Vize, jakou potřebujeme/942

Vize, jakou potřebujeme/942

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/10

Dlouho jsem se chystal podívat se na problematiku zrodu vize prizmatem analýzy odborně poctivé práce realizované mimo stávající okruh pěstitelů, tj. 20-30 osob, které do seriálu k tvorbě vize přispívají články či připomínkami a které se více či méně pravidelně účastní online setkání.

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady pro tento účel nejvhodnější. Analýzu startuji nyní, na začátku letního období, kdy bývá přece jen trochu více klidu. Začínám od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024. Sledují jen rubriku komentáře, kde jsou příspěvky z hlediska výše uvedeného záměru nejvíce relevantní, a budu jim věnovat selektivní pozornost. Tj. některé jen zmíním, některé rozeberu podrobněji.

17. článek:Ukrajinská dodavatelka proviantu pro armádu se stala hoteliérkou ve Splitu, 11.1.2024Ve spolupráci se stránkami Balkánské zápisky

Celé zde:https://casopisargument.cz/54840

Jak se bohatne na Ukrajině.

18. článek:Německý boj o demokracii, 12.1.2024 Petr Drulák

Celé zde:https://casopisargument.cz/54883

Výběr několika odstavců z dobře napsaného článku:

Vláda chtěla ucpat rozpočtovou díru na úkor zemědělců a rozhodla se zvýšit daně ze zemědělských vozidel a nafty. Ale daně byly jen poslední kapkou. Zemědělcům dlouhodobě vadí, že vláda obnovuje močály a mokřady, což jim bere pole a louky, a celkově odbourává živočišnou výrobu, z níž žijí. Ve vládních představách o budoucnosti zemědělství mají místo pouze výrobci bioproduktů poptávaných městskou elitou, která z velké části volí právě Zelené. - Ale nejde jen o zemědělce k protestům se připojují i řemeslníci, drobní živnostníci, strojvůdci, autodopravci a další. Bouří se celá střední třída. Tito lidé se pouličním akcím obvykle vyhýbají, chtějí pořádek a klid. Jdou do ulic, jen když poměry přesáhnou hranici snesitelnosti. Podle aktuálního výzkumu veřejného mínění tomu tak je. Sedmdesát procent Němců protesty podporuje a téměř polovina je připravena se přidat. Nejmenší podporu mají u voličů Zelených. To je vidět i na politické scéně, nejenže za protestujícími stojí antisystémová AfD, k jejímž voličům zemědělci většinou nepatří, ale také donedávna vládní křesťanští demokraté navzdory vlastní odpovědnosti za současný stav. Zemědělce podporují dokonce i někteří regionální představitelé vládní sociální demokracie... - V okamžiku, kdy se protesty nedají ignorovat, přichází démonizace. V německých veřejnoprávních médiích ožívají poměry Honeckerova východního Německa. Ve stejném duchu jako Habeck hledají mediální propagandisté mezi protestujícími extrémisty, nacisty a Putinovy agenty. Většinou marně. Naopak šéf policejních odborů Rainer Wendt pochválil disciplinovaný průběh demonstrací. Zeleným politikům vzkázal, že neprokazují německé demokracii žádnou službu, pokud se občany využívající ústavní právo na protest pokoušejí démonizovat svými konspiracemi.

K tomu:

Napsáno v půlce ledna. O čtyři měsíce výsledky voleb v Německu správnost této analýzy potvrdily. A potvrdily ještě něco víc. Totiž to, že stále více intelektuálně a morálně omezení slouhové, kterými se obklopuje jádro současné globální moci, dosazují ještě více omezené slouhy na periferiích (kam patří i Německo a celá EU). Tento proces se stal setrvačným nevratným a nezastavitelným. Nutně vede k vyhrocení konfliktu. Na tom, jak bude normálním lidem docházet, o co jde a co dělat, závisí, jak se podaří zmírnit jeho devastující dopady.

19. článek:TGM jako analytik prvního zahraničního odboje (1. část), 14.1.2024 Jiří Malínský

Celé zde:https://casopisargument.cz/54885

Velmi přesná a přínosná analýza toho, jak se v podmínkách světové tragédie (1. světové války) rodily nové elity a zejména jako roli v tom hrála jejich intelektuální vybavenost. Velmi aktuální z hlediska současné doby. K tomu jen malá ukázka a obsáhlého materiálu J. Malínského:

Postupně se tak vytvářelo jádro páteřní prvoodbojové organizace Maffie (její členové se označovali maffisty). V čele stál pražský právník Přemysl Šámal (1867–1941) a vedle něj agilně působil v popředí docent Edvard Beneš. Silná byla vazba tohoto jádra na všeslovansky zaměřenou Českou obec sokolskou a jejího starostu advokáta Josefa Eugena Scheinera (1861–1932) a poměrné ohlasy měla i ve vedoucích orgánech rozhodujících českých politických stran zastoupených na předlitavské říšské radě a zejména v českém zemském sněmu. Bylo to jádro, kolem kterého později vznikl jak Manifest českých spisovatelů (květen 1917), tak Tříkrálová deklarace (leden 1918), které bylo základem podpory zahraničního odboje a východiskem zrodu Národního výboru československého (založen 13. července 1918, zárodek Národního shromáždění i jádra budoucí první domácí československé vlády) a Českého svazu českých poslanců na říšské radě (vznikl 19. listopadu 1916). - Z tohoto pozadí ve vzájemné závislosti a uprostřed rozporů, jejichž těžiště se soustředilo kolem agrárního poslance Düricha, vznikala i struktura zahraničního odboje. TGM se od počátku orientoval jednoznačně: jako znalec carských ruských poměrů nepodléhal jednostranným iluzím o osvobození z východu, jakkoliv také reagoval na jakýkoliv závan naděje z Petrohradu, ale skutečné rozhodnutí vyústění živelně se rozvíjejícího konfliktu na základě svých analýz očekával na západě a ze západu. Před polovinou září zrušil nájemní smlouvu na svůj vídeňský byt a pod záminkou péče o vracející se švagrovou Esperanzu se vydal do Rotterdamu. Současně začal formovat Maffii. Během druhého holandského pobytu se setkal se skotskobritským historikem a publicistou Robertem Williamem Setonem-Watsonem (1879–1951), který se naučil vedle jiných slovanských jazyků i češtinu. To spolu se sílícím náporem válečné vídeňské a budapešťské vojenské diktatury i prvními popravami a zatýkáními českých vlastenců jen posílilo jeho rozhodnutí odejít do exilu. Definitivně z vlasti odjel Masaryk do exilu 18. prosince 1914 s mladší dcerou Olgou (1891–1978). Byl to – benešovsky řečeno – jeho vědomý krok do tmy.

K tomu:

Lze se těšit na další pokračování

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

První, neúplný týden letošní dovolené jsem krátce pobyl v jižním Portugalsku. Několik málo let před tím jsem byl v severním a bylo to fajn. Tentokrát to bylo ještě lepší. Tak krásnou přírodu jsem snad ještě neviděl, alespoň pokud jde k "průměr" z jednotlivých výletů. Chodil jsem od rána do večera. Oželel Porto i portské severu, ale viděl tolik krásy, že z toho budu ještě dlouho žít.

Jeden z nejhezčích, ale i nejdelších výletů po  břehu Atlantiku.

Příroda zde hýří fantazií.

A to i pokud jde o květenu.

Odsud bych nechtěl spadnout. Raději se držím o kousek dál.