Vize, jakou potřebujeme/941

Vize, jakou potřebujeme/941

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/9

Dlouho jsem se chystal podívat se na problematiku zrodu vize prizmatem analýzy odborně poctivé práce realizované mimo stávající okruh pěstitelů, tj. 20-30 osob, které do seriálu k tvorbě vize přispívají články či připomínkami a které se více či méně pravidelně účastní online setkání.

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady pro tento účel nejvhodnější. Analýzu startuji nyní, na začátku letního období, kdy bývá přece jen trochu více klidu. Začínám od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024. Sledují jen rubriku komentáře, kde jsou příspěvky z hlediska výše uvedeného záměru nejvíce relevantní, a budu jim věnovat selektivní pozornost. Tj. některé jen zmíním, některé rozeberu podrobněji.

15. článek:Nie je to boj o Ukrajinu, ale o nový svetový poriadok, 11.1.2024 Eduard Chmelár

Celé zde:https://casopisargument.cz/49643

Komplexní pohled na současný proces demonopolarizace světa a řadou původních postřehů. Podobně jako v analýzách a pojednání Oskara Krejčího je zdůrazněn význam Číny, viz např.:

My sa budeme musieť naučiť uvažovať o Číne inak ako eurocentristickou optikou. Peking sa neusiluje o prerozdelenie sfér vplyvu ako to robí napríklad Rusko. Neuzatvára s Moskvou žiadny pevný vojenský alebo politický blok. Jej filozofiou je spolupráca založená na vzájomnom rešpekte záujmov. Je to nový prístup v medzinárodných vzťahoch, ktorému paranoidný Západ so svojou bohatou koloniálnou a výbojnou minulosťou nerozumie... Porovnajte si to s predstaviteľmi prepytujem mierového projektu Európskej únie, nositeľky Nobelovej ceny za mier (sic!), ktorá dnes nepredkladá žiadne mierové návrhy, ale háda sa o to, komu pripadne zbrojársky biznis, či má muníciu pre Ukrajinu vyrábať únia s Nórskom alebo len samotná EÚ... Potom pochopíte, prečo dnes na čele mierotvorcov sveta nie je Európa, ale Čína, a prečo militaristi musia viesť studenú vojnu už nielen proti Moskve, ale aj proti Pekingu, hoci čínsky drak nás nijako neohrozuje. Preto, ak vo vás zostalo ešte niečo z veľkonočného pokoja, zamyslite sa nad tým, prečo máme vo svete čoraz menej priateľov, prečo rozširujeme okruh svojich nepriateľov a prečo to považujeme za normálne a dokonca cnostné...

K tomu:

Vybral jsem jen malou část, za přečtení stojí celé, mj. i proto, že jsou tam důležité pasáže o významné roli Vatikánu. Jednu připomínku si přesto dovolím, protože se podstatným způsobem týká jednoho z nejdůležitějších momentů pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně otázky našich nejbližších spojenců v oblasti mezinárodní politiky a geopolitiky. Není pravda, že z pozice EU, resp. podstatné části EU, nejsme schopni pochopit čínské (geopolitické) vidění světa. Čína navazuje nikoli jen na svou vlastní historii, ale podstatným způsobem a doložitelně využívá i pohled, který z pozice středoevropského vidění světa vnesl do mezinárodní politiky (tehdejší) rakouský ministr zahraničí Metternich na Vídeňském kongresu k uspořádání Evropy po napoleonských (dobyvačných) válkách – politiku respektování zájmů a vzájemného vyvažování mocenských a velmocenských sil, viz:

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADde%C5%88sk%C3%BD_kongres

Politiku, kterou od něj do značné míry a v rámci možností převzal i Kissinger (který mj. svou doktorskou práci napsal právě na téma Metternichova přínosu). Dnešní Středounijní prostor prošel velmi obdobným vývojem jako Čína. Připomenutí těchto souvislostí je o to aktuálnější, že po europarlamentních volbách vzniká v Evropském parlamentu zajímavé uskupení, něco jako "malý Visegrád", který se snaží specificky středounijní parketu obsadit a vstoupit prostřednictvím toho do mezinárodní politiky.

16. článek:Polské právo i nadále dostává na frak, 11.1.2024 Jan Zeman

Celé zde:https://casopisargument.cz/54858

Kvalifikovaný pohled pod pokličku dění v Polsku. Vybírám jen dvě ukázky.

1. Lísání se Tuska k profláknutému vedení EU.

Přinejmenším rozpaky vyvolává fotka, jak se Tusk objímá s paní předsedkyní Evropské komise, hlavní organizátorkou mimo jiné skandálního nákupu silně předražených a neprověřených vakcín proti koronaviru, kde navíc slibovala občanům EU dokonce i vlastnosti vakcín, které nesliboval ani jejich četnými aférami ověnčený výrobce firma Pfizer.

2. Mediální čistky v Polsku (které přecházejí naše mainstreamová media bez povšimnutí):

Státní média mají špatnou pověst, neboť obvykle více či méně straní vládě, která je právě u moci. O Polské státní televizi, Polském státním rozhlase a Polské tiskové agentuře (obdobě naší ČTK) to platilo za vlády PiS vrchovatě. Alternativní média se jejich informacím prozíravě vyhýbaly a vyhýbají. S těmito médii bylo třeba něco dělat, především s úsekem zvaným zpravodajství. S Českou televizí mohlo v nevyváženosti soutěžit. - Těsně před Vánoci 22. prosince 2023 nový ministr kultury Bartlomiej Sienkiewicz odvolal vedení těchto tří institucí. Očekával bych spíše, že tak učiní buď dozorčí rady těchto institucí, nebo polská vláda. Nicméně fakt, že hned po skončení vánočních svátků 27. prosince 2023 tyto tři státní instituce polská vláda zruší a oznámí vytvoření jejich obdob na zelené louce, byla hodně silná káva. Navíc vláda oznámila, že všichni pracovníci těchto tří institucí jsou okamžitě propuštěni. Polskou státní televizi následně obsadili někteří pracovníci konkurenční soukromé televize TVN, vlastněné americkou korporací Warner Bros. Discovery prostřednictvím polské pobočky TVN Warner Bros. Vzápětí byl s okamžitou platností zrušen kanál Polské státní televize Inform. Zbylé kanály velmi rychle změnily směr informování a zřejmě i své hlasatele.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

První, neúplný týden letošní dovolené jsem krátce pobyl v jižním Portugalsku. Několik málo let před tím jsem byl v severním a bylo to fajn. Tentokrát to bylo ještě lepší. Tak krásnou přírodu jsem snad ještě neviděl, alespoň pokud jde k "průměr" z jednotlivých výletů. Chodil jsem od rána do večera. Oželel Porto i portské severu, ale viděl tolik krásy, že z toho budu ještě dlouho žít.

Obcházím hrad v Aljezuru. Teď jsem pod ním z druhé strany od městečka.

A to už jsem přelezl hřeben a vracím se do městečka. Je nejvyšší čas.

Odjíždíme na další delší výlet. Foto z autobusu.

To už je reál. Nejdelší a asi nejhezčí výlet. Z Monte Clerigo do Carrapateiry. Hodně perný den.