Vize, jakou potřebujeme/993

4. září 2024 | 00.01 |

blog ›

Poziční investování a teorie mechanismů – část 2.

Z několika důvodů, které jsem uvedl v první části, vkládám do seriálu k vizi sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí.

Uvědomuje si teorie zabývající se touto problematikou složitost praktické aplikace výsledků?

0001pt;line-height: normal">Velmi často se setkávám s názorem, že ti, kteří se zabývají teorií her, si žijí ve svém "světě teorie" a vůbec nevědí (či snad ani nechtějí vědět), co se děje ve "skutečném světě", resp. jak jsou jejich teorie odtržené od praxe. Velmi nedávno jsem o tom psal v souvislosti s pohledem L. Zelinky na teorii her prezentovaným v časopisu !Argument. Má řadu postřehů a pro určitou část odborníků v této oblasti je jeho kritika na místě. Jsou ovšem i výjimky. Uvedu, jak problematiku uplatnění vidí jeden z nejproduktivnějších badatelů v dané oblasti teorie her Walter Trockel. K W. Trockelovi více zde:

https://ekvv.uni-bielefeld.de/pers_publ/publ/PersonDetail.jsp?personId=62508&lang=EN

Jeho pohled odlišuji od svých vsuvek sloužících k pochopení kontextu barvou:

"Když pozoruji svět, kde jsou všude války a uprchlíci, kde přibývá autokratů a enormně narůstá ideologický "-ismus" a tlak na demokratické struktury, kde narůstá znečištění, rasismus, násilí, sobectví, chamtivost a pohrdání vědou a fakty, kde se velké společnosti chovají neeticky nebo často dokonce nezákonně a vyvíjejí podvodné high-tech technologie, cítím, že jediným východiskem k humánnější společnosti může být inteligentní sociální design a účinné prosazování vhodných institucí jako nepostradatelných nástrojů pro téměř všechny aspekty organizace udržitelných kooperativních a spravedlivých struktur na naší planetě. - Právě toto přesvědčení mě vede k tomu, abych pozornost čtenářů zaměřil zejména na pozdní práce Lea Hurwicze, které se soustředily na institucionální modelování".

K L. Hurwiczovi více zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Leonid_Hurwicz

W. Trockel připomíná nobelovskou řeč L. Hurwicze nazvanou příznačně "Ale kdo bude hlídat strážce?" Cituji W. Trockela:

"Zabývá se (Hurwicz) problémem skutečné implementace a klade si otázku: "Jsou Nashovy rovnováhy sebevynucující?"Hurwicz pak naznačuje skutečnost, že v Nashových rovnováhách mohou existovat pro hráče výhodné jednostranné odchylky k fyzicky proveditelným, ale nelegálním strategiím. Tento poznatek ho vede nejprve k otázce, jak prosazovat legální strategie, a poté k rozlišení mezi danou "legální hrou" a větší "skutečnou hrou", do níž je legální hra zasazena. Hurwicz zavádí dva pojmy "úspěšného prosazování" (successful enforcement)": "Říci, že pravidla legální hry jsou úspěšně prosazována, znamená, že výsledky skutečné hry zajišťují, že nelegální strategie jsou méně atraktivní než legální strategie. Silná formulace úspěšného prosazování může vyžadovat, aby pro každého hráče byla ke každé nelegální strategii dominantní nějaká legální strategie. Slabá dominance by vyžadovala pouze to, aby si hráč nepohoršil, když zůstane v souladu se zákonem. To však může být příliš silný požadavek: pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem. Zdá se proto rozumnější přijmout poněkud slabší koncept úspěšného prosazování pravidel daného mechanismu."

K tomu ode mě:

Pokusím se výše řečené převést do běžného jazyka formou logiky navazujících bodů:

1. Je nutné rozlišit mezi hrou, jak byla nějakou autoritou navržena, jak byla stanovena její pravidla, tj. "legální hrou" a "skutečnou hrou", tj. tím, co se odehrává skutečně v realitě, kde na "legální hru" působí její kontext. Každý reálná hra se hraje v nějakém skutečném prostředí, v reálném kontextu.

2. Pravidla hry, tak, jak jsou nějakou autoritou (tu můžeme pojmenovat různě, v názvu své nobelovské řeči, jak jsme viděli, používá L. Hurwicz pojem "strážce") zadána lze v širší, tj. reálné hře porušit či neporušit. V užší hře jsou to nepřípustné strategie, v širší přípustné. Legální hra se úspěšně prosadí (což je z hlediska nastíněné problematiky klíčový pojem), kdy není pro hráče výhodné porušovat pravidla. (Mj. podobně je definována i "evolučně stabilní strategie", v případě lidských pospolitostí se touto problematikou zabývala E. Ostromová, která se právě z Bielfeldu (kde působí W. Trockel) přinesla řadu cenných poznatků.)

3. Za zmínku stojí tato formulace: "pokud všichni ostatní jednají nezákonně, nemusí být pro hráče výhodné zůstat v souladu se zákonem". Čtenář si nepochybně vzpomene na jednu z nejpikantnějších scén ve filmu Hoří má panenko!, kde je rozkradena tombola, což je komentováno slovy jednoho ze zúčastněných: "Kdo kradl, je na tom, jako by vyhrál, kdo nekradl je na tom, jako by prohrál."

4. Za sebe k tomu ještě dodám, že vždy záleží jak na autoritě vynucující pravidla ("strážci"), tak na kontextu hry. Ten se může změnit. Žádná se "úspěšně neprosazuje" na věky věků, protože vždy může dojít ke změně podmínek, v nichž se "legální hra" odehrává. Nicméně vidíme, jak prizma teorie her napomáhá lepšímu vidění reálných problémů.

V dalším pokračování postoupíme ještě o kus dál.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Další výlet byla "klasika". Průlom Hornádu, Klášterská dolina, Klášterisko a zpět na Podlesek.

Toto je začátek cesty u Podlesku s výhledem na Vysoké Tatry.