Poziční investování a teorie mechanismů – část 17.

Tento příspěvek je určen do seriálu k pěstování vize. Protože si však 1000. pokračování tohoto seriálu vyžaduje důstojné připomenutí vykonané práce, zařadil jsem do něj příspěvky věnované ohlasu na to, kam se podařilo dojít. Současně však - soudě dle ohlasů - je dost těch, kteří očekávají ukončení série k této náročnější teoretické problematice, rozhodl jsem se pokračovat se zveřejňováním této problematiky paralelně se seriálem. Tyto články pak ve vhodnou dobu do vize začlením.

Poziční investování a teorie mechanismů – část 17.

Z několika důvodů, které jsem uvedl v první části, vkládám do seriálu k vizi sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí.

Vyřeší to tvrdý majetkový census?

Významným způsobem posunul rozpracování Hurwviczovy problematiky návrhu mechanismů a institucí Roger B. Myerson. Pokračuji v interpretaci jeho úvah a doporučení:

Ve skutečnosti by byl kandidát na funkci požádán o složení kauce, která by byla úředníkovi vrácena při odchodu do důchodu, pokud by se neprokázalo pochybení. Takový plán se zdá být jednoduchým a účinným řešením základního problému vládní agentury. Vytváří však nový problém morálního nebezpečí na nejvyšší úrovni, protože předpokládá, že vedoucí představitel, který kontroluje jmenování do vysokých funkcí, bude mít motivaci usvědčit úředníky ze zneužití pravomocí a přeprodat jejich funkce. Celé schéma závisí na příslibu, že vysocí úředníci budou náležitě posuzováni, takže mohou očekávat, že budou odměněni za správnou službu a potrestáni za zneužití moci, ale nemusí existovat žádná neutrální strana, která by takové soudy vynášela. Úředník se musí vždy obávat, že ostatní v mocenské struktuře budou v pokušení ho odsoudit za špatný výkon funkce a prodat jeho postavení někomu jinému.

K tomu:

Tady existují dvě zásadní námitky:

1. Zavádí se velmi tvrdý majetkový census v oblasti pasivního volebního práva. Ti, kteří nemají miliony (či miliardy), se do vysoké funkce nedostanou. Nerozhoduje morální a intelektuální úroveň, ale peníze. Naprostá dominance pozičního investování. – To by ovšem nebylo to nejhorší.

2. Už v roce 2013 jsme popsali, jak by se takto vzniklá elita mezi sebou navzájem "hlídala":

"Empirický výzkum na základě modelu se zabýval mj. i otázkou, co udělá hráč, který ve hře typu Tragédie společného (společné pastviny či společné zásoby vody) zjistí, že jiný hráč porušil obecně přijaté zásady. Většinou se uvažují alternativy – a) oznámí to ostatním, b) začne rovněž porušovat obecně přijaté zásady, c) neudělá nic. Existuje však ještě jedna možnost, jak se hráč, který zjistil porušování obecně přijatých zásad, zachová. Totiž to, že začne hráče porušujícího obecně přijaté zásady vydírat. Návazně na to i krýt, příp. protěžovat v rámci institucionálních struktur. Vztahy vydírání, krytí a protěžování bývají vzájemné. Podstatné je, že afinity, které na tomto základě vznikají, nelze vykompenzovat ústupkem ve výplatě, a to právě proto, že o nich nejsou ostatní hráči informováni. Jakmile se v určitém společenském systému rozbují vztahy vzájemného krytí porušování obecně přijatých zásad, snižuje se pro určitou část hráčů riziko, že budou odhaleni a potrestáni. Naopak. Podmínkou toho, aby se někdo stal součástí sítě afinit, která predeterminuje vznik koalic v různých společenstvích lidí (včetně různých institucí a to i těch, které mají bránit porušování obecně přijatých zásad), je právě to, "aby se na něho něco vědělo", tj. aby se porušení obecně přijatých zásad dopustil. V této situaci dochází k prorůstání institucionálního systému společnosti tím, co jsme nazvali strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. - Podstatný výsledek úvah odvozených od modelu predeterminování koalic pod vlivem afinit a modelu vycházejícího ze hry typu Tragédie společného je, že za určitých podmínek může ve společnosti dojít k tomu, že na sítě afinit vznikajících na bázi pozičního investování, naváže tvorba sítí finit založených na vzájemném vydírání, krytí a protěžování v důsledku toho, že určitá část hráčů o sobě vzájemně ví, že porušují obecně přijaté zásady, zatímco většina ostatních hráčů tuto informaci nemá."

K tomu:

Z odborné monografie Radim Valenčík a kol.: Perspektivy a financování odvětví produktivních služeb, EUPRESS, Praha 2014, s. 84. Celé ke stažení zde:

https://www.vsfs.cz/prilohy/konference/lk_2014_perspektivy.pdf

Teoretické základy analýzy struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad uveřejněny zde: ČERNĺK, Ondřej and VALENČĺK, Radim. (2013). Von Neumann-Morgenstern Modified Generalized Raiffa Solution and its Application. Contributions to Game Theory and Management. 2013. Vol. VII. St. Petersburg State University. St. Petersburg, pp. 393-403.

(Pokračování)