Vize, jakou potřebujeme/979

21. srpen 2024 | 00.01 |

blog ›

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/24

(Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize.)

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

61. článek:Dialektika hry a jejího rámce 22.2.2024 Ladislav Zelinka

Celé zde:https://casopisargument.cz/55730

Příspěvek se snaží popsat možnosti a omezení aplikace teorie her (jako matematické disciplíny) na reálné společenské dění. Obsahuje řadu postřehů, ale také určitá "nedorozumění", která vyplývají z nedostatečné znalosti toho, čím se tato velmi rozsáhlá oblast vědeckého bádání zabývá. Uvedu několik příkladů z jeho příspěvku:

V úzkém pojetí teorie her – jako oboru aplikované matematiky – je tímto omezením "definiční obor" ve kterém mají získané výsledky smysl. V širším chápání (kdy simulaci neprovádíme na ryze matematickém modelu, nýbrž jej rozšiřujeme o prvky psychologické, sociologické, politologické atd.) jde o něco, co by se dalo nazvat jako "herní rámec" nebo "rámec hry". Herní model prostě musí být zasazen do příslušné reality, která jej obklopuje. Pokud ne, je jen zajímavou hračkou, nikoli prakticky použitelným řešením.

Lidé totiž nehrají onou teorií předepsané hry ani vždy, ani pokaždé, když mezi nimi (těmi lidmi) vyvstane konflikt zájmů. První odezvou na potencionální konflikt zájmů je totiž volba mezi reakcí na něj či jeho ignorováním – přičemž důvody "nereagování" mohou být velmi různé. Namátkou jde o subjektivní nepřehlednost/nesrozumitelnost situace nebo naopak její srozumitelnost vedoucí k vyhodnocení, že je "podměrečná" ("Orel much nelapá") a za žádný konflikt nestojí. Může jít i o projev taktiky, kdy nejednající subjekt čeká na lepší podmínky atp. Takovýto typ odezvy je všeobecně přiřaditelný situacím, kdy "nejde o život" – tedy kdy si takové chování dotčený subjekt může dovolit bez toho, aby mu hrozila nějaká újma.

K tomu ode mne:

Hlavní nepřesnost zde spočívá, že "volba mezi reakcí na něj či jeho ignorováním" je typická hra ve smyslu teorie her, kterou lze bez problémů vyjádřit jako dvoumaticovou hru. Zde se nejedná o "zasazení hry do rámce" něčeho, co je mimo teorii her, ale o dvě vzájemně související hry, přičemž tuto souvislost lze poměrně úspěšně modelovat. Právě tak lze modelovat řadu dalších kontextů určité hry, tj. to, co L. Zelinka nazývá "prvky psychologické, sociologické, politologické" atd. Jiná věc je, že současná teorie her zkoumání toho, co lze nazvat "herní kontexty her", "kontextuální hry", "herní konglomeráty", věnuje nedostatečnou pozornost.

Za zmínku stojí závěr Zelinkova příspěvku:

Dějinnou praxí ale bylo vyzkoušeno, že vymezení určitých excesů, které budou bez dalšího vždy považovány za špatné, musí být v daném společenství vymezeno konsenzuálně a definováno pozitivně – tedy: "kdo se dopustí toho či onoho..." a nikoli negativně: "každý kdo nevěří v jedinou pravdu...". Takto definovaná pravidla dávají – v čase a místě kdy/kde platí – možnost pracovat s termíny práva a spravedlnosti. A v mikro-rozměru je i vynucovat mocenským aparátem. - V makro-rozměru, kde žádný účinný mocenský aparát nemáme, si sice můžeme na právo a spravedlnost hrát, ale jejich vynucování je tu (v poslední instanci) možné jen násilím/bojem/válkou.

K tomu ode mne:

To je o současné realitě. Lze to formulovat i tak, že pokud se nemá konflikt ve společnosti prohlubovat, tak je třeba jít cestou konsensuálního pozitivního definování pravidel. Právě touto problematikou se zabývá velmi intenzívně oblast teorie her, která se nazývá méně známý (než Nashova rovnováha či Nashův vyjednávací problém a Nashovo řešení vyjednávacího problému) Nashův program. Jeden ze současných předních herních teoretiků W. Trockel jej formuluje takto:

"Uvádíme dvě nezávislá odvození našeho řešení dvoučlenné kooperativní hry. V prvním případě je kooperativní hra redukována na nekooperativní hru. Udělat to tak, že kroky hráčů při vyjednávání v kooperativní hře se stanou tahy v nekooperativním modelu. Samozřejmě nelze reprezentovat všechny možné vyjednávání jako tahy v nekooperativní hře. Proces vyjednávání musí být formalizován a omezen, ale takovým způsobem, aby každý účastník stále mohl využít všech podstatných silných stránek své pozice. Druhým přístupem je axiomatická metoda. Člověk si stanoví jako axiomy několik vlastností, které by se zdálo přirozené, aby řešení mělo, a pak se zjistí, že tyto axiomy skutečně jednoznačně určují řešení. Tyto dva přístupy k pomocí modelu vyjednávání nebo pomocí axiomů, se vzájemně doplňují; každý z těchto přístupů je pomáhá zdůvodnit a objasnit ten druhý."

