Vize, jakou potřebujeme/923

26. červen 2024 | 00.01 |

blog ›

Kritika intelektuální lenivosti tzv. marxistů/2

Přecházející část jsem zakončil konstatování, že ideově nepřipravená a iluzí o tzv. "sociálním státu" zpohodlnělá levice se stala jednou z prvních obětí vlny iracionalismu a sehrává smutnou roli poskoka v podpoře nejperverznějších forem pozičního investování a zejména pak při jeho kamuflování coby propagátor přihlouplých "progresivistických" idejí.

V empirické rovině můžeme rozlišit několik forem přeměny majetkové výhody ve výsadu, tj. v pozici, ze které ten, kdo má větší majetek či více finančních prostředků může získat společenskou pozice, ze které může diskriminovat toho, kdo tuto pozici nemá:

- sociální segregaci na ekonomické bázi (prestižní spotřeba, elitní kluby založené na ekonomických bariérách vstupu do nich, rezidenční čtvrti a další formy, kterými se bohatší oddělují od "socek", tedy chudších);

- skrytý majetkový census ve volbách ("kupování výsledků voleb");

- dvojí metr v lokálním měřítku až po ten geopolitický, který je vynucovaný politikou dělových člunů;

- nelegální formy typu korupce a krytí korupce korumpování těch, kteří by měli společnost před korupcí chránit;

0pt;font-family:"Times New Roman",serif">- selektivní (diskriminační) ne/sponzovování a ne/inzerování (nezisková, mediální, akademická, kulturní oblast).

- nelegální trh s inside informacemi v oblasti finančních a komoditních transakcí.

Atd. Atd. – Uvedený přehled lze rozšířit, lépe strukturovat, lépe popsat jednotlivé formy, rovněž tak to, jak spolu souvisejí, a zejména pak najít společný základ. Proč se levice, zejména ta marxistická, tohoto úkolu nepodujala? Není to podle ní podstatné? Podstatnější je katalogizace pohlaví prováděná podobným způsobem, jako antická řecká filozofie v době úpadku katalogizovala bohy?

O tom, jak se intelektuální lenivost změnila v její zhloupnutí, snadnou manipulovatelnost s ní a následné její zneužití ke krytí největších svinstev nejlépe svědčí to, jak podlehla falešné ideologii grýndýlu a stala se obhájcem i nositelem toho, co je založeno na kaskádě lží. Grýndýl je typickým příkladem vytvoření půdu pro okrádání majetkově slabších silnějšími, typickým příkladem uplatňování dvojího metru vůči zemím, firmám i lidem. A současně i zastíracím manévrem, který se snaží zabránit tomu, aby lidé viděli skutečnou cestu k trvale neomezenému (nikoli "udržitelnému", ale neomezenému!) rozvoji i k novému typu ekonomického růstu, který tuto neomezenost umožňuje.

K tomu ještě dodám přehled některých mechanismů návratnosti investic z pozičního investování:

- získání předražených zakázek, grantů, dotací (to začalo už v době přechodu od kapitalisty typu Nedobyla k pozičnímu investorovi typu Herzoga, jak je krásně předvedeno v televizním seriálu Sňatky z rozumu);

- vyřazování konkurentů vnucenými embargy při současném obcházení embarg (podle zásady, co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi);

- vytvoření podmínek pro téměř neomezení emitování nekryté měny (dolaru) a rozpouštění inflace do celé globální dolarové oblasti.

Globální společnost se tak ocitla v úpadkové fázi, která má v nejvíce postižených zemích výrazně setrvačný charakter. Cesta z této slepé uličky existuje, ale uvidí ji jen ten, kdo překoná setrvačný pohled na realitu, kdo překoná svou vlastní intelektuální lenivost a kdo rozpohybuje svoje myšlení.

Pokud se chceme hlásit ke Karlu Marxovi, pak musíme navázat na jeho práci a popsat mechanismy úpadku, ke kterému došlo v důsledku přechodu od vykořisťování založeného na vlastnictví kapitálu k mnohem drsnější formě přivlastňování přebytku nad náklady (a s tím spojeném ožebračování jednoho druhým na nejrůznější úrovni, od jednotlivců až po celé státy či skupiny států) založené na pozičním investování.

Jen pro ilustraci: Dnes je jednou z největších obětí pozičního investování celá slavná Evropská unie, která je decimována rozkládána přesně v tom stylu, jakým způsobem bylo decimováno a rozkládáno Rusko za Jelcina. Proto jsem s plným vědomím nedávno v rozhovoru pro Parlamentní listy použil pojem jelcinizace EU. (My, jako "hrdí eurounijci", jsme tak pro srandu celému světu a občanům Ruska svým příkladem názorně ukazujeme, z čeho se jim podařilo vyklouznout.)

Poznámka na závěr:

Na místě je otázka – jak teoreticky uchopit problematiku pozičního investování? Podle mě, a to i z hlediska, že rozvoj teorie má určitou kontinuitu, a to i v případě, že dochází k výraznému přesahu stávající teorie, je nutné začít tak, kam došel K. Marx. Na mikroúrovni. Analýzou vztahu mezi tím, kdo získá pozici, ze které může diskriminovat druhého, a tím, kdo je obětí diskriminace. Už proto, že každý s nás má v sobě (ve svém vědomí, ve způsobu, kterým vyhodnocuje různé situace, aniž by si to třeba uvědomoval) usazenou zkušenost, prostřednictvím které se snaží čelit různým formám pozičního investování. Naprosto jasně to potvrzují experimenty v oblasti tzv. ultimátních her. Ultimátní hry jsou takové, kdy je např. dvěma hráčům nabídnuto, aby si mezi sebe rozdělili určitou sumu peněz. Jeden hráč navrhuje, jak se rozdělí, druhý buď souhlasí, a pak se o uvedenou částku poděli podle návrhu prvního hráče, nebo nesouhlasí, a pak nikdo nedostane nic. Pokud by vám někdo nabídl rozdělení sto korun v poměru 90 korun (navrhující) ku 10 korunám (vy, jako ten, kdo buď souhlasí a dostane 10 korun, nebo nesouhlasí a nikdo nedostane