Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ip: Máme-li prohlásit nějaký výrok za pravdivý nebo nepravdivý, musíme se napřed shodnout na pojmovém aparátu. Uvedu příklad. Ve své době měl spisovatel Ludvík Souček TV přenosy ze své pracovny a tam bylo možno spatřit teserakt, což je trojrozměrné zobrazení čtyřrozměrné krychle. Podobně jako můžeme trojrozměrný objekt zobrazit na výkresu z různých stran, tak i čtyřrozměrný objekt může být zobrazen různými trojrozměrnými objekty a o správnosti zobrazení se můžeme přesvědčit pomocí matematického popisu, který může popsat i objekty, které nejsme schopni vnímat. Tak jak máme technický výkres, který představuje určité standardizované zobrazení trojrozměrného objektu a při schopnosti číst technické výkresy si můžeme o zobrazeném objektu učinit určitý názor, tak by měly být i konstruované výroky o určité skutečnosti a případně i měla být uvedena i omezení rozsahu platnosti výroku. Potom je možno teprve rozhodnout o platnosti či neplatnosti daného výroku. Chápu, že je tento postup problematický a v praxi obtížně použitelný, ale jinak bude mít slovo pravda do velké míry subjektivní charakter a různé pravdy mohou také mít podobu různého zobrazení čtyřrozměrného objektu do trojrozměrných objektů, kdy každý bude vidět něco jiného a přitom všichni budou mít pravdu, pokud nebudou vědět, co vlastně pozorují.