Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Pred rokem 1960 byly vytvoreny základní koncepty strategické analýzy, které vsak mely na ekonomii jen malý vliv. Studie spolecenských her (například Borel 1921, 1953) ovlivnily von Neumannovy rané práce o minmax resení her dvou hráců s konstantním souctem. Von Neumann a Morgenstern (1944) ukázali existenci takových resení pro vsechny takové hry a poté navrhli resení kooperativních her. Nashova (1950a, 1951) definice rovnováhy pro nekooperativní hry nabídla alternativní prístup. Hlavní aplikace na nekooperativní kontexty se týkaly vojenských her a her s nulovým souctem pro dva hráce az do Schellingova (1960) sirokého pohledu na "strategii konfliktu", který byl netechnický, ale informovaný teorií her a siroce ctený. Pro aplikaci ve spolecenskych vedach zasadni ovsek auterem stranek neprijaty a nepochopeny. Axiomatická kooperativní teorie pokrocila prostrednictvím "hodnoty", kterou zavedl Shapley (1953), a "vyjednávacího resení", které zavedl Nash (1950b), a casto se na ne odvolávaly teoretické ekonomické modely. Nejvetsí vliv na ekonomy mela Luceova a Raiffova (1957) knizní kritika potenciálu teorie her pro pokrok ve spolecenských vedách; byla opatrne optimistická, s prísnou kritikou Nashova pristupu, siroce ctená a ovlivnila celou generaci vedcu vcetne me. Hayekuv zasadni clánek (1945) o "vyuzití znalostí ve spolecnosti" pripravil pudu pro mnohem pozdejsí vyuzití modelu z teorie her. Interpretoval trhy jako mechanismy pro zjistování preferencí a vyrovnávání mezních mer substituce mezi ruznými subjekty s místními informacemi o vyrobních a spotrebních prílezitostech. Navzdory vývoji nekterých dulezitých modelu a výsledku byla teorie kooperativních her koncem 70. let na ústupu, protoze stále více teoretiků her zastávalo názor, který se zacal nazývat "Nashuv program", tedy ze vsechny hry lze modelovat strategicky. Myslenka byla taková, ze pokud jsou MOZNE závazné dohody, pak by způsob jejich dosazení mel být modelován v extenzivní forme, takze vsechny hry by mohly/mely být modelovány strategicky, jako nekooperativní hry. Modelovat a analyzovat slozité hry je samozrejme obtízné, takze jedním z dusledku tohoto prístupu bylo, že hry studované teoretiky her budou mít soubory strategií, které lze generovat malým souborem pravidel. Velká chybející cást teorie kooperativních her se týkala toho, jak se dozvíme o nekterých rysech hry, které by mohly být soukromou informací, napríklad o preferencích hráců. Tato obava vlastně dobre zapadá do Nashova programu strategického modelování her: napríklad pokud bychom pozádali úcastníky hry, aby odhalili své preference, pak by jejich strategie zahrnovaly uvádení preference odlisných od jejich skutecných preferencí. Za jakých okolností by taková "hra na odhalení" prinesla informace, které bychom si mohli prát znát?
Roger Myerson poznamenava: Hurwicz (1973) se zabýval takovými hrami s odhalením a na príkladu Edgeworthovy krabice tvrdil, ze nemohou být zivotaschopné, pokud na mechanismus nejsou uvalena omezení "motivacní kompatibility".
