Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Teorie mechanismu nabyva na sile v dobe byl mezi ekonomy rozsíren zájem o ekonomické plánování. Zvlástním aspektem byl "spor o socialismus", který odstartoval Ludwig
von Mises svým argumentem, ze racionální kalkulace v socialismu není mozná. Hayek tento argument formuloval v umírnenejsí podobe, že informace potrebné k dosazení optima jsou znacne rozptýlené a nelze je shromázdit na jednom míste. Protoze príslušné informace nekde existovaly, existoval implicitní predpoklad, že prenos informací je nákladný.
Protiargumentem bylo, že kapitalistický systém také vyzaduje prenos informací, i kdyz pouze prostřednictvím tržních cen, a že socialistický systém muze dosáhnout stejného prenosu informací jako soukromé hospodárství. Zájem o trzní socialismus byl v tomto období mnohem rozsírenejsí, nez by si kdokoli zvyklý na soucasný ekonomický diskurz mohl predstavit. Fred Taylor se jím zabýval ve svém prezidentském projevu před Americkou
ekonomickou asociací v roce 1928. K této skupine patril ucitel L. Hurwicze Harold Hotelling. Ačkoli studium proveditelnosti trzního socialismu zacalo již v roce
1906 a pokracovalo po celá dvacátá a pocátek tricátých let, nejdukladneji a s velkou pozorností se k nemu vyjádril socialistický ekonom Oskar Lange v roce 1938. Lange skutecne prijal Hayekovu argumentaci, ale tvrdil, že tâtonnements, které vysvetlují, jak konkurenční trhy v soukromé ekonomice dospely k rovnováze, lze použít i v socialistickém státě. Lange byl v té dobe profesorem na Chicagské univerzite; zejména se zaslouzil o to, ze tam vznikla Cowlesova komise. Dnes muzeme jen predpokládat, ze působení Hayeka i Langeho muselo zostrit Hurwiczův zájem o otázku výměny informací potrebných k rízení ekonomiky. Leo Hurwicz privedl svůj prísný um k formálnímu vyjádrení této otázky v nepublikovaném clánku z pro CR prelomoveho roku 1948. Obnazil, v cem problém spocívá. Predstavoval si radu agentů (vcetně možného centrálního orgánu), z nichz kazdý disponuje soukromými informacemi. Agenti si navzájem posílali zprávy a existovaly podmínky rovnováhy. Prostor zpráv musí být dostatecne velký, aby bylo mozné urcit alokaci. Alokace (kolik každý agent dostane jednotlivých komodit) musí být samozrejme sdelena. Otázkou je, o kolik musí být prostor zpráv vetsí nez prostor urcující alokaci, aby byla zajistena optimálnost (v jakémkoli požadovaném smyslu). Zde je zjevne, kde karlinsti hosi v te dobe u vesel udelali chybu.