Kritika intelektuální lenivosti tzv. marxistů/5

Kritika intelektuální lenivosti tzv. marxistů/5

Nyní stručný výčet některých přesahů, které je dle mého názoru nutné rozpracovávat a vzájemně propojit tak, aby se obnovil smysl "sebereflexe společnosti" formou poznání jako rozvíjejícího se a sdíleného systému vědeckého poznání. Doplňuji poznámkou, v čem se jedná o přesah:

1. V současné době nejde o nějako další etapu průmyslové revoluce (Průmysl 4.0). Jde o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, kdy se dominantním sektorem stávají produktivní služby, tj. služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění lidských schopností, což otevře prostor pro neomezený rozvoj společnosti i kvalitativně nový typ ekonomického růstu.

K tomu:

Oproti "Průmyslu 4.0" Klause Schwaba, který uvažuje jen technologické proměny v oblasti výroby, neví "co s lidmi" (v některých interpretacích pak přechází v koncepci více či méně "tiché" genocidy) a už vůbec neví, co s volným časem (což věděl už Karel Marx, který za přeměnou volného času v plný rozvoj schopností člověka viděl nejvýznamnější faktor ekonomického růstu i proměny kvality ekonomického růstu), se jedná o zásadní přesah v pochopení toho, o co jde. Jsou to právě odvětví produktivních služeb, které tuto proměnu volného času v nejvýznamnější ekonomický zdroj umožní, současně s tím, že jim (odvětvím produktivních služeb) to umožní, aby se postavila na vlastní nohy financování z podílu na ekonomických efektech, které budou přinášet, získají tak ve svůj prospěch většinu vytvářených výnosů.

2. Přechod k tomuto typu růstu se neobejde bez posílení role, ale hlavně zásadní proměny nejvyšších forem vzdělání, kdy produktem vzdělávacího systému nebude jen absolvent dobře připravený na svou profesní dráhu, ale trvale doplňovaná absolventská síť umožňují plné a dynamické uplatnění čerstvých absolventů prostřednictvím těch, kteří již působí v praxi, rovněž tak umožňující efektivní přenos nejnovějších poznatků do praxe.

K tomu:

Jedná se o zásadní přesah jak z hlediska odpovědi na otázku, co je finálním produktem vysokého školství, rovněž tak z hlediska otázky, jak financovat vysoké školy. Jde nikoli o podíl studentů či jejich rodičů na financování studia (jak se nyní mj. bude pokoušet tato vláda), ale o podíl vysokých škol na úspěších svých absolventů, tj. vysoké školy se postaví na vlastní nohy, když hlavním zdrojem jejich příjmů bude podíl na příjmu jejich absolventů. Tím přestanou být závislé na korupci ze strany státu a sponzorů, přestanou být dodavatelem servilních premiérů a dalších poskoků v institucionální struktuře a tzv. neziskovkách. Budou nuceny poskytovat kvalitní vzdělání spojené se schopností pracovat v mezigeneračních týmech.

3. Dojde k propojení absolventských sítí univerzit nového typu s tvůrčími mezigeneračními týmy ve firmách coby základního inovačního a produkčního potenciálu společnosti, který spojí změnu kvality ekonomického růstu se zásadním odpoutáním jeho dynamiky od závislosti na množství přírodních zdrojů vtahovaných do ekonomické reprodukce, na vyčerpávání přírodních zdrojů a poškozování přírody. Jedná se i o přesah v oblasti skutečného řešení problémů spojených s ochranou přírodního prostředí.

K tomu:

Navazuje na předchozí. Je to zásadní přesah oproti administrativně byrokratické ekonomice, kdy hlavní povinností pseudomanažerů je v systému pozičního investování a všeobecné servility usilovat o předražené státní zakázky, nesmyslné dotace a úvěry poskytované selektivním způsobem z nekrytých peněz, za které lze koupit vše, i lidské charaktery.