Al Roth: Velkou chybející cástí nekooperativní teorie her bylo, jak bychom poznali, ze hra prinásí "spatné" výsledky, které by nekterí úcastníci mohli chtít obejít zapojením se (po bolsevicku ) do vetsí hry, která nemusí byt pro teoretika zcela viditelná (Juri Martov to videl, zlocinec V. I. Lenin to premenil v teror ). Kdyz zacal Al Roth studovat trhy práce, videl, ze firmy a pracovníci mají velmi rozsáhlé soubory strategií, které jim umoznují pristupovat k sobe mnoha způsoby a v mnoha okamzicích. Napríklad kdyz se profesní organizace snazily organizovat trhy práce pro nové lékaře nebo nové právníky, specifikovaly pravidla zapojení uchazeců a zamestnavatelu, ale po mnoho let se tato pravidla nedarilo organizovat, protoze uchazeci a zamestnavatelé byli motivováni k tomu, aby nasli kreativní zpusoby, jak je obejít, a casto se dohodli mnohem dríve, než mely trhy oficiálně zacít fungovat (Roth a Xing 1994). Zname a popsane autorem stranek pozicni investovani. Analýza techto trhu za predpokladu, ze by vsichni hráli podle "pravidel", by vedla k jiným výsledkum, nez jaké byly pozorovány, a skutečně mnoho pozorovaných výsledků na trzích práce zahrnovalo strategie, které bud nebyly predstavitelné, nebo byly oficiálními pravidly výslovně zakázány. Návrh mechanismu se nesl v duchu studia plne známých her - hra by byla navrzena ve vsech svých cástech, které by specifikovaly vsechny mozné strategie, takze hráci by nemeli zádné moznosti mimo hru (snad krome toho, ze by nehráli vůbec). To fungovalo dobre, kdyz designér mohl hráce donutit, aby hru hráli: napríklad spolecnost nebo vláda, která chtela neco prodat nebo koupit, a mohla definovat pravidla aukce, které se ti, kdo chteli obchodovat, museli zúcastnit. Ale spousta trhů nemá takovouto povinnou moc a musí uzivatele presvedcit, aby se zapojili. Myslenky teorie kooperativních her, jako je jádro, nám umoznují zjistit, zda rovnováha hry hrané podle pravidel konkrétního trhu je výsledkem v jádru vetsí hry, v níz koalice mohou najít zpusoby, jak jednat samostatne mimo trh, který strategicky modelujeme. Pokud rovnovázný výsledek strategického modelu není v jádru koalicního modelu, pak existují nekteré koalice (například firem a pracovníků), které mohou mít motivaci snazit se dosáhnout lepsího výsledku. I kdyz neznáme vsechny strategie, které mají k dispozici, je to vodítko, ze pravidla mohou být predmětem útoku a obcházení ze strany nespokojených stran. Spojitost mezi koalicními a strategickými modely, které lze pouzít pri navrhování trhu, tedy není v tom, ze se jedná o modely různých druhů her, ale o modely dané hry na různých úrovních podrobnosti, které se pouzívají pro doplňující se účely. Pro cásti hry, které navrhujeme, pouzíváme "nekooperativní" strategické modely, abychom PRESNE specifikovali akce, které mají hráci k dispozici. Pro cásti hry, nad kterými nemáme úplnou kontrolu, pouzíváme "kooperativní" koalicní modely, které nám ríkají neco o POBIDKACH (a riziku pozicniho investovani), které mohou mít agenti a koalice agentu k obcházení pravidel, tedy koalic vzajemneho kryti porusovani obecne prijatelnych zasad (tedy pravidel hry). Myslenka zamerit se napríklad na párovou stabilitu v modelech oboustranného porovnávání je, ze pokud dvojice agentů touží po vzájemné shode (spolecne akci) navzdory tomu, ze jim v tom brání pravidla napr. trzního mechanismu, pak mozná budou jejich soubory strategií dostatecne velké na to, aby nasli způsob, jak se vzájemně shodnout. (Pokud vsak má zájem o párování jen jeden z nich, může být pro nesťastného hráce obtízné najít způsob, jak obejít trziste a vynutit si párování s neochotným partnerem).
