Vize, jakou potřebujeme/928

Vize, jakou potřebujeme/928

Jak se dostat z pasti rozevírajících se nůžek mezi bohatými a chudými?/2

Jaroslav Šulc zachytil významné statistické údaje týkající se toho, co je označováno jako "bohatnutí bohatých a (relativního, v poslední době dokonce absolutního) chudnutí chudých". Proces probíhá po celém světě a i u nás dosáhl takové parametry, jaké jsme si dříve nedokázali představit. To nastoluje otázky:

1. Jaké to má příčiny?

2. Jaké to má a jaké to může či bude mít následky?

3. Co udělat, aby v procesu "rozevírání nůžek" došlo k obratu?

Text J. Šulce jako vždy odlišuji barvou a doplňuji svými poznámkami, jak čtenář, který má určitou zkušenost se seriálem k pěstování vize jistě tuší, se budou vztahovat mimo jiné a především k problematice pozičního investování.

Majetkové nůžky mezi chudými a bohatými: Jak uzavřít rozevírání? – část 2.

Jaroslav Šulc

(Navazuje na tabulku s údaji v předcházející části)

Jaké závěry lze z přehledu vyvodit? Soudíme, že přinejmenším těchto šest následujících:

1. Když se porovnají majetkové podíly pětiny (2,2 milionu osob) nejbohatších se stejně početnou skupinou těch nejméně bohatých domácností, tak za ideální se považuje poměr 33 %/12 %, tj. asi tak trojnásobek (2,8) mezi majetkem lidí pátého a prvního pentilu. Jestliže z doprovodného šetření expertů vyplývá, že zmíněný necelý trojnásobek v držbě majetku považují za ideální všechny skupiny tázaných (bez ohledu na pohlaví, věk či jimi vlastněný majetek), pak to svědčí nejen o silném a historicky založeném přiměřeném rovnostářství české společnosti, ale také o platnosti opaku. To znamená, že většina společnosti považuje nějaké zásadněji jiné, než toto ideální=spravedlivé rozložení majetku, podvědomě jako nespravedlivé (neoptimální). A nejen to: Protože tento postoj kupodivu sdílejí i bohatší vrstvy české společnosti, tak si lze docela představit i různé – nenásilné a konsensuálně dohodnuté – cesty vedoucí časem k přiblížení se optimálním podílům na držbě majetku;

2. Pokud jdeme do středu tabulky, tak za ideální poměr držby mezi trojnásobně početnější "střední" třídou (s celkem 6,6 miliony osobami, zde pracovně vymezenou jako součet 2. + 3. + 4. pentilu, tj. součtem 14 % +17 % + 24 % = 55 %) vůči nejbohatším 2,2 milionům osob v 5. pentilu (33 %) je považován asi necelý dvojnásobek objemu drženého majetku (55 %/33 % = 1,7);

3. Stejně konstruované "vnímané" podíly jsou oproti ideálním v obou případech již docela posunuté. Dotázaní se v prvním případě domnívají, že ta nejbohatší pětina se od skoro trojnásobku (coby ideálu) dopracovala již ke skoro desetinásobku (48 %/5 % = 9,6);

4. Ve druhém případě, tj. při vyčíslení podílu druhého, třetího a čtvrtého pentilu vůči pentilu pátému už nejspíše nepůjde o 1,7násobek, ale panuje domněnka, že asi dochází k majetkové rovnosti (47 % / 48 % = zhruba 1). Jinými slovy – panuje (falešná) domněnka, že domácnosti z pátého (nejbohatšího) pentilu disponují zhruba trojnásobným objemem majetku, než třikrát početnější střední třída(předchozích tří pentilů);

