Vize, jakou potřebujeme/929

2. červenec 2024 | 00.01 |

blog ›

Jak se dostat z pasti rozevírajících se nůžek mezi bohatými a chudými?/3

Jaroslav Šulc zachytil významné statistické údaje týkající se toho, co je označováno jako "bohatnutí bohatých a (relativního, v poslední době dokonce absolutního) chudnutí chudých". Proces probíhá po celém světě a i u nás dosáhl takové parametry, jaké jsme si dříve nedokázali představit. To nastoluje otázky:

1. Jaké to má příčiny?

2. Jaké to má a jaké to může či bude mít následky?

3. Co udělat, aby v procesu "rozevírání nůžek" došlo k obratu?

Text J. Šulce jako vždy odlišuji barvou a doplňuji svými poznámkami, jak čtenář, který má určitou zkušenost se seriálem k pěstování vize jistě tuší, se budou vztahovat mimo jiné a především k problematice pozičního investování.

Majetkové nůžky mezi chudými a bohatými: Jak uzavřít rozevírání? – část 3.

Jaroslav Šulc

A konečně jsme slíbili odpovědět jednak na otázku "proč je tu tak obrovská majetková nerovnost" a jednak navrhnout možnost – jistě jednu z více alternativ – "jak z toho ven"? Jak tedy dnešní extrémně vysokou majetkovou nerovnost do budoucna snižovat na všeobecně přijatelnou – chcete-li přiměřenou – mez.

Jde o míru rozdílů

Pokud by měla být míra majetkové nerovnosti považována za vcelku logickou a víceméně spravedlivou, pak jen v případě, že by byla důsledkem objektivně daných nerovností, se kterými se v životě potkává prakticky každý člověk. Ať už je to v rozdílném výchozím rodinném zázemí, v jiné fyziologické výbavě každého člověka – ať individuálního potenciálu vrozených duševních či fyzických předpokladů k výkonu nějaké činnosti (různě oceňované), případně v možnosti získat dobré vzdělání (coby způsobu rozvíjení a uplatnění vrozených dispozic), či prosté náhody. Třeba v podobě docela "obyčejného" životního štěstí být v "pravý čas na pravém místě", případně mít vlivného strýčka atd.

Platí však i opak: co je obecněji nepřijatelné a hodno razantní nápravy, je extrémní míra rozdílů. Tedy současná zjevně jak nepřiměřeně vysoká míramajetkové nerovnosti, tak pokračující trend k extrémně silné koncentraci bohatství na straně jedné a chudoby na straně druhé. Ptáme-li se po příčinách tohoto po tři desetiletí trvajícího diferenciačního procesu, patří mezi ně hlavně:

1. Zpola objektivní legislativní akt zkraje 90. let, který odstartoval v podobě rozsáhlých majetkových restitucí oprávněným osobám možnost dál hromadit výnosy z takto získaného kapitálu – hlavně pokud jde o firmy;

2. Sice jen částečná (fyzická) restituce části nájemního bytového fondu dřívějším vlastníkům domů, bytů a nemovitostí, ale v první fázi už ne i náhrada ušlého nájemného za čtyři dekády, neboť by to zruinovalo státní rozpočet. Restituentům se podařilo obejít restituční zákon v tomto paragrafu až asi po patnácti letech, kdy byl (z jejich iniciativy a v jejich prospěch zformulovaný a schválený) zákon o (de)regulaci nájemného. Spolu s dlouhodobou deformací trhu s bydlením získává bytová lobby každoroční finanční efekt v řádu desítek miliard korun, když větší část peněz inkasuje od nájemců bytů a zbytek z veřejných rozpočtů;

3. V tržním a zjevně neefektivně regulovaném prostředí dochází k rozmachu nelegálního podnikání. Podíl šedé ekonomiky se odhaduje na cca 14 % HDP, což představuje ročně cca 950 mld. Kč. Výnosy z tohoto byznysu jsou investovány většinou do finančních a majetkových aktiv;

4. Trvající příjmová diferenciace zvláště mezi manažerskými pozicemi a běžnými zaměstnanci umožňuje vyšším příjmovým skupinám akumulovat značné finanční částky. Rozdíly ve finančních tocích ukazují výše průměrných ročních čistých příjmů v přepočtu na jednoho člena domácnosti. Ty v desáté nejvyšší příjmové skupině v roce 2022 činily 581 tisíc Kč, když v té v nejnižší dosáhly jen necelých 106 tisíc Kč, tj. asi 8 825 Kč měsíčně. Tento asi 5,5násobek čistého příjmu desetiny nejlépe placených oproti desetině domácností s nejnižšími příjmy je však již dlouhodobou záležitostí. Má třeba ten důsledek, že – pokud jsou tyto vysoce nadprůměrně odměňované domácnosti současně i nadprůměrně finančně gramotné – pak výhodnými investice obvykle i v delším časovém úseku rychle zvyšují stavy/objemy svých aktiv/majetků.

