Vize, jakou potřebujeme/1026

Vize, jakou potřebujeme/1026

Následující článek jsem na vyžádání napsal na stránky Vaše věc, viz https://vasevec.parlamentnilisty.cz/komentare/co-cekat-od-sahry-wagenknechtove Uvedené stránky jsou velmi kvalitní a obsahují řadu dalších aktuálních materiálů. Vzhledem k tomu, že se článek týká současného vývoje, a to mj. z hlediska předpokladů pro zvýšení role teorie, uvádím jej i na stránkách pěstování vize:

Co čekat od Sahry Wagenknechtové?

Úspěšné tažení "politicky nesmrtelné" Sahry Wagenknechtové pokračuje. V zemských parlamentních volbách v Braniborsku v září tohoto roku získalo "Spojenectví Sahry Wagenknechtové" 13,5 procenta hlasů a umístilo se na třetím místě. Přitom tato strana byla založena pouhý rok před tím!

Pokud jsem použil pojem "politicky nesmrtelná", tak nikoli náhodou. Prošla několika politickými stranami – PDS (reformovanou bývalou Honeckerovou Sjednocenou socialistickou stranou Německa), Levicí známou spíše jako Die Linke a nakonec si založila vlastní stranu, což většinou bývá politická smrt, v tomto případě však na úbytě zašla Levice. To je ne tak častý jev.

Jak tedy hodnotit tuto výraznou političku? Radikální či naopak konzervativní levičačka, charismatická vůdkyně, populistka, umně manévrující pragmatička, objevitelka kouzelného receptu na získání přízně ne nepodstatné části veřejnosti? Zaujala zjevem, programem či inteligencí? A našince nepochybně zajímá i odpověď na otázku – v čem je podobná naší Kateřině Konečné a čím se od ní liší?

Dříve než se pokusím o vlastní odpověď, uvedu některé myšlenky z vynikající analýzy, kterou napsal v únoru tohoto roku Jiří Málek pro časopis !Argument pod trefným názvem Rudá Sahra – naděje či pohroma německé levice? (I s mým komentářem celé viz: https://radimvalencik.pise.cz/11751-vize-jakou-potrebujeme-978.html). Upozorňuje zde na to, že radikálně levicová Sahra se v programu své strany vůbec explicitně nehlásí k socialismu, zatímco v Die Linke probíhá diskuse o tom, zda se odstřihnout či nikoli od socialistických a komunistických kořenů. Tato diskuse vlastně již končí, protože po odchodu S. Wagenknechtové převládlo křídlo "odstřiženců od minulosti", které se projevilo v jichž zmíněných braniborských volbách fiaskem a patrně signalizuje konec této strany.

Na motivy Málkova rozboru lze formulovat rozdíl uvnitř německé levice takto:

- BSW (strana S. Wagenknechtové) se hlásí k národním zájmům, radiální obraně sociálních práv německých občanů, kritice současného vývoje v EU a proti podpoře Ukrajiny. Nevyjadřuje se ke svým ideovým ani teoretickým kořenům a překrývá to určitým pragmatismem.

- Die Linke směřuje k plnému splynutí se stávajícím establišmentem, což naráží na vnitřní pnutí uvnitř ní. Její současné vedení by rádo těžilo z deklarovaného rozchodu s celou tradicí levice, jejíž základy položil Marx. Přehlíží narůstající excesy v EU, je ochotna hájit specifické zájmy různých skupin, nejméně však lidí práce. Podporuje německou účast na prohlubování konfliktu na Ukrajině.

