než pomoc Unie. Pro Ukrajinu by mohl být smrtící i případný požadavek nového prezidenta USA, aby Kyjev začal splácet půjčky. Na druhé straně vznik nových frakcí v Evropském parlamentu naznačuje, že některé strany se na příchod Trumpa připravují...
Proto se asi bude každý nadále chovat tak, jak se choval doposud. Londýn s novou vládou bude pokračovat ve své oblíbené politice "Rozděl a panuj!"; Berlín bude dopoledne pronášet zásadní stanoviska, která odpoledne popře; Paříž bude i po volbách pokračovat v usilovném hledání vlastní identity; Praha bude dál provolávat militantní hesla a harašit zbraněmi...
Spojené státy rozhodně nejsou v nejlepším stavu. Politická společnost je v USA rozštěpená na nesmiřitelné tábory odhodlané k činům dosud nevídaným. Důvodů, reálných i fiktivních, k tomuto štěpení je velice mnoho. V této chvíli přesáhlo celkové zadlužení USA – tedy individuální půjčky, úvěry obcí, států a federace – téměř sto jeden bilion dolarů. Samotná federální vláda dluží 34,9 bilionu dolarů. A dluhy všech zúčastněných stále narůstají...
Minulý týden se v kazašské Astaně konal summit Šanghajské organizace spolupráce (ŠOS). Je to organizace, která se věnuje otázkám bezpečnosti a ekonomické spolupráci; pořádá společná vojenská cvičení, má ale také Podnikatelskou radu a Mezibankovní konsorcium; podporuje výměnu studenů na takové úrovni, že se mluví o Univerzitě ŠOS. Když v roce 2001 tato organizace vznikla, zakládalo ji šest států, mezi nimi především Čína a Rusko. Jak ukazuje tabulka na konci tohoto článku, dnes ji tvoří deset států a dalších čtrnáct se o členství uchází. Organizaci BRICS, která se věnuje hospodářské spolupráci, zakládaly v roce 2009 čtyři státy – kromě Ruska a Číny také Brazílie a Indie. V předvečer summitu, který se bude konat letos v říjnu v ruské Kazani, má BRICS devět členů a patnáct uchazečů o členství. Na příkladu těchto dvou organizací je vidět, jak se během dvou dekád svět zásadně mění.
K tomu:
Tradičně dobrý přehled stavu světa z pera Oskara Krejčího s dnes již potvrzenou správností predikce. Přesto považuji za důležité upozornit na jeden moment: "Výběr staronového vedení Evropské unie však není příliš šťastný...". – Ale vždyť je to jinak! "Staronové vedení" EU je dosazeno současnou globální mocí podobně jako "náš" prezident, "naše vláda", ale i ti, kteří ovládají média, zpravodajské služby atd. Dodal bych – pro ně "šťastně": Každý den dobrý, naděje (na udržení lumpáren) umírá poslední. Cíl: Vtáhnout EU do sebevražedných aktivit. Tak se totiž současná globální moc snaží "vyřešit" důsledky své neschopnosti řešit problémy. Znovu a znovu je nutné připomínat, jak funguje současná globální moc, jak probíhá proces její degenerace a následného rozkladu, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html
Ale aktuálně k článku:
1. Dochází ke dvěma zásadním globálním střetům:
- Mezi Trampovou snahou postavit US na vlastní nohy z hlediska dlouhodobé stability této významné a silné země na jedné straně, na straně druhé snahou současné globální moci v roli vetřelce v těle US nadále držet svou neudržitelnou pozici.
- Demonopolarizovat monopolární svět tlakem většiny zemí (BRICS, další sjednocovací aktivity včetně vojenské spolupráce, vytěsňování dolaru atd.).
2. Z tohoto hlediska se EU dostala do absurdní situace vazala globální moci, která – jak ukázalo nečekaně přesvědčivé vítězství sil bojujících s vetřelcem ve vlastním těle – ztrácí své pozice i u svého "hostitele". Je otázka, zda likvidace EU bude pokračovat nadále, nebo zda se i v této – nyní "nejzaostalejší části světa" (z hlediska reagování na současné trendy vývoje ve světě) – projeví sebezáchovný odpor.
3. Přitom nelze nevidět, že žádná z vlivných globálních sil nepochopila historické rámce současného dění a nechová se v souladu s tímto trendem, tj.: Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu.
4. Proto je nejaktuálnější přechod k politice vycházející z tohoto trendu, přičemž právě zde se středounijnímu prostoru nabízí mimořádná šance dostat se z pozice regionu určeného "na odpis" (globální hrou i neokoloniální politikou atlantické části EU směřující vůči němu) do pozice subregionu, který je nositelem nejprogresivnějších trendů a je schopen je ustát i prosadit.
(Pokračování)
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html
A k tomu trochu inspirující přírody:
28. října na parníku se Svatoplukem. Skvělá nálada a velmi kvalifikované neformální diskuse. Vzpomínám, jak jsem byl v červenci v Budapešti na parníku. Pluli jsme po Dunaji a řešili problém teorie her. Tady se jednalo spíše o aplikacích na součsnost.
Sluníčko už zapadá, chystáme se vyplout.
Právě vyplouváme. Obarvená letenská stráň.
Dorazili jsme až k Vyšehradu, který se ukázal se své osvětlené noční kráse.
A už se obracíme k návratu.