Pokusím se přiblížit praktický smysl Nashova programu. "Přijatelné", "vhodné", "spravedlivé", "rozumné" (atd., intuitivních charakteristik toho, jak bychom si mohli řešení představovat, je patrně velké množství nejen chrání příslušnou oblast, kde se hry hrají, před tím, aby rozdělení výplat přerůstalo v zárodky budoucího konfliktu, ale je také pro hráče motivující a zpravidla orientuje jejich aktivity na zvýšení efektivnosti systému. Rozdíl mezi prvním a druhým přístupem ve smyslu výše uvedeného citátu z pojednání W. Trockela lze z hlediska reálných situací chápat takto:

- První přístup (založený na redukci kooperativní hry na nekooperativní vycházející z vyjednávání mezi hráči) je cesta "liberální", při které ve vhodných podmínkách hráči, kteří sledující svoje zájmy (jednají v souladu se svými preferencemi) zajišťují efektivní fungování systému a jeho stabilitu. K tomu jsou důležitá společně uznávaná pravidla (institucionální rámec jejich aktivit). Zde lze k problémům přistupovat dvojím způsobem. Buď se snažíme popsat pravidla, která je vhodné při vyjednávání dodržovat, a předpokládat, že si je hráči na základě vlastních zkušeností budou osvojovat, případně dotvářet (ale nedoformovat), nebo budeme rovněž spoléhat na to, že si tato pravidla osvojí nějaká autorita a hráči se jim podřídí.

- Druhý přístup (kooperativní hra nacházející řešení založené na "přirozenosti", o kterou se snaží teorie kooperativních her dotažením vyjádření úlohy do axiomatického vyjádření) odpovídá roli "osvícené autority", která určitým způsobem v daném systému získala důvěru hráčů.

Tuto zjednodušenou podobu obou přístupů uvádíme na tomto místě mj. proto, aby bylo více zřejmé, jak závažné problémy se ve zdánlivě velmi odtažité oblasti řeší. Z tohoto hlediska by bylo možné formulovat ještě jeden program propojení dvou přístupů:

- První přístup je spojen se zdokonalováním teoretických (zejména matematických) nástrojů realizace Nashova programu tak, aby výsledky byly využitelné při řešení konkrétních praktických problémů.

- Druhý přístup je spojen se zobecňováním zkušeností, které jsou získávány při analýze konkrétních společenských situací (ať již retrospektivně, pokud jde o přelomové události v dějinách, či aktuálně, pokud jde o řešení problémů, které jsou aktuální) tak, aby odsud vyplynuly závěry týkající se Nashova programu, konkrétně pak toho, jak se může doplňovat cesta aktivit spojených s dodržováním dohod a cesta využití role uznávané autority.

I pro tyto dva přístupy nepochybně platí, že se vzájemně doplňují a každý z těchto přístupů je pomáhá zdůvodnit i objasnit ten druhý.

Poznámka na závěr tohoto exkurzu:

Pozorný čtenář si povšimne, že Nashův program velmi úzce souvisí se Zelinkovým problémem. Při budování ideového, teorií podloženého zázemí hnutí odporu a nápravy by bylo velmi přínosné, pokud bychom měli teoretika, který by se této problematice věnoval systematicky a s plnou znalostí současné teorie. Je to jedna z konkrétních oblastí, kde lze dosáhnout zásadního a uznaného přesahu stávající teorie. Snad se někdo takový najde při sestavování DVANÁCTKY.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na konferenci v Budapešti. Matematické metody v ekonomii. Přijali nám příspěvek. Velká čast. Tisíc účastníků, dva nobelisté a ještě jeden online. Už jsem delší dobu v Budapešti nebyl, ale stále nádherná a lepší se. Převážně však velká dřina - zachytit vše přínosné a komunikovat s těmi, se kterými lze navázat spolupráci.

Šílené vedro, kolem 40°C. Po některých skvělých referátech jsem se potřeboval trochu projít, abych si promyslel, co a jak využít v další práci. Ale kde v takovém vedru. Nakonec jsem se rozhodl pro hřbitov - kousek od metra, očekával jsem stín, kohoutky s pitnou vodou a inspiraci. Bylo tam všechno. Toto je nádherná nejdivočejší část hřbitova. Vřele doporučuji.