Myerson: Tento pohled je analogický pohledu ve starsí literature o vseobecné rovnováze. Moderní pohled by se mohl zamerit na urcení, zda dokonale konkurenční trh je mechanismus prinásející alokaci, která je efektivní, nebo jeste lépe v jádru. Protože se snadno ukáze, ze konkurencní alokace je efektivní a v jádru, veta stanovující existenci rovnovázných cen a z nich vyplývající alokace je v podstatě kladnou odpovedí, pokud je konkurence dostatecná k ospravedlnení chování obchodníků pri prijímání cen v reakci na prevládající rovnovázné ceny. Takový teorém obvykle potlacuje vsechny podrobnosti o tom, jak je trh organizován a jak jsou ceny stanoveny, a vse shrnuje do rozpoctových omezení obchodníků. (Jev znamy ze soucasne ceske recese ve sluzbach a obchodu po inflacni vlne)
Roth: Teorie obecné rovnováhy má tedy s teorií kooperativních her spolecný cíl, a to identifikovat pravdepodobné výsledky, aniz by se soustredila na vsechny podrobnosti, jak jich dosáhnout.
Myerson: Zamerení na vlastnosti alokace zacalo Edgeworthovým (1881) neformálním argumentem, ze jádro se smrstuje na konkurencní alokace, jak se trh stává více konkurencním (replikací obchodníků), formálne bylo stanoveno Debreuem a Scarfem (1963) a vyvrcholilo Aumannovým (1964) důkazem, ze jádro se skládá pouze z konkurencních alokací, pokud je mnozina obchodníků neatomickým prostorem míry (takze zádný obchodník není dostatecne velký, aby mel trzní sílu). Tyto výsledky vedly k modernímu názoru, ze ideální cenove zprostredkovaný dokonale konkurencní trh by skutecne mohl být mechanismem do znacné míry imunním vůci institucionálním detailům, který dává jádro alokace, ale reálně zustává problémem v praxi navrhnout mechanismus, který dává jádro alokace. Důraz na jádro a obecněji na stabilitu koalic vychází z predpovědi, ze mechanismus bude postrádat nekteré zisky z obchodu, pokud jiné prílezitosti odlákají nekteré potenciální účastníky. Problém návrhu je nejpalcivejsí na tech párovacích trzích, kde nejsou transferové platby, ale je relevantní vzdy, kdyz výkonnost mechanismu závisí na prilákání siroké účasti. Zname problémy umistovani DIKu v Triskove kuponove privatizaci, kdyz se nane v prvnim bidu nedostaly akcie. Vykriky stareho pana a Dusana Trisky potrebujeme vice Bakalu a Kozenych.
Alvin Roth: Dalsím způsobem, jakým návrh trhu zahrnuje vetsí ekonomické prostredí nez úzce vymezený problém návrhu mechanismu, je to, ze můze být nutné vzít v úvahu úcastníky, kterí nemají být a nehodlají být úcastníky trhu. Zejména nekteré transakce a trhy, které jim slouzí, jsou "odporné" v tom smyslu, ze nekterí lidé by se jich rádi úcastnili, zatímco jiní lidé (kteří s těmito transakcemi nemusí mít zádnou zjevnou souvislost) si myslí, ze by neměly být povoleny (Roth 2007). Úspesné trhy vsak vyzadují určitou míru spolecenské podpory (kryti kuponoveho experimentu Dusana Trisky v osobe “stareho pana”), takze pokud má být trh úspesný, je treba tyto obavy zohlednit. Siroce rozsírené pocity odporu casto vyzadují, aby tvůrce trhu studoval a pochopil morální, etické a estetické názory clenů spolecnosti, v níz by trh mohl fungovat, a také jejich profesní a spolecenské kodexy chování a zdvorilosti. Tradicni duraz a americkou protestanskou etiku je zarazejici, ale doufam, se zitra dovime vice od autora stranek, ktery za zavojem nevedomosti se snazi syntezovat neco, co podle me neni mozne. Tak doufejme, ze v tom nebude autorem stranek oblibena Fojtikova finta. Viz Juncker, Biľak a Fojtíkova finta 29. červen 2016 Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/3595-juncker-biak-a-fojtikova-finta.html