Vize, jakou potřebujeme/1008

Vize, jakou potřebujeme/1008

K překročení první tisícovky příspěvků/5

Překročení první tisícovky příspěvků (shodou okolností k němu došlo 11. září, letos nás čeká ještě připomenutí tří let od zahájení seriálu 17. prosince) nastoluje otázky:

- Odkud – kam jsme se posunuli (a posunuli jsme se vůbec)?

- Jaký je nejcennější výsledek či výsledky?

- Postupuje někdo rychleji (víme o něm)?

- Co brzdí rychlejší postup?

- Jak zefektivnit práci?

- Podle čeho rychlost postupu práce a přínos dílčích výsledků posuzovat?

- Jaké další otázky si v této souvislosti položit?

Odpovědí na tyto otázky přišlo velké množství. Není jednoduché je uspořádat (některé mají smysl jen v okruhu těch, kteří se účastní online diskusí, některé jsou příliš zkratkovité apod.

). Snažím se a budu snažit vytěžit z nich maximum, pokud by se někdo z diskutujících domníval, že jeho důležitý podnět zapadl, rád to napravím. Na některé příspěvky do diskuse se chystám reagovat, ale odkládám to proto, abych dal dostatečný prostor pro vyjádření ostatním, ale i proto, že chci nejdříve dokončit důležitou sérii k pozičnímu investování, kterou na svém blogu zveřejňuji paralelně (dnes uveřejňují 17. část, celkem jich bude asi 22).

Reakce:

Radek Novotný

Za mě, co je cílem definovat si, co se rozumí těmi předchozími Společnostmi X.0? Tedy, aby mi bylo dobře rozuměno: Co získáme tím, že si to sami pro sebe definujeme, když ostatní budou mít jiné definice?

A druhá poznámka: o tom, co bude obsahem Společnosti 4.0, můžeme spolurozhodovat.

Jak jsme již s J. Simonovou kdysi presentovali, že každý stát si má určit hranici etiky AI a Průmyslu 4.0. Kdo jste četl materiál této vlády, který zpracoval Petr Očko (MPO), tak zapojení odborů do diskuse o míře/intenzitě implementace robotiky a AI do výroby ve firmách nebylo zahrnuto.

Totéž platí o tom, že vláda prostřednictvím Akademie věd ČR, Technologické agentury ČR i oborových ministerstev, které realizují dotační programy na podporu VaV v oblasti Průmyslu 4.0., robotizace a AI má plné právo (a řekl bych i povinnost) do hodnotících kritérií pro výběr výzkumných projektů hodných podpory (ať už veřejného či soukromého žadatele) zařadit kritéria uchování důstojnosti, rozvoje a podpory lidských schopností a vlastností, aby to nebyl zisk a zájmy klientů, kteří budou rozhodovat, jak bezohledná a pouze ekonomicky efektivní AI a Průmysl 4.0 a následně Společnost 4.0 bude.

Jenom pro zamezení "hlubokých nedorozumění" jak říkal jistý klasik:

je nutno taky definovat, co se rozumí, když se vysloví pojem:

Společnost 4.0 - např. blízká budoucnost, kde v společnosti se plně uplatní všechny důsledky Průmyslu 4

Společnost 3.0 - .....

Společnost 2.0 - .....

Společnost 1.0 - .....

Společnost 0.0 - .....

Tibor Ganzer

Seriál o Leninovi od R. Valenčíka ma prinútil po dlhom čase siahnuť do mojej knižnice a vytiahnuť výtlačok z roku 1946 "Materializmus a empiriokriticizmus". Náramne som sa pri tom čítaní pobavil. Ale po tom, keď sa mi po čase zrovnalo v hlave, tak som si uvedomil, že tá hra na "tiežmarxistov" je tu vlastne odveký, fakticky od vydania Kapitálu v roku 1867. Za hlavný dôvod považujem to, že nedošlo k rozvíjaniu Marxovej teórie tam, kde on skončil (tam kde musel skončiť, pretože úroveň poznania v druhej polovici 19. storočia mu to nedovolilo. (Pozor: kapitalizmus sa ešte len rozvíjal! - v podstate celá Európa je v tom čase feudalistická, alebo zmiešaná.)

Preto Lenin viac než polovicu knihy "Materializmus a empiriokriticizmus" venuje filozofickej diskusii o "transdecentnosti" o "Machovej solipsizmu" atd. Ale najviac som sa pobavil u Hlavy 5, keď Lenin popisuje "vážnu krízu vo fyzike" a odvoláva sa na Poincarého, na Kirchoffa, na Lorentza, na Boltzmana, na Maxwela . Búrlivé objavy fyziky sú ešte za obzorom, Einsteinova teória ešte nie je v podvedomí... Zhruba tam kde bol Lenin vo vzťahu novej fyziky a filozofie na začiatku 20 storočia sme aj my dnes na začiatku 21. storočia, keď chceme obsiahnuť rozmer a dosah novej dejinnej zmeny.

Je to vzrušujúce.

Mimochodom: v nadväznosti na predošlé som prelistoval Pikettyho "Kapitál v 21 století". Má tam niektoré významné postrehy, ale nemôžem sa zbaviť dojmu že kĺže po povrchu. Ale to je na inú diskusiu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Následující série je z jednoho z nejhezčích, ale i nejnáročnějších výletů - k Zelenému (dříve Brnčálovu) plesu, chatě u tohoto plesa, nahoru k Bílému jezeru a zpět.

Toto už je foto Velkého bíléhoplesa s vrcholy, které patří k Vysokým Tatrám.

A toto je velmi důležitý snímek z místa kousek od toho, ze kterého bylo předcházející foto: Kopské sedlo. Cesta k němu odděluje Vysoké a Belanské Tatry. Jedno z nejhezčích míst v Tatrách.

Cesta zpět. Vrchol nad Kežmarskými Žlaby. Má jen něco přes 1500 metrů nad mořem.

Vodopád na Bílem potoku.