Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Status quo a 1000 den
Jelikoz Gauthier nepripisuje Kalai-Smorodinského resení zádné etické ctnosti a protagonisté paní Gauthierové neprecházejí za závoj nevedomosti, aby mohli vyjednávat, vyplývá z toho, ze jakýkoli etický obsah v jeho vyjednávacím príbehu, včetne jakéhokoli mezilidského porovnávání uzitku, se musí soustredit do jeho volby statu quo. Zde se vrací k reinterpretaci Johna Locka o pojetí apriorních "prirozených práv". Doufám, ze se Ken Binmore nemýlí, kdyz rekne, že Gauthier tento názor sdílí, a proto zakládá své pouzití "lockovské výhrady" na konvencních chápáních, která jsou v okamziku zahájení vyjednávání jiz nejak ustálena. Je-li tomu tak, pak Gauthier povazuje za samozrejmé, že jiz existuje jakási primitivní spolecenská smlouva, která slouzí jako odrazový můstek pro jeho vyjednavace. Proc bychom vsak meli prijmout jeho popis povahy této již existující spolecenské smlouvy? Nemela by být samotná jiz existující spolecenská smlouva výsledkem již existujícího vyjednávání odvozeného od jeste primitivnějšího statusu quo?
Binmorovo pojednani jednoduse ztotoznuje stav prírody se soucasným stavem spolecnosti. Status quo v Nashove vyjednávacím problému je tedy jednoduse dvojice uzitku, kterou vyjednavači spojují se současným stavem ve společnosti. Dohody, které mají vyjednavaci k dispozici, jsou ztotozneny s dvojicemi uzitku, které vyjednavaci prirazují proveditelným spolecenským smlouvám, přicemž termín proveditelné oznacuje, ze za mozné jsou povazovány pouze dohody o rovnováhách ve hre života. Pokud by se vyjednavači stretli tvárí v tvár, bez závoje nevedomosti, pak by se za výsledek jejich vyjednávání jednoduše povazovalo Nashovo vyjednávací resení ν pro vyjednávací problém (X,ξ. Musí si vsak predstavit, jaký by byl výsledek vyjednávání v puvodní pozici.(podobne jako pri pozicnim investovani). Za závojem nevedomosti neznají své osobní preference a hodnotí mozné výsledky vyjednávání z hlediska svých empatických preferencí. Nashovo resení vyjednávání je proto třeba aplikovat nikoli na problém vyjednávání (X,ξ, ale na nový problém (T,τ, v nemz se uzitky pocítají z empatických preferencí vyjednavaců, nikoli z jejich osobních preferencí. Spolecenská smlouva vybraná aplikací resení Nashova vyjednávání na dvojici (T,τ však zcela jistě bude vyjednavačům prirazovat osobní uzitky. Budeme tvrdit, že vybraná spolecenská smlouva, je-li hodnocena z hlediska osobních uzitku, odpovídá dvojici ρ. Konecný výsledek je tedy tím, co se v teorii kooperativních her nazývá proporcionální resení vyjednávání. Jak je vysvetleno v Binmore, lze na nej pohlížet jako na modifikovanou verzi Rawlsova maximalizačního kritéria. V mém pojetí nezávisí ani umístení statu quo, ani pouzití Nashova vyjednávacího rešení, ani mechanismus udrzení hypotetické dohody (totiž osvícený vlastní zájem) na zádných etických predpokladech. Etický obsah teorie spocívá pouze v tom, ze využívá aparát původní pozice a popisuje, jak jsou do empatických preferencí jedince zabudována mezilidská srovnání uzitku.
PS:Gauthier se ptá: "Zda existují principy racionálního vyjednávání se stejnou
bezkontextovou univerzálností pouzití jako princip maximalizace ocekávaného von Neumann-Morgenstern uzitku?". Moje odpověď zní ne. Nashuv program vyzaduje, aby byl stanoven kontext, a poté zádá, aby byly z principu maximalizace ocekávaného uzitku odvozeny príslušné principy pro tento kontext.