Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Je velmi smutne, jak zde autor stranek znasilnuje mysleni dle sve ustrnuleho musteru: Immanuel Kant, Georg W.F. Hegel, Karl Marx, který mu byl kdysi predstaven. Prave zde z nevedomovosti se dopousti vyroku, ktere jasne ukazuji na jeho neznalosti fenomenologickeho pristupu nejprve Edmunda Husserla avsak dilo ranného Martina Heideggera. Autor stranek zde ignoruje dila jako: Fenomenologická interpretace Kantovy Kritiky cistého rozumu, Kant a problém metafyziky atd. Naopak pane Valenciku, Martin Heidegger stejne jako Arthur Schopenhauer jdou okolo Hegelovy univerzitni filozofie, kteri stejne jako mhoho jiných (Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Schelling, Friedrich Heinrich Jacobi, Ludwig von Mises, Karl Leonhard Reinhold, Karl Wilhelm Friedrich Schlegel, August Wilhelm Schlegel, i sam Georg Wilhelm Friedrich Hegel, Friedrich Nietzsche, Wilhelm Dilthey, Charles Sanders Peirce, Edmund Husserl, Ernst Cassirer, Hermann Cohen, Wilhelm Windelband, Paul Natorp, Heinrich Rickert, Jürgen Habermas, Émile Durkheim, John Rawls, Noam Chomsky, Jean Piaget, Søren Kierkegaard, Theodor W. Adorno, Jean-Paul Sartre, Hannah Arendtová, David Hilbert, Michel Foucault, Max Weber) z Immanuela Kanta vysli, ale nekteri vedi, ze místo zkoumání podstat a skutecností samých se tedy fenomenologie zabývá zkušeností, tím, jak se věci „samy“ člověku ukazují v jeho vlastním vedomí. Bytí ve svete je bytostne die Sorge starost. Je mozné rozlisit bytí u prírucního jsoucna - obstarávání a bytí s nitrosvetsky vystupujícím dasein – starání o druhého. Mozná, ze by teď nekdo namítl, že chybí jeste tretí moment, a tím by melo být starání se o sebe sama. Martin Heidegger vsak upozornuje, ze „ výraz starost o sebe, analogicky k obstarávání a starání o druhého, by byl tautologií. Starost nemůze mínit nejaký zvlástní vztah k sobe samému, nebot dasein sám je jiz ontologicky charakterizován predstihem; v tomto urcení jsou však spolukladeny i oba zbývající strukturální momenty starosti, být vzdy již ve… a, být u. Heideggerovy koncepce úzkosti a smrti nejsou nijak odlouceny od dalsích aspektů jeho myslení. Nejedná se o samostatné cásti jeho filosofie. Naopak. Fenomény úzkosti a smrti jsou bytostne propojeny jak se sebou navzájem, tak s celkem Heideggerova díla (a to zejména raného), a nelze je proto zkoumat oddelene. Pro rozumení je důlezité, ze prave úzkost dasein je daleko od odcizení, jak ho popsal G.W.F. Hegel, které pak zcela materialisticky prebirá Karl Marx, odebírá jeho moznost rozumení sobe samému ze sveta ( stava se soucasny clovek tedy POUZE v clanku citovanym nástrojem) a z výkladu, pro který je urcující ‚ono se‘. Úzkost znamená pro lidskou bytost totéz, jako pro nástroj, když se rozbije. Umoznuje dasein, aby ztratil bezné samozrejmé kazdodenní hledisko, ze kterého ciní svá rozhodnutí v modu neautenticity. Dasein se ukazuje moznost být, moznost být autenticky. „Úzkost osamocuje pobyt k jeho nejvlastnejsímu bytí ve svete, které se jako rozumející bytostne rozvrhuje do svých mozností. Ale chapu, ze nekterym, je linie naprosto jasna, takze neni potreba si delat starosti.