Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ondrey: Je velmi smutné číst tyto příspěvky, na kterých je vidět bohužel zapouzdřenost narativu na bolševických pozicích a opěvování zločince. Bohužel je značně tristni zde sledovat úvahy člověka, který si zde oživuje zkreslené poznatky z mladí, které podává nekriticky nyní za aktuální. Nestává se to poprvé, ale vždy s 2-3 letou pravidelností nejspíše z podvědomí a úspěšné osvětové práce úspěšné propagandy. Na vině je, že místo poctivého studia a práci, které se mohl věnovat celý svůj život, zde jako odcházející účinkující ukazuje staré trikxy, které mu byly po značnou část života oporou. Tyto sklony k diktature, bagatelizováni zlocinu, misto naleznuti jineho spolecneho jmenovatele pro skutky a „ukradene“myšlenky v exilu a dovezené do zaostalého carského Ruska. Naštěstí je lidské myšlení dnes daleko od leninského scestí a tento stařík byl zasloužil skopnout do prázdneho hrobu, který právě jiní zločinci nedovolují zaplnit. Pro osvěžení myělení jeden známý příbeh od velkého soudruha Lenina: Ve snaze zlepšit špatnou zásobovací situaci po občanské válce zavedli Lenin a Trockij v roce 1921 "novou hospodářskou politiku", a to navzdory vlastním výhradám a velkému odporu uvnitř strany. Ta nahradila rekvizice válečného komunismu naturální daní a umožnila rolníkům v omezené míře obchodovat s přebytky. Pro Lenina to byl dočasný taktický krok zpět z pragmatických důvodů udržení moci, což pro něj nebylo snadné. V roce 1922 prohlásil: "Je velkým omylem myslet si, že Nová ekonomická politika znamená konec teroru". A dále: "Vrátíme se k teroru, včetně teroru ekonomického".Robert Service: Lenin: Eine Biographie. Beck, München 2000

tibor: prečítal som príspevok od Ondrey a smutne som musel konštatovat: jeden o koze a druhý o voze.

ivan stránský: dovolím si v této souvislosti upozornit na mé články v časopisech např. Přítomnost, Parlamentní listy, a další. dále např. facebook pod mým jménem, nejen tam. pseudonym kamil jansa, viz Národní knihovna Praha. ivan stránský