Zkrátka S. Wagenknechtová využila zmatků na levici, který vznikl jejím odtržením od toho, bez čeho funkční a úspěšná levice nemůže existovat: Od spojení s teorií společenského dění, která dává odpověď na otázku, o co jde a co dělat. Sama deficitem teoretického myšlení netrpí, o čemž svědčí i rozsáhlá publikační činnost, která už delší dobu je mj. i zdrojem jejích poměrně vysokých příjmů. Je téměř tak plodná jako náš V. Klaus a podobně jako on se nevyhýbá ani náročným teoretickým problémům, ani kontroverzním tématům. V případě Sahry je to např. kniha Mýty modernizátorů vydaná již v roce 2001, kterou se oddělila od těch, kteří naskočili na náhradní témata – a jak se ukazuje – vedou levici k umírání na úbytě v potemělé slepé uličce.

Nyní se pokusím o odpověď na otázky, které jsem položil v úvodu:

- S. Wagenknechtová má výrazně blíže k pragmatismu než k populismu, resp. umně se vyhýbá pokušení využít populistické prvky.

- Navenek se to projevuje jako určitý konzervativismus, ale především jde o promyšlená koncepční rozhodnutí, kterými dokáže předstihnout své konkurenty.

- V tom nepochybně sehrálo významnou roli její společné milenecké a později i manželské žití s Oskarem Lafontainem, který patří mezi poslední významné levicové politiky chápající význam dobré teorie. Rozuměl ji, rozvíjel ji a díky tomu byl úspěšný. Těm, kteří si nepamatují nebo neměli příležitost uvádím alespoň odkaz na tuto významnou osobnost: https://cs.wikipedia.org/wiki/Oskar_Lafontaine

- S. Wagenknechtová je jedna z mála eurounijních osobností, které prokoukly roli současné globální moci a které nacházejí cestu, jak se bránit jejím excesům, v tomto smyslu (na rozdíl třeba od AFD) mnohem bezprostředněji hájí zájmy všech zemí EU s důrazem na to, že obrana národních zájmů je důležitá z hlediska sekundárních excesů, kterých se dopouští současná dosazená eurounijní reprezentace.

- Z tohoto hlediska v její politice hraje výraznou roli odpor proti válce na Ukrajině vnucené Ukrajině, Rusku i EU. Zejména tímto boduje a bude bodovat v politické oblasti, zejména tímto je přitažlivá pro podstatnou část veřejnosti, přičemž lze předpokládat významnější rozšiřování okruhu jejích příznivců.

- Existuje určitá obdoba mezi oběma inteligentními a pohlednými ženami v Německu a u nás, které se úspěšně prosazují ve vrcholové politice levicového typu. Jsou i určité rozdíly, např. to, že S. Wagenknechtová si musela vytvořit vlastní parketu, K. Konečná se prosadila v rámci kontinuálně působící KSČM a nyní se tuto parketu snaží celkem úspěšně rozšířit. Rovněž tak ideová tvorba se liší podobou výstupů, což je patrně dáno tím, že K. Konečná neměla svého Lafontaina, kompenzuje to však intenzitou a kvalitou svých vystoupení v diskusích a na veřejnosti (pokud se týká vhodného knižního výstupu, má zde určité rezervy).

Na závěr zdůrazním, že se jedná o můj pohled, pohled nestylizovaný (napsal jsem to tak, jak to vidím), kterému by prospěly polemické reakce. Téma je to nosné a před velkými volbami u nás i z hlediska vývoje v EU významné, ne-li klíčové.

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Měl jsem možnost pobýt přes víkend v Jeseníkách a užát si jejich pozdně letní či spíše ranně podzimní krásy. Spojil jsem návštěvu "zlatého dolu", tj. jedné ze štol v okolí Zlatých hor (Poštovní štoly) s výletem na Praděd a procházkou v nedalekém Polsku.Tuto horu určitě každý pozná.

Divolá kámen u Divokého dolu, kde začíná Divoká Desná. Samá divočina.

Jedny z nejhezčích míst v Jeseníkách.

Borůvčí se už začíná barvit. Přichází podzim.

Pohled na Petrovy kameny. Tam létaly čarodejnice. Ovšem pouze ve svých představách díky "kouzelné masti", kterou potíraly košťata. Šlo o obyčejný výluh durmanu ve vepřovém sádle. Nezkoušet!