Vize, jakou potřebujeme/1062

Vize, jakou potřebujeme/1062

Klíčový prvek vize dotažen (o co jde)/I.

Při přípravě na jednu významnou domácí konferenci a dokončování monografie k pozičnímu investování se mně podařilo přesně "vyhmátnout" to, o co jde, na čem vázne pochopení, a tudíž i šíření vize o kterou jde. Tedy vide, která je perspektivní (v tom smyslu, že vidí až za horizont řešení současných, bohužel i stále narůstajících problémů), realistická (opírající se o dostatečně společenské síly, které svou ideovou silou sjednocuje a činí akceschopnými) a v neposlední řadě i přitažlivou (motivující člověka tím, že vede k pochopení smyslu bytí i žití). Dříve než tento významný krok předvedu, několik poznámek:

1. Skutečnou vizi je nutné odlišovat od "výkřiků líbivosti", které přicházejí s různými odhaleními, která některým zdánlivě vysvětlují vše. Poznáme je podle toho, že neodpovídají na otázku, čím začít a jak pokračovat. A to jak při rozvíjení ideového zázemí (tj. vize samotné), tak i při její praktické realizaci, což svou procesy, které jsou vzájemně propojené. Skutečná vize nebude nikdy zcela hotová a předložená na stříbrném talíři. Může existovat jen jako provázaný poznatků sdílený v hlavách mnohých, tj. svých realizátorů.

2. Goethe kdysi velmi výstižně připomenul: "Kdo si nezapne správně první knoflík, ten se už dobře neobleče." V trochu rozvinutější a problému pěstování vize vhodnější podobě podobnou myšlenku velmi přesně formuloval V. Lenin takto: "Zapomínalo, že kdo se pouští do dílčích otázek bez před běžného vyřešení obecných otázek, bude nevyhnutelně na každém kroku bezděčně "narážet" na tyto obecné otázky. A narážet na ně slepě v každém jednotlivém případě znamená odsuzovat svou politiku k nejhoršímu kolísání a bezzásadovosti." (Lenin V. 1907, Vztah k buržoasním stranám. s. 387, SEBRANÉ SPISY SVAZEK 15, únor-červen 1907, NAKLADATELSTVĺ SVOBODA, PRAHA 1983, online:https://library.institutcl.cz/lenin/Lenin_Sebrane_spisy_15.pdf ). Právě to se stalo.

3. Na avizovaný klíčový prvek vize se podíváme z více zorných úhlů, a to včetně poučných reakcí na jeho různé prezentace v nevyzrálých podobách.

Nyní k tomu nejdůležitějšímu.

Historický omyl, ze kterého se musíme vymanit

Jednou z nejrozšířenějších koncepcí historické posloupnosti proměn společnosti vyúsťující do vymezení aktuálně probíhající změny a jejího zařazení do rámců dějinného vývoje je pseudomarxistická. Chápe ji následujícím způsobem (schematicky vyjádřeno):

Uvedená představa je široce sdílena jako určitý obecně oblíbený omyl a současně i nepřesná, spojená s účelově selektivní interpretací Marxova díla (proto používáme pro její označení pojem "pseudomarxistická"). Marx (1859/20024) chápal přechod k nové společnosti obdobným způsobem jako všechny předcházející historické převraty: "Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba." (s. 1) Dlužno dodat, že se samotný Marx pohyboval mezi dvěma alternativami – chápáním socialistické revoluce jako obdoby "kapitalistické" (tj. průmyslové) revoluce na straně jedné a na druhé straně pojetím této revoluce jako zásadně odlišné, jako revoluce, při které musí dělnická třída nejprve dobýt politickou moc a teprve pak může realizovat změny, které vedou k reálnému zespolečenštění.

2. Proti tomuto pojetí stavíme následující produktivní pohled:

Technologický pokrok, který má v současné době podobu velmi rozsáhlých a dynamických aplikací umělé inteligence, který činí zbytečným "podřadné" schopnosti člověka a otevírá produkcí volného času prostor pro plné a všestranné rozvíjení specificky lidských schopností, si vyžaduje změny v celém ekonomickém systému, například doslova expanzi těch odvětví, které umožní proměnit volný čas v inovační potenciál společnosti, přičemž tato odvětví se stanou dominantním sektorem a tím dojde i ke změně charakteru ekonomického růstu.

Nejde o změny samovolné, jako vždy v historii se prosazují proti snaze udržet privilegia vytvořená v systému, který se již přežil. Ta jsou v současné době spojena právě s tím, čemu jsme věnovali hlavní pozornost, tj. s fenoménem pozičního investování. Analýza tohoto fenoménu je přínosná mj. i tím, že nabízí nejméně "nákladnou" cestu toho, jak řešit, vyřešit a dořešit současné problémy, jak pozvednout současnou lidskou komunitu na vyšší vývojový stupeň; nejméně nákladnou jak z hlediska rizik, které každou historickou změnu doprovázejí, tak i ztrát ekonomických, ztrát v podobě narušení mezilidských vztahů, ztrát kulturních hodnot apod.

Jedná se o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější. Marx byl krůček od pochopení toho, jaké "materiální výrobní síly" budou základem nové společnosti. Konkrétní představa o nich (jakožto novém dominantním sektoru, který se oproti průmyslu prosadí obdobným způsobem, jakým se prosadil průmysl oproti zemědělství, vlastníci kapitálu oproti vlastníkům půdy) mu však chyběla. Právě to vedlo k tomu, že se často přikláněl k představě, která chápala nastávající proměnu společnosti jako zcela odlišnou svým průběhem od průmyslové revoluce. Krůček, který mu chyběl, spočíval v tom, že velmi dobře pochopil roli růstu volného času v ekonomice, ale nedokázal z toho vyvodit představu o podobě nové ekonomiky a jejího dominantního sektoru: "[Skutečná ekonomie — úspornost — záleží v úspoře pracovní doby; (minimum — a redukce na minimum — výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě, a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času — jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie." (Marx 1974, Rukopisy "Grundrisse" II., Svoboda, s.157)

Nejaktuálnější, prvořadý, neodkladný úkol je přebudovat pohled na historické rámce, v nichž probíhají a budou probíhat zásadní, osudové proměny globální civilizace na produktivním chápání dějinného vývoje. Bez toho si "nezapneme dobře první knoflík", bez toho budeme"budeme v každém jednotlivém případě slepě narážet na to, že jsme nevyřešili obecné otázky, což nadále bude odsuzovat naši politiku k nejhoršímu kolísání a bezzásadovosti" (jak jsme toho svědky již delší dobu a dnes zvlášť).

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Přírodní park Hřebeny nad Všenornským potokem. Moc pěkné, ale málo navštěvované místo. Kousíček za Prahou, hned za Jílovištěm. Vybral jsem si ho, protože jsem byl v časové tísni a dál se mi jet nechtělo. Taky počasí nic moc.

Mokřady na náhorní plošině...

s krásně probarvenými břízkami.

Přesně to jsem očekával a ani pár kapek deště mně nevadilo.

A mezi tou krásou jsem našel i dost hub, včetně hřibů. Jen houbařů a parkujících aut zde bylo víc, než jsem čekal.