Vize, jakou potřebujeme/1017

Vize, jakou potřebujeme/1017

Jak odvrátit tragický konec globální levice?/5 

Časopis !Argument přináší nejvíce podnětné příspěvky k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Tentokráte přinesl článek, který si zaslouží mimořádnou pozornost, protože dává velmi podnětnou odpověď na otázku, proč se levice dostala do současné tragické situace. Vyšel z pera Ladislava Zelinky pod názvem Levice v množném čísle 19. září:

Levice v množném čísle – část 5.

Ladislav Zelinka

(zde je celý ke stažení https://casopisargument.cz/59465 )

Menšinová politika

Do třetice všeho dobrého i zlého nám zůstala problematika práv menšin, v níž se střídají pohledy národnostní, rasové či podle genderové orientace.

Levice se sice vždy soustředila ponejvíce na "práva většiny" ("dolních deseti miliónů" – tedy na emancipaci třídní), ale vzhledem ke svému cíli (spravedlivější společnosti) nikdy nemohla opomenout i jiné (jinak znevýhodněné) skupiny. Vždy se ale jednalo o jakýsi "nutný vedlejší produkt" – spravedlivý svět nevybudujete bez toho, aby se v něm všichni cítili komfortně.

Významnou změnu do toho přinesla až frankfurtská škola, zejména v době, kdy jeden z jejích nejznámějších členů Herbert Marcuse působil na univerzitě v San Diegu. Velmi zjednodušeně řečeno, intelektuálové sdružení kolem frankfurtské školy vycházeli z předpokladu, že problémy chudoby a třídní/sociální nerovnosti jsou v soudobém systému prakticky vyřešeny. Společnost se roztříštila (namísto původní "dvoutřídní" struktury) do více partikulárních skupin, takže ani dělnická třída, ani její "motor" v podobě bídy a sociální nerovnosti, už nemohou být nositelem a pohonem vývojových změn. A přímo či nepřímo, někteří zřetelněji a jiní méně, počali obracet pozornost k jiným utlačovaným skupinám, jejichž nespokojenost by mohla tuto "pohonnou" roli zastat. A tak se podpora utlačovaných menšin změnila ze skutku milosrdenství a soucitu na systémový nástroj pro dosažení společenské změny. Levicové proudy, které si tento koncept osvojily, tak mohly čerpat z dávných kořenů levicového anarchismu, který se také (spíše než na hlubinné filosoficko-ekonomické otázky) zaměřoval na konkrétní revoluční činy. Z tohoto důvodu problematika práv menšin vplula do levicové agendy zcela hladce a zprvu zde působila i pozitivně.

Její nebezpečí se ukázalo teprve tehdy, kdy se z ochrany slabých, bezbranných a utiskovaných náhle stala bezohledná, mnohdy až fanatická či zfanatizovaná diktatura militantních menšin, terorizujících zbylou (většinovou) společnost. Vinu za současný stav si levice jen tak neodpáře, neboť nynějším uzurpátorům "správnosti" na jejich cestě vzhůru pomáhala (mnohdy se jich zastává i teď) a včas nerozpoznala, že již dávno nekráčí po cestě ke světu, kde se lidé cítí dobře. A nejhůře se levici bude vysvětlovat, že neplatí ono převrácené vidění reality, o němž jsem se zmiňoval na počátku tohoto článku. Totiž, že ne každý militantní příslušník té které menšiny, terorizující svou netolerancí a nenávistí své okolí, je předobrazem budoucího "levicového" světa. Toto stigma se bude odstraňovat ještě hůře než ztotožnění každého levičáka se sadistickým dozorcem kdesi ve stalinském gulagu, jež dnešní levici věrně doprovází na každém kroku, zvláště pak v médiích.

K tomu:

Zde není co dodat. Skvěle napsáno. Jedna z hlavních příčin konce nadějné "Die Linke" – ideového, následně i politického. Přitom to není tak těžké pochopit. Škoda, že neměla svého Zelinku, ale jen koketování se zelenými.

Snad jen z terminologického pohledu: To, co se chybně a zavádějícím způsobem označuje "neomarxismus" je právě tím, co vzešlo z toho omylu, resp. "převrácené vidění reality", o kterém L. Zelinka píše a které avizoval již ve virtuózně složené předehře k tomuto pojednání.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Měl jsem možnost pobýt přes víkend v Jeseníkách a užát si jejich pozdně letní či spíše ranně podzimní krásy. Spojil jsem návštěvu "zlatého dolu", tj. jedné ze štol v okolí Zlatých hor (Poštovní štoly) s výletem na Praděd a procházkou v nedalekém Polsku.

Pozůstatky zrudnění a dokonce i prastarých dřevních konstrukcí.

Toto jsou již repliky. V tomto případě čerpadel, která vysávala vodu ze štoly. Sama přitom byla poháněna vodou, která odtékala tou částí štoly, po které jsme přišli. Teď jsme o dvě patra níž.

A tady zůstaly ještě kousíčky rudy. Modrá barva signalizuje měď.

A