4. Startovní oblastí, kde o svých možnostech dá vědět odvětví produktivních služeb, je podpora každého, kdo chce prožít co nejdelší a co nejvíce plnohodnotný život, k tomu, aby mohl dobrovolně dle svých individuálních možností a pro něj přitažlivou formou prodloužit své produktivníuplatnění (nejen výdělečné, jde totiž i o nepeněžní výnosy typu pocitu užitečnosti, uchování společenských kontaktů, přenosu zkušeností na mladší apod.), mj. či zejména v rámci tvůrčích mezigeneračních týmů a napojený na absolventské sítě.

K tomu:

Jedná se o zásadní přesah oproti distorznímu, protiekonomickému, protilidskému paušálnímu a vynucenému prodlužování doby odchodu do důchodu, které si žádnou aktivitu produktivních služeb v oblasti celoživotního vzdělávání a celoživotního upgrade schopností, žádnou cílenou péči o fyzické a dušení zdraví (včetně účinné prevence), žádnou firemní kulturu podporující mezigenerační spolupráci a mezigenerační přenos poznatků nevyžaduje.

5. Na základě toho provést komplexní, vzájemně propojené reformy v jednotlivých oblastech produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, výchova v rodině i kulturou, sociální práce zaměřená na omezení handicapů či překonání vyloučení) tak, aby byla postupně omezována role pozičního investování (lokálně i globálně).

K tomu:

Místo pseudoreforem formou restrikcí (šetření na lidech či přesněji zbídačování lidí) umožnit, aby se kvalita života, tj. skutečné naplnění bohatství lidského života a prodloužení jeho plnohodnotné fáze stalo nejen tím, co je ekonomickým vývojem umožněno, ale hlavně tím, co jako nejvýznamnější aktivní činitel ekonomický růst vyšší kvality umožňuje.

To byl jen určitý výsek vzájemně souvisejících přesahů, další jsou v oblasti:

- Makroekonomie: proč je ekonomický systém založený na monopolu emitování nekryté měny ovládaný malou skupinou lidí v krize a proč je neudržitelný, kdo a jak koho v tomto systému okrádá, k jakým turbulencím to povede a jak budou tyto turbulence probíhat, jak se v nich orientovat, k jakému typu finančního systému globální společnost přejde.

- Teorie osobnosti: jak vznikají potřeby lidí, jaké je řešení základních existenciální problémů, jak předešlé souvisí s rozvojem motivací, jak probíhá naše poznání, jak spojit naše myšlení s osvojováním si poznatků v rámci uceleného systému apod.

Atd.

Na čem to vše vázne? Na intelektuální lenivosti (nejen marxistů):

Ono je totiž velmi pohodlné snít o tom, jak se vše změní "až lidi padnou na hubu". – Nic se nezmění. Zoufalí lidé dělají jen zoufalé věci. Změnu mohou přinést jen lidé kvalifikování, které se k pravdě chovají tak, jak si to pravda zasluhuje, tj. že existuje jen ve formě rozvíjejícího se systému poznání.

Pokud si uvědomíme, že každý se může vydat cestou přesahů dnes vládnoucí úpadkové racionality k té, která ukazuje východisko ze současné krize, vyvstane otázka, na čem to vázne. Odpověď je obsažena v názvu této série příspěvků: Na intelektuální lenivosti nejen marxistů, ale také radikálů nejrůznějšího druhu, schopných obětovat mnohé, kromě své intelektuální lenivosti. A také na neschopnosti řady vzdělaných osob a osobností, kteří v důsledku své intelektuální lenivosti nejsou schopni překonat setrvačný pohled na realitu, v pasti kterého uvízli. Velmi pochybuji, že někdo dokáže uvést jinou příčinu. Pokud bychom se totiž spojili v intelektuálním úsilí zaměřeném na pochopení toho, o co jde, uměli si naslouchat a vynaložit dostatečné úsilí, tak masové hnutí kvalifikovaných lidí nikdo nezastaví. Dokonce i velká část těch, kteří slouží současnému establišmentu, se k tomuto hnutí přidá.