5. Pohled na poslední sloupec tentokrát již reálných údajů – a na poměry z něj plynoucí – je i pro experty nutně šokující. Pokud odstoupíme od zaokrouhlení (nulou nelze dělit, a proto počítáme s nezaokrouhlenou hodnotou 0,2 %), tak podíl pátého k prvnímu pentilu, tj. poměr 80,5 % / 0,2 % značí, že nejbohatší skupina má v průměru asi tak čtyřistakrát vyšší majetek oproti průměru skupiny nejchudší. Vyšší poměr už nemá v Evropě nikdo, v zámoří jen USA – a ty na hloubení "majetkových propastí" usilovně pracovaly přinejmenším dvě století, zatímco nám stačily tři dekády... Je dobře, že bylo výzkumem zvoleno dělení domácností do pentilů, tj. na pět skupin, a ne dělení do decilů, tj. na deset skupin (v tomto případě čítajících vždy 1,1 mil. osob). Protože to by mezi krajními hodnotami nebyl rozdíl již "jen" dvou řádů (a čtyřistanásobek si většina lidí ještě umí představit), ale rozdíl nejspíše v desetitisících násobků...;   

6. A co se týká reálných poměrů mezi výší majetku celé střední třídy vůči (2. až 4. pentilu) nejbohatší pětině domácností? Zdaleka to není zhruba fifty – fifty, jak se všeobecně naivně soudí, ale ve skutečnosti je její podíl asi čtyřikrát nižší(2 % + 6 % + 11 % = 19 % / 80,5 %). Takže realita – při zohlednění počtu osob – je taková, že průměrná domácnost v pátém pentilu drží asi dvanácti násobek majetku oproti průměrné domácnosti patřící do druhého, třetí či čtvrtého pentilu...

Tady vidíme neoliberalismus nikoliv ve vzletných proklamacích, nýbrž v drsné praxi – vítězové sociálně ekonomické transformace, tedy nová elit, berou prakticky vše. A čtyři pětiny domácností většinou zjevně netuší, jak uboze paběrkují sbírajíc na podlaze "drobky padající ze stolu hojnosti".

Takže se v této souvislosti ptejme nejen proč je tu tak obrovská majetková nerovnost, ale zároveň se pokusme (příště) odpovědět i na otázku jak z toho ven?

K tomu:

Podle mě mezi oběma otázkami položenými v závěru této části Šulcova textu stojí ještě jedna: Jaké to má důsledky, resp. proč je existence velkých majetkových rozdílů pro společnost tak nebezpečná?

Přesná odpověď na tuto je nesmírně důležitá. Část lidí asi řekne: Protože to hrozí sociálním výbuchem, a to si uvědomují i bohatí.

To není zcela přesné. Velké majetkové rozdíly ničí společnost více skrytě, ale o to nebezpečněji. Podlamují přirozenou vnitřní dynamiku společnosti založenou na rozvoji a uplatňování schopností lidí, současně vedou k úpadu morality i racionality. A co hůř. Tyto procesy jsou nezvratně setrvačné: Čím více je zdrojem příjmů degenerující majetkové "elity" (intelektuálně a morálně vyprázdněné, neschopné sebereflexe) rychle se vzdalující od "zbytkové společnosti" POZIČNĺ INVESTOVÁNĺ, tím více prostředků tato pseudoelita k pozičnímu investování potřebuje a tím perfidnější formy pozičního investování plodí. Současně dochází k rychlému snižování efektivnosti celého ekonomického systému.

Proto i otázka "jak z toho ven?" by mohla znít: Jak to zastavit a kdo to zastaví? K tomu ovšem potřebujeme vědět:

- Jak tento proces bude probíhat dál (potřebujeme jak dlouhodobou předpověď, tak i krátkodobé predikce).

- Jaká musí být teorie (coby "odblokování" stávající sterility v oblasti teoretické reflexe společnosti a nový základ racionality vzešlý z komplexu vzájemně se propojujících přesahů), aby byla oporou procesu formování společenského subjektu, který je schopen zastavit a zvrátit proces rozkladu.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Druhá letošní návštěva Průhonického parku. A s velkým překvapením. Jak jsem psal v předminulé části, našel jsem velkého hřiba.

Alespoň jeden pohled na Průhonický zámek nemůže chybět. Tento je i s kopií, kterou vytvořila vodní hladina.

V Alpách se vyskytuje hojně. Tady ji to také svědčí.

Ještě jedno romantické zákoutí s náprsníky.

A tady je ten krasavec. Zrovna jsme měli návštěvu, takže jsme si všichni pochutnali nejen na krůtích řízcích, ale i na těch z tohoto hříbku. Byl jsem překvapen, kolik jich bylo.