Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Pestovanim vize by si melo vzit za cil objasnit nekteré interpretacní nejasnosti v axiomatickém prístupu a poskytnout tak pevnejší základ pro aplikace Nashova vyjednávacího rešení v ekonomickém modelování. Moji poznamku lze proto povazovat za príspěvek k "Nashovu programu", jak jej popsal Binmore (1980, 1985). V situaci vyjednávání dvou osob existuje množina i možných dohod, kde x je prvkem A urcuje fyzické dusledky pro obe strany, pokud se obe dohodnou na x. Dalsí informace, které mohou být pro problém relevantní, zahrnují preference stran ohledne i, jejich postoje k riziku a casu, postup vyjednávání (např. kdo komu a kdy nabízí) a prostredí, v nemz vyjednávání probíhá (napr. muze být proces ovlivněn náhodnými událostmi?). Statický axiomatický prístup, který má svuj puvod v práci Nashe (1953), a kolem ktereho se autor stranek neustale slepe toci, popisuje problem vyjednávání pouze s vyuzitím informací obsazených ve dvojici funkcí uzitku p1 , p2, které predstavují preference stran ohledne A, a dvojici úrovní uzitku, které se ruzne oznacují jako status quo, bod neshody nebo bod ohrožení. To znamená, ze problém vyjednávání je reprezentován dvojicí (S, d ). Jak víme z práce nobelisty Shapleyho (Roth,
1979), nelze zalozit smysluplné resení vyjednávání dvou osob pouze na ordinálních
preferencích stran ohledne A. Kolem toho tady autor stranek neustale preslapuje a hleda neco, co v Nashove pionyrske praci samozrejme neni. Proto se první modelovací úsudek týká dodatecných informací (napr. casových preferencí nebo postojů k riziku), které mají být vloženy do funkcí uzitkovych ui. Druhý modelový úsudek se týká volby, kdy v základní situaci muze existovat rada prvků, které jsou prirozenymi kandidáty na tuto roli (napr. nejlepší vnější alternativy out-side options pro strany, pokud odstoupí od vyjednávání, nebo moznost, ze budou vyjednávat navzdy).
V rámci statického axiomatického Nashova prístupu je nejznámějším popisem situace vyjednávání Nashův model vyjednávání. Zde jsou uzitkove funkce ui von Neumannovy-Morgensternovy reprezentace užitku preferencí stran. To znamená, že dodatečná informace obsažená ve funkcích u; se týká postojů stran k riziku. Přesný význam v Nashove modelu je však ponekud nejasný. Resení Nashova problému je jedinečný prvek v S, který splnuje radu axiomu. Ukazuje se, že tímto prvkem je argument, který maximalizuje Nashův součin.
Postoj stran k riziku vsak není jedinou doplňující informací. V následujícím textu budeme například uvažovat problém (S, s ), kde funkce u; použité
při jeho konstrukci jsou zvoleny na základě informací o časových preferencích stran. Dynamický strategický prístup se snazí tyto chybející prvky konkrétně zpracovat. Je založen na konstrukci nekooperativních vyjednávacích her, které popisují proces vyjednávání explicitne (Rubinstein, 1982). Jedinecný dokonalý rovnovázný výsledek takové hry je pak povazován za resení studované vyjednávací situace. Modely vyjednavani jiz existuji je se jen potreba v ramci navrhu mechanismu se s nimi naucit pracovat.