Vize, jakou potřebujeme/1013

Vize, jakou potřebujeme/1013

Z technických důvodů uveřejněno za částí o přírodě.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Malý výlet do Německa, kousek od našich hranic v blízkosti Hofu.

Pohled z Rozhledny prince Luitpolda na Schwarzenbach am Wald.

Zrekonstruovaný do podoby zámku hrad  Schauenstein.

Nádvoří zámku.

Jestřábník, který kousek odsud krásně rozkvetl.

Jak odvrátit tragický konec globální levice?/1

Časopis !Argument přináší nejvíce podnětné příspěvky k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Tentokráte přinesl článek, který si zaslouží mimořádnou pozornost, protože dává velmi podnětnou odpověď na otázku, proč se levice dostala do současné tragické situace. Vyšel z pera Ladislava Zelinky pod názvem Levice v množném čísle 19. září. Celý je zde:

https://casopisargument.cz/59465

Ještě před tím, že mu budu věnovat pozornost, upozorním na výsledky nedávného průzkumu ve Spojených státech:

Rostislav Čuba tyto šílené výsledky průzkumu okomentoval takto:

To, co se nyní odehrává ve Spojených státech, nabývá znepokojivě odporného rozměru. Nejenže došlo k druhému atentátu na bývalého prezidenta a kandidáta na prezidentský úřad, ale nyní se objevil oficiální průzkum, který se ptá, zda by vražda byla pro USA "lepší.” Tento průzkum je naprostým vrcholem společenského úpadku. Namísto jasného a jednotného odsouzení tohoto ohavného činu se otvírá prostor pro tak absurdní a nebezpečnou otázku. Výsledek průzkumu je šokující: Téměř třetina příznivců Demokratické strany věří, že zabití Donalda Trumpa by bylo pro Spojené státy lepší. Američani se dostali do bodu, kdy se veřejně debatuje o legitimitě vraždy politického protivníka? "Je těžké si představit větší hrozbu pro demokracii než vyjádření touhy, aby byl váš politický oponent zabit." Jaký jiný druh "demokracie” připouští takové myšlení? Spojené státy, kdysi symbol svobody a spravedlnosti, se nyní přiblížil k charakteristikám klasického fašistického režimu. Pokud se tento trend nezastaví, hrozí, že základní principy demokracie budou nahrazeny občanskou válkou.

K tomu:

Připomeňme si, že "Demokraté" v USA jsou vůdčí silou globální levice, jejíž postoje výrazně ovlivňují další levicové proudy. A nyní se staly silou, kterou nelze označit jinak, než za fašistickou. Strana zmanipulovaných ordnerů. Kam až většinová část levice dospěla? Zde je na místě připomenout vynikající rozbor situace v Německu uveřejněný rovněž v časopisu !Argument z pera Jiřího Málka Rudá Sahra – naděje či pohroma německé levice?, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11751-vize-jakou-potrebujeme-978.html

Dlužno dodat, že jednou z mála pozitivních výjimek je Stačilo s tváří (vlastně i mozkem) Kateřiny Konečné, která nenechala levicové síly, které reprezentuje, spadnou do pasti fašismu, i když i v naší zemi takovéto smutné konce některých původně levicových politických sil najdeme.

Jak je možné, že k fašizaci části globální levice došlo? Jak to, že se stala obětí manipulace ze strany současné globální moci? Kde a kdy se stala chyba? Co selhalo? A co je to vlastně levice v dnešní době? Rovněž tak – kudy vede cesta k nápravě?

Velmi významné podněty k odpovědi na uvedené otázky dává článek L. Zelinky, který si zaslouží i podrobnější rozbor některých myšlenek. Jsem docela zvědav, zda na stránkách !Argumentu na něj budou adekvátní reakce. Pokud ne, tak není něco v pořádku. Zde již je úvod k avizovanému článku:

Levice v množném čísle – část 1.

Ladislav Zelinka

Kdo jasně vidí svůj cíl i cestu, jak se k němu dostat, má šanci stát se vůdčím politikem. Kdo vidí jenom cíle, ale cesty moc ne, může mu dělat ideologického tajemníka. Kdo naproti tomu "umí" jen ty cesty a s cíli si nedělá starosti, může se stát "velrybářem", "kasírtaškou" nebo jak se těmhle zákulisním hráčům říká. A když někdo z toho vyjmenovaného neumí nic, stává se politologem. Někteří z nich se pokoušejí porozumět oné spleti cílů a cest – tedy obsahu své disciplíny – a někdy se jim to daří, jindy moc ne (jak už to ve vědě bývá). Ale jiní se spokojí jen s pomocnými pracemi na vědeckém poli a donekonečna třídí, škatulkují, pojmenovávají, a hlavně stále přejmenovávají zkoumané jevy (ale to se, prosím, netýká jen politologie – i ostatní vědy mají takovýchto talentů požehnaně).

Z důvodu namnožení těch škatulkovačů či pojmenovávačů už dávno nemáme v politice jen pravou a levou stranu (a také střed), nýbrž nekonečné množství pravic a levic, ba i těch středů. Pokud někdo chvíli nesleduje masmédia, rychle ztrácí orientaci. Tak, jako se nám rozhojnilo LGBT hnutí do tolika poddruhů a podskupin, i na jiných částech politického spektra se to hemží jako na rozoraném mraveništi stále partikulárnějšími kategoriemi.

Onehdy jsem narazil v souvislosti se vznikem a volebním úspěchem německého hnutí Sahry Wagenknechtové (BSW) na pojmenování "konzervativní levice". Jak vidno, těm zmíněným pojmenovávačům už nějak začaly docházet škatulky a nálepky, a tak je začínají recyklovat. Tuhle technologii znám od své babičky (provázky jsou v plechovce od kakaa s nápisem "špunty") a proto mne ani nemate, ani nepřekvapuje. Ale – aniž jsem kmenový "nominalista" – v tomto případě cítím, že onen nálepkovací a pojmenovávající chaos může hodně komplikovat jakékoli integrační procesy (mluvím sice hlavně o levici, ale platí to i šířeji).

K tomu:

Berme to jako celkem vtipnou předehru k mnohem závažnějším otázkám. Vždy je potřeba nějak začít a pokud možno neodradit čtenáře hned, spíše jim nabídnout něco k rozpohybování myšlení. V dalším pokračování se již dostaneme k podstatě problémů.

(Pokračování)