Příkladmo: Pokud někdo investoval z volných finančních přebytků dejme tomu milion korun do běžně dostupných cenných papírů třeba koncem roku 2016, tak po zhruba čtyřech letech – na začátku pandemie covid-19 – inkasoval čistý výnos přes půl milionu korun, o který se mu zvýšil jeho majetek. Takže příjmové nerovnosti v čase nutně generují i majetkové nerovnosti;

5. Tuto návaznost finančních toků na finanční stavy systematicky podporuje úmyslně a dlouhodobě deformovaná celá daňová soustava. Ta je orientovaná jednak na slabou progresi pokud jde o daně z příjmů fyzických osob, jednak směrem k nízkým daňovým výnosům z kapitálu, které jsou nahrazovány vyšší mírou zdanění práce.

Příkladmo: Jestli ještě před dvaceti lety získával státní rozpočet třeba jen z majetkových daní asi 8 až 9 mld. Kč ročně (tj. asi 1,1 až 1,3 % z celkových příjmů), pak v součtu za roky 2021 a 2022 byl příjmem rozpočtu pouhý jeden milion korun – a to je zanedbatelná suma. Kromě toho k vysoké diferenciaci v držbě majetku nenápadně přispívá i relativně nízké (či dokonce nulové) zdanění výnosů z kapitálových aktiv – a ty jsou v drtivé většině opět v držení nejbohatší skupiny domácností;

6. Dvouciferná inflace z posledních dvou let jen urychluje "dílo zkázy". Zvýšenými náklady na zajištění základních životních potřeb při snižující se kupní síle výplat (dva roky po sobě klesá průměrná reálná mzda) a vyčerpáváním tenčících se úspor (často v nouzi i prodejem majetku domácností především u těch s nižšími a středními příjmy) dochází k jeho přesunům k movitějším kupcům, což proces chudnutí jen dovršuje.

Základní data: Jestliže v roce 2022 – dosahoval podíl osob žijících pod hranicí příjmové chudoby asi 10,2 % (což je ještě v evropském měřítku docela uspokojivý stav, ale i tak jde o cca milion lidí), pak ale nelze přehlédnout, že za tímto průměrem se skrývá 30,8% podíl neúplných rodin s dětmi (!), ale především 37,8 % osob starších 65 let žijících osamoceně, odkázaných na skromný starobní důchod, podporu příbuzných či na charitu. Je to více než dvojnásobek ve srovnání s rokem 2015.

K tomu:

Bohatnutí (či naopak chudnutí) v různých pentilech má různou podobu, přičemž nejbrutálnější formy nejsou ve výčtu uvedeny. V nejvyšším pentilu se jedná o model "Bakala", kde se poziční investování nejen daným jedincem, ale i jeho "ochránci" či "loutkovodiči" projevuje:

- tím, že je mu vše dovoleno;

- neomezeným přísunem úvěrových zdrojů;

- mediálním krytím (i zjevná porušení zákonů, morálních zásad atd. jsou ututlána);

- poskytováním inside informací.

Tito "bohatci" byly speciálně vyselektováni (na rozdíl řady dalších snaživých, z nichž mnozí byli kriminalizováni za to, co bylo běžně tolerováno). Fungují spíše jako bílí koně v globální hře, příliš velký prostor pro samostatné rozhodování nemají. V případě, že si svou vázanost nedostatečně uvědomují, nemusí skončit dobře.

Teprve ve druhém pentilu jsou ti, kteří bohatnou z předražených státních zakázek, dotací, šedých až černých kšeftů, nehorázných odměn apod. S podnikáním (klidně můžeme říci i "kapitalistickým vykořisťováním") má tento způsob bohatnutí málo společného. I zde se jedná o přímý výtěžek z pozičního investování.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hvězdárna, ale kde? Napovím, že slavná.

Jeden z prvních dalekohledů.