Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/997
Vize, jakou potřebujeme/997
Z technických důvodů uveřejňuji za částí o inspirující přírodě.
A k tomu trochu inspirující přírody:
Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.
Malá procházka do ústí kaňonu Velký Sokol. Výstup kaňonem je poměrně náročný, vyjde se na horní část Glacké cesty a pak je možné pokračovat několika směry. Dřív jsem chodíval až na Geravy, pak dolů na Klausy, Sokolí dolinou nahoru k Hamburgerovým (dnes Biskupským) chatám, přes Malou Polanu k ústí kaňonu Suchá Belá a Schwarzbergem zpět do Hrabušické Píly. Tentokrát jsem šel s kamarádem, který by to asi nezvládl.
googleusercontent.com/pw/AP1GczOV_VPPZQXcrlclbO5KloHrIzTkG-tsxJ7CbE8PD6S83n6O2V4KsFzIvlrlJxU-MIUu2guQNqCmlps6hnE89Q4G8aQHAuoPCJKiLDMQn3t08AijJPo=w2400" width="666" align="absMiddle">
Nejhezčí část spodní části kaňonu.
Několik jezírek, ve kterých se lze i vykoupat, voda je ovšem hodně studená.
Tuto kytičku nenajdu každý rok. Je dost stěhovavá. Ale krásná.
Poziční investování a teorie mechanismů – část 6.
Z několika důvodů, které jsem uvedl v první části, vkládám do seriálu k vizi sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí.
Úvodní poznámka: I tato část může tomu, kde se bezprostředně nevěnuje dané problematice, připadat obtížně srozumitelná. Nevadí. Stačí, když si z ní vezme to, čemu porozumí. Zařazuji ji zejména proto, aby ti, kteří s touto oblastí poznání přišli do styku, viděli návaznost na stávající přístupy k řešení. V dalším výkladu se budu snažit objasnit problematiku i bez hlubšího pochopení toho, co je sděleno v této části.
Shodné a odlišné ve standardních modelech a v našem modelu vyjednávání
Připomeňme si ještě jednou oba dvousložkové obrázky:
Model trhu (standardní model)
Model finančního trhu (náš model)
Vidíme určitou příbuznost, ale také významné odlišnosti. Ty jsou především v následujícím:
- Oba modely popisují situaci, kdy levá strana obrázku vyjadřuje v mezních (přírůstkových) veličinách totéž do pravá strana v celkových veličinách.
- Z obou obrázků vyplývá, že bodů rozdělení výplat mezi hráče, které odpovídají požadavkům dosažitelnosti, individuální a kolektivní racionality je velké množství (problém nejednoznačnosti řešení bez dodatečných podmínek).
- Významný rozdíl je komoditách, které vstupují na trh. V jednom případě jsou to statky, ve druhém případě investiční prostředky a investiční příležitosti (zejména v případě investičních příležitostí se jedná o výrazně odlišnou komoditu).
- Ještě větší rozdíl se týká podoby výplat – v případě trhu jsou to subjektivní užitky hráčů (o které se nemohou dělit a ani je nemohou porovnávat), zatímco v případě finančního trhu jsou to finanční prostředky, které lze snadno kvantifikovat, porovnávat a převést od jednoho hráče ke druhému (to je velmi podstatný rozdíl).
- Nutno si též povšimnout toho, že množina dosažitelných výplat, které odpovídají požadavkům dosažitelnosti, individuální a kolektivní racionality, je v případě trhu na hranici původní množiny rozdělení statků, zatímco v případě finančního trhu mimo ni, projevuje se totiž efekt využití investičních příležitostí jednoho hráče k využití výnosnějších investičních příležitostí druhého hráče.
Na odlišnosti obou podvojných grafů se podíváme ještě jednou:
1. V prvním podvojném (Binmoreově) grafu má naprosto zásadní význam neporovnatelnost výplat (výnosů), zatímco v modelu finančního trhu jsou výnosy nejen porovnatelné, ale jeden každý z hráčů může část svých výnosů převést ve prospěch druhého hráče. Mj. proto má při hledání řešení smysl uvažovat maximální sumu výplat (na rozdíl od toho je Nashovo řešení Nashova vyjednávacího problému je určeno maximálním součinem výplat). Tato suma výplat je vně původní množiny možných rozdělení příjmů.
Poznámka: Nash (1951) se ve své průkopnické práci při popisu svého pojetí kooperativních her explicitně vymezuje proti možnosti přenositelnosti či dokonce srovnatelnosti výplat pro různé hráče v oblasti mimoherní spolupráce. To bývá interpretováno tak, že neexistuje žádné interpersonální porovnávání výplat, které by se podílelo na určování dobrých strategií (srov. Trockel 2002). Ani z kontextu není zcela zřejmé, zda je to jen technická poznámka, nebo zda si určitým způsobem uvědomoval možnost toho, že v případě her dvou hráčů porovnávání vlastní výplaty s výplatou druhého hráče může podstatným způsobem ovlivnit výběr strategií, mj. právě ve směru uvážení role toho, co nazýváme pozičním investováním.
2. S tím souvisí i to, že jedním z předpokladů Nashova vyjednávacího problému je nezávislost řešení na lineárních transformacích (v axiomatizované podobě je pak jedním axiomů), což v případě námi uváděného modelu finančního trhu neplatí.
3. V případě Nashovu vyjednávacího problému je předpoklad dosažitelnosti shodný s tím, že řešení musí patřit do výchozí množiny (v mezních veličinách to znamená, zjednodušeně řečeno), že se nemůže nacházet "mimo krabici". V případě námi uváděného modelu finančního trhu se naopak předpokládá, že řešení opustí výchozí množinu a bude se nacházet na tečně vedené pod úhlem 45°, resp. 135° (v matematicky uvažovaném směru proti otáčení hodinových ručiček) dotýkající se výchozí množiny.
4. Nutno upozornit ještě na jednu, poněkud skrytou odlišnost. V modelu trhu spotřebních statků je každému ze spotřebitelů (hráčů) lhostejné, jaký užitek má druhý hráč. V případě finančního trhu je takový předpoklad příliš silný a omezující. To, že hráči při současném rozhodování berou v potaz i příjem druhého hráče (podstatně více než při směně spotřebních statků) je dáno dvojím:
- Mohou mezi sebou porovnávat rozdělení výplat (a například rozdělení 90:10, jak ukazují i empirické experimenty z ultimáních her) se jednomu z hráčů může stát natolik nespravedlivé, že jej pro něj nepřijatelné.
- Větší roli hraje rovněž uvažování hlediska času. Při směně spotřebních statků hráč uvažuje jen svůj očekávaný užitek, při rozhodování na finančním trhu uvažuje delší časový horizont a tudíž i to, jaké důsledky pro něj může mít větší či menší výplata druhého hráče.
(Pokračování)