Vize, jakou potřebujeme/980

Vize, jakou potřebujeme/980

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/25

(Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize.)

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

62. článek:Američané útočí na vlastní spojence 26.2.2024 Petr Drulák

Celé zde:https://casopisargument.cz/55814

63. článek:Válka s Ruskem jako evropský tmel 6.3.2024 Petr Drulák

Celé zde:https://casopisargument.cz/55987

Petr Drulák napsal v krátkém období po sobě dvě články, které poměrně přesně odhalují to, jakou systematickou hybridní válku vedou USA ovládané současnou globální mocí proti okupované (ovládané dosazenými slouhy současné globální moci) EU, která prochází rozkladným procesem JELCINIZACE.

Považuji jeho počin za velmi důležitý, protože když nepochopíme, v jaké situaci jsme a jaké síly proti nám stojí, kam až se dostaly, nemůžeme se účinně bránit (nejen naše země, ale celá EU).

Vybírám z prvního článku:

Francouzská kontrarozvědka (DGSI) vydala v lednu varování francouzským firmám před útoky z USA. Francie je podobně jako většina dalších států v Evropě členem NATO a tudíž spojencem či spíše vazalem USA. S válkou na Ukrajině se dostala do takového vleku americké zahraniční politiky, že není zřejmé, zda si je ještě vůbec vědoma vlastních zájmů. Kontrarozvědka varováním dává najevo, že Francie si alespoň zbytky jistého povědomí o svrchovanosti zachovává. Na rozdíl od Německa, které si nechalo zlikvidovat Nord Stream a předstírá, že neví, kdo to udělal. - Zpráva vyšla pod názvem "Extrateritoriální zákony: rizika spojená se zapojením zahraničních auditorů". Na reálném anonymizovaném případě vysvětluje firmám, jaká nebezpečí jim hrozí. Ačkoliv nikde v textu nejsou zmíněny USA ani žádný jiný stát, řeč je pouze o "cizích státech", už z názvu je zřejmé, o koho jde. Extrateritoriální zákony, které už desetiletí ohrožují francouzské firmy, mají jen Američané...

Oč Washington opírá svůj nárok soudit a trestat cizí firmy? Příliš nepotřebuje. Cizí firma ani nemusí mít v USA pobočku, stačí zaplatit americkým dolarem nebo využít datový cloud americké firmy. Evropské společnosti zaplatily za posledních patnáct let Američanům na pokutách přes padesát miliard dolarů, z toho více než čtvrtinu Francouzi. Největší francouzskou banku BNP Paribas stálo před deseti lety obcházení amerických sankcí proti Iránu, Súdánu a Kubě devět miliard dolarů. Přitom z hlediska francouzského a mezinárodního práva banka nic neporušila. - Strojírenský gigant Alstom zaplatil v téže době tři čtvrtě miliardy za korupci v Indonésii. Američané se opět opřeli o to, že firma platila dolary. Alstom tehdy čelil útokům americké justice z mnoha stran včetně zatykačů na šéfy; jeden z jeho manažerů, který neprozřetelně cestoval přes USA, skončil na dva roky v americkém vězení. Americký tlak ustal až ve chvíli, kdy Alstom prodal svoji energetickou divizi svému největšímu konkurentovi americké korporaci General Electric. Shodou okolností připravoval tento obchod z Elysejského paláce mladý spolupracovník prezidenta Hollanda Emmanuel Macron...

Řešení je přitom zřejmé. Evropa musí k USA přistupovat v ekonomických otázkách stejně jako k zemím BRICS. Využívat příležitostí vzájemného obchodu ale nedopustit zranitelnost tam, kde to může skutečně bolet. Pokud takové zranitelnosti Evropa má, měla by je odbourávat posilováním ekonomické soběstačnosti či vyvažovat vytvářením bodů zranitelnosti na straně USA.

Vybírám z druhého článku:

Evropská válka se dnes nejspíše stává stejným motivem evropského sjednocování, jakým byl svého času evropský mír. Jistě lze namítnout, že něco takového by bylo šílené. Evropské vojenské schopnosti jsou ve srovnání s ruskými směšné, Rusové mají možnost kdykoliv vymazat z mapy jakékoliv evropské velkoměsto, aniž by Evropa mohla adekvátně reagovat. To Evropané vědí. Ale uvědomují si všechny důsledky? S jakým odporem se setkal Green Deal ničící zdejší průmysl a zemědělství? Na jaký odpor narazilo plošné covidové očkování poškozující zdraví mladých lidí? Ukazuje se, že dobře připravená propaganda část lidí přesvědčí a část zastraší. Není zřejmé, zda evropská schopnost sebedestrukce má vůbec nějaké hranice. - Od minulého roku jsme výroky vysoce postavených generálů a prominentních komentátorů soustavně připravování na válku s Ruskem. Pařížská schůzka byla dalším mezníkem. Jak konstatoval Macron, zatím nejsou evropští lídři zajedno. Někteří nasazení svých vojáků vylučují, jiní ho připouštějí. Ze zdrojů blízkých řeckému premiérovi vyplývá, že první skupina zahrnuje Finsko, Slovensko, Rumunsko, Bulharsko a Řecko, patří sem rovněž Maďarsko, které v Paříži ani nebylo. - Na vojenské zapojení jsou naopak údajně připraveni Velká Británie, Polsko a Pobaltí. Z Macronovy tiskovky víme, že ho do budoucna nevylučuje ani Francie. Zbytek účastníků nejspíše při této vášnivé debatě mlčel.

K tomu ode mne:

Dokud si většina lidí nebude chtít připustit, jak obrovskému tlaku a s tím souvisejícímu ohrožením jsme vystavení, bude ekonomický propad i rizika nepřežití narůstat. Patrně by bylo dobré co nejdříve uspořádat expertní setkání k dané problematice, konkrétněji k tomu jak funguje současná globální moc. Svůj pohled jsem vyložil zde: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html Návazně na: https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html Ale uvědomuji si potřebu spojit více pohledů, upřesnit a doplnit popis tak, aby představoval vyvážený a přesný popis stavu. Kdo se toho ujme? Diskuse na stránkách !Argumentu by byla velmi přínosná a je pro ni nejvyšší čas.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hříčkou osudu jsem hned po maďarské Budapešti zavítal zase do Maďarska, tentokráte na druhé straně, až u Košic. Tam jsem začal hlavní část letošní důvolené. Museli jsme vyřídit ještě nějaké rodinné záležitosti.

Využil jsem necelý den volna, abych si udělal výšlap v blízkosti Regece, nedaleko hranic. Zemplínské vrchy se táhnout až k Tokaji a pro mě mají velký půvab.

Z jejich úpatí jsou pěkné výhledy.

A jsou poměrně hluboké. Dá se tam snadno zabloudit. A pozor! Není to jako u nás. Jsou na mnoha místech neprůchodné.

Nejdojemnější domeček na cestě.