Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Pravda, obvykle nazyvana "objektivni pravda", byla od dob Lenina zasadou vsech komunistu. Za "objektivní pravdu" byly povazovány lzi rezimu v normalizacni ceskoslovenske tevau na ktery dnesni apostolove marxismu-leninismu vyrustali. Mainstrem byl zaklet v bolsevickem stranickém listu "Pravda", coz take znamená pravda, soudruzi. Vysocí funkcionári byli behem Leninova i Stalinova "velkého teroru" ve 30. letech 20. století muceni, dokud se nepriznali k "objektivní pravde" a bez viny se neobvinili ze spionáze, sabotáze a zrady. Lzi z lasky ke strane. Autor stranek zde vytrhne jednu floskuli, ktera lze pouzit hlavne v historicismu, ve kterem si mnozi libuji. Věda jako systematické poznání pravdy v podobě rozvíjejícího se systému, jehož vývoj nikdy nebude ukončen a který může jeden člověk sdílet od druhého vždy jen částečně, ale dostatečně z hlediska praxe hnutí. Je opravdu formulace pro nevzdelany proletariat, ktera muze byt vyrvavana po balkonech, jak tam byva zvykem. Zneuzivani poctiveho a dumyslneho systemu G.W.F Hegela k podepirani zbabrane komunisticke doktriny zalozene POUZE na materialsimu. Kdy v zasadě muze byt za pravdu povazovano bud to, co poznavame, co poznáváním objevujeme… a to je zatracene hodne malo soudruzi, protose vam to kleklo, jako domek z karet a nerikali vam to uz od stareho recka filozofove.
Kdo nezna pravdu, je proste hlupak. Ale kdo ji zna a nazyva ji lzí, je zločinec! Bertolt Brecht (1898-1956). Co se muzeme naucit ze zkuseností s komunistickymi diktaturami tvárí v tvár, tedy vlady lidu pro ctenare techto stranek. Je obecne znamo, mezi temi kdo Leniova dila cetli, neprebasnene prekladateli ze staje „rudeho dedka“ ze teoreticka uroven, na niz soudruh Lenin jiz v Der Imperialismus als höchstes Stadium des Kapitalismusargumentoval (1916, Zürich), je velmi nizka. Navzdory jeho charakteru "kanonickeho dila poznane pravdy", do nehoz byl ve prevazne vychodnim bloku stylizovan, slo v podstatě o polemiku s revizionismem v nemecke socialni demokracii a zaroven o pokus odpovedet na otazku, proc se revoluce v nejvyspelejsích kapitalistických statech neuskutecnila. Napr. Leninem kritizovany vyvoz kapitalu, ktery povazoval za rozhodující prícinu souperení mezi imperialistickymi mocnostmi, se netykal všech z nich: Rusko například nebylo ze sve zaostalosti vyvozcem kapitálu, ale jeho dovozcem. Jak znamo zlocinec Stalin, za dodanou hospodarskou a vedomostni pomoc nevratil ani rubl z investovaneho kapitalu a dovezeneho zbozi. Soudruzi si proste vzali, o cem si diky sve prave mysleli, ze bude jejich. Leninova ekonomicka uvaha navic nedokazala vysvetlit, proc svetové valky zurily a zacaly v Evropě, a ne na kolonialních uzemích. Jeho teorie o ekonomickem souperení imperialistických mocnosti jako nejdulezitejsí prícině války by také vedla k ocekávání vojenského konfliktu mezi Velkou Británií a Francií, ktere byly ve skutecnosti v obou valkach vzájemnými spojenci.