Vize, jakou potřebujeme/987

Vize, jakou potřebujeme/987

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/30

(Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize.)

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

67. článek:Nepochopený Manifest 3.4.2024 Vítek Prokop

Celé zde: https://casopisargument.cz/56529

(Pokračování)

6. Podrobněji k problému práce. V. Prokop uvádí: "Pokračující automatizace bude dál vymazávat tradiční manuální práce (v USA od roku 2000 zaniklo takto 9 z 10 pracovních míst ve výrobě) a rekvalifikace, již tak nepříliš účinné, nebudou díky neoliberalnímu útoku na vzdělávání příliš dostupné. Zatímco manuální práce bude mizet, pozic v sektoru péče bude přibývat, protože pokud se něco umělá inteligence nenaučí, tak je to empatie. A o tom, jak nevděčná je logika kapitalismu vůči péči napsala řada autorů a autorek již dost. Před pracujícími se tak s dalším technologickým pokrokem otevírá v současném systému perspektiva jen horšího a horšího vykořisťování." – Toto je další klíčový problém (ve smyslu klíče k pochopení doby, klíče k odpovědi na otázku, o co jde). Někdy mě až zaráží a udivuje, jak někteří mladí, kteří se hlásí k myšlence socialismu, levici, odkazu Marx ignorují to nejpodstatnější, s čím Marx přišel, a zamotávají se zbytečně do pseudoproblémů, které Marx vyřešil již před cca 170 léty a které světoznámou týmovou prací Civilizace na rozcestí (1965) připomenul R. Richta. Vzhledem k významu tohoto problému a pro lepší přehlednost připomenu v podbodech vztahujících se k bodu 6.:

6.1. Je toho mnohem víc než "empatie", v čem umělá inteligence stávajícího typu (jakkoli zdokonalovaná) člověka není schopna nahradit. Právě proto bychom měli přesně identifikovat specificky lidské, tj. umělou inteligencí nesubstituovatelné schopnosti. Je to zejména představivost (člověk myslí tvorbou představ a jejich převodem do podoby pojmových určení, nikoli sekvenčním kalkulem). Rozvíjení představivosti je bezprostředně propojeno s komplexním rozvojem všech duševních schopností člověka. Otázka pak zní, pro rozvoj kterých specificky lidských schopností umělá inteligence otevírá prostor tím, že ho osvobozuje od podřadných úkonů? (To je mj. i zásadní otázka strategie celého vzdělávacího systému). Mj. – nedovedu si představit levicovou politiku, která na tuto otázku nedokáže odpovědět, levicová politika není podpora lůzrů v nárokování toho, co by si měli být schopni obstarat vlastní aktivitou zaměřenou na rozvoj schopností a jejich (nikoli jen) výdělečné uplatnění, ale podpora příležitostí pro jejich uplatnění (samozřejmě s přihlédnutím k důsledkům vyloučení a různých jiných znevýhodnění).

6.2. Tady si dovolím zařadit jeden citát z Marxových Rukopisů "Grundrisse": ""V potu tváře pracovati budeš! — tak znělo Jehovovo prokletí, kterým stihl Adama. A tak A. Smith chápe práci jako prokletí. "Klid" vystupuje u něho jako adekvátní stav, totožný se "svobodou" a "štěstím". Zdá se, že A. Smith je dalek poznání, že individuum má "za normálního stavu svého zdraví, síly, výkonnosti, obratnosti, zručnosti" i potřebu normálního dílu práce a překonání klidu. Sama míra práce se tu samozřejmě jeví jako daná zvnějska totiž cílem, jehož má být dosaženo a překážkami, které musí být prací překonány, aby se ho dosáhlo. Stejně tak nemá A. Smith ani tušení o tom, že právě toto překonávání překážek samo o sobě je uskutečňováním svobody — a že dále vnější cíle ztrácejí zdání pouze vnější přírodní nutnosti a stávají se cíli, které si individuum teprve samo klade — tedy jsou kladeny jako sebeuskutečnění, zpředmětnění subjektu, a proto jako reálná svoboda, jejímž projevem je právě práce. Smith má samozřejmě pravdu v tom, že v historických formách práce, jako práce otrocká, nevolnická a námezdní, se práce vždy jeví jako něco odporného, jako práce vnucená zvnějška, a že se naproti ní pracovní nečinnost jeví jako "svoboda a štěstí". Dá se mluvit o dvou aspektech: o této protikladné práci — a, což s tím souvisí, o práci, která si ještě nevytvořila subjektivní a objektivní podmínky (nebo také, ve srovnání s pastýřským atd. stavem, která je ztratila) proto, aby se práce stala přitažlivou, aby byla sebeuskutečněním individua, což vůbec ne znamená, že by byla pouhým povyražením, pouhou zábavou, jak to opravdu s naivností hodnou grizetky chápe Fourier. Skutečně svobodná práce, jako např. činnost hudebního skladatele, je současně zatraceně vážná záležitost nejintenzívnější vypětí. Práce v materiální výrobě může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dán její společenský charakter, 2. že je to práce vědeckého charakteru a současně všeobecná práce, že to není úsilí člověka jako určitým způsobem vycvičené přírodní síly, nýbrž jako subjektu, který se ve výrobním procesu nejeví v čistě přírodní, přirozeně vzniklé formě, nýbrž jako činnost řídící všechny přírodní síly."(Marx, K. Rukopisů "Grundrisse" II., Praha, Svoboda 1974, s. 106-107) Podrobně více komentovaných pasáží z K. Marxe v části 3.4. Tzv. "4. průmyslová revoluce" – bída setrvačného myšlení v přelomové době, zde:https://valencik.cz/marathon/15/Mar15z.htm  – Naléhavě doporučuji promyslet. Jednak to ukazuje, jak daleko Marx viděl, jednak se jedná i o cestu k řešení současných problémů. Levicová politika může být úspěšná jen tehdy, když bude podporovat každého (bez ohledu na jeho pohlaví, věk, intelektuální předpoklady, majetkové poměry, šrámy, které utrpěl nepřízní osudu, zdravotní a jiné handicapy, jeho aktuální stav vyloučení ze společnosti daný její dysfunkčností apod.) v tom, aby ve výše uvedeném smyslu Marxova pojetí "všeobecné práce" mohl maximálně rozvíjet a uplatňovat své schopnosti. Tato politika je současně i politikou odmítnutí nárokování ve všech jeho podobách parazitování na společnosti.

(Pokračování ještě dalšími poznámkami k bodu 6., protože se jedná opravdu o zásadní otázky)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Tady si můžeme udělat představu, jak obrovský areál Spišský hrad je. V pozadí nedoceněné Levočské vrchy.

Spišské Podhradí a hned za ním Spišská Kapitula. Pozůstatci husitů ji měli jak na dlani.

Kombinace žlutého oměje se Spišským hradem.

Hřeben od Spišského hradu k Dreveníku, kam si zajdeme za chvíli. Pod ním je vidět funkční travertinový důl. V dálace hřebe Slovenského Rudohoří (vlevo) a Slovenský ráj (vpravo).