Vize, jakou potřebujeme/927

Vize, jakou potřebujeme/927

Jak se dostat z pasti rozevírajících se nůžek mezi bohatými a chudými?/1

Jaroslav Šulc zachytil významné statistické údaje týkající se toho, co je označováno jako "bohatnutí bohatých a (relativního, v poslední době dokonce absolutního) chudnutí chudých". Proces probíhá po celém světě a i u nás dosáhl takové parametry, jaké jsme si dříve nedokázali představit. To nastoluje otázky:

1. Jaké to má příčiny?

2.

Jaké to má a jaké to může či bude mít následky?

3. Co udělat, aby v procesu "rozevírání nůžek" došlo k obratu?

Text J. Šulce jako vždy odlišuji barvou a doplňuji svými poznámkami, jak čtenář, který má určitou zkušenost se seriálem k pěstování vize jistě tuší, se budou vztahovat mimo jiné a především k problematice pozičního investování.

Majetkové nůžky mezi chudými a bohatými: Jak uzavřít rozevírání? – část 1.

Jaroslav Šulc

Koncem minulého roku se některými médii jen krátce mihla zpráva Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí o stavu majetkových nerovností v této zemi. A zpráva (ne)pochopitelně rychle zapadla. Přitom jádro sdělení expertů o rozsahu dopadů uskutečněných hospodářských politik v posledních třiceti letech do dnešních majetkových pozic různých skupin českých domácností je až magicky výbušné: Nejen proto, že odhaluje obrovský rozsah a hloubku zcela falešných iluzí o rozdělení majetku v české společnosti, ale zároveň naznačuje i prostor k tolik potřebné nápravě.

Nejbohatší skupina 20 % české populace má v průměru nahromaděný asi tak již čtyřistakrát vyšší majetek oproti průměru skupiny 20 % nejchudších obyvatel. A současně též konstatovali až udivující míru naivity české populace – tedy propastný rozdíl mezi skutečnými a domnělými (či ideálními) proporcemi.

Podrobněji:

Základní údaje: K 30. září měla tato republika i v důsledku silné migrační ukrajinské vlny již asi 10,9 milionu obyvatel – zaokrouhleně 11 milionů, aby se údaj o populaci v souladu s metodikou výzkumu dal dobře dělit na pět stejných dílů vždy po 2,2 milionech osob. Poté pro každou početně stejně velkou pětinu lidí výzkumníci kvalifikovaně vymezili příslušnou část z majetku všech domácností. A následně seřadili tyto "různě bohaté" skupiny od 20 % nejméně majetných (tzv. první majetkový pentil) přes druhou chudší skupinu až po tu poslední pětinu nejvíce majetnou tvořící pátý pentil. A při průzkumu dávali tázaným mimo jiné tyto dvě otázky:

1. V jakých hodnotách by se asi tak měly pohybovat procentuální podíly jednotlivých majetkových skupin domácností, abyste to mohli považovat za ideální?

2. K ideálu je jistě daleko.Ale jak odhadujete=vnímáte, že rozložení podílů těch pěti skupin na držbě majetku asi tak v současnosti vypadá?

V následujícím přehledu/tabulce uvádíme odpovědi dotázaných ve sloupci prvním (podíly ideální) a (podíly vnímané) ve sloupci druhém. V řádcích jsou postupně seřazeny procentuální podíly všech pěti skupin domácnosti na celkovém majetku (od těch nejméně bohatých v 1. pentilu k nejvíce bohatým v 5. pentilu). K prvním dvěma sloupcům přiřazujeme i nejdůležitější sloupec třetí: Ten však obsahuje již nikoliv nějaký odhadovaný zprůměrovaný ideál či vnímanou domněnku, ale tentokrát reálný údaj o skutečných procentuálně vyjádřených podílech na majetku u průměrné domácnosti v jednotlivých pentilech.

Pramen: R. Maileh, F. Červenka: Česká společnost a ekonomické nerovnosti. Prezentace RILSA – VÚPSV, Praha, Kampus Hybernská, 6. 12.2023. Údaje byly zaokrouhleny na celé jednotky autorem článku, když v prvním řádku ^a) značí ve skutečnosti před zaokrouhlením 0,2 % av pátém řádku ^b) značí 80,5 %.

K tomu:

K podrobnému komentáři se dostaneme v dalším pokračování. Ale na první pohled je vidět obrovský rozdíl mezi představami veřejnosti (a to nejen tou chudší, ale i bohatší částí veřejnosti) o tom, "jak by to mělo být", a tím, jak to ve skutečnosti je. Společnost je mnohem více, přesněji mnohonásobně majetkově více majetkově diferencována, než si všichni (chudší i bohatší) myslíme a přejeme.

Možná stojí za to zmínit, proč i většina bohatších nepovažuje příliš velké majetkové rozdíly ve společnosti za žádoucí. Aniž by to teorie (zatím a bohužel) dokázala zviditelnit, tak jejich prožitá vlastní i přenesená mezi generacemi zkušenost říká, že v důsledku pozičního investování založeného na velkých majetkových rozdílech klesá vnitřní dynamika společnosti a společnost se dostává do krize. Za peníze si lze koupit téměř vše a při překročení určité hranice už přestávají rozhodovat produktivní schopnosti lidí, ale to, jak se kdo dokáže dostat jakýmikoli prostředky k majetku, přičemž o tom, jaké prostředky kdo může použít, rozhoduje velikost majetku. Zkrátka při velké majetkové diferenciaci společnosti jedni mohou beztrestně korumpovat, krást, podvádět, zneužívat své postavení, snad i vraždit, zatímco druzí musí držet hubu. A takto to cítí nejen chudší, ale i většina bohatších. Proto je otázka, jak se z této slepé uličky dostat, na pořadu dne.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Druhá letošní návštěva Průhonického parku. A s velkým překvapením. Jak jsem psal v předcházející části, našel jsem velkého hřiba.

Jezero pod zámkem. Pohled proti proudu Botiče.

A toto je jezero ve druhé části parku.

Další velká kolonie divokých mečíků. Je vidět, že jim to tu svědčí.

Další skalka obsazená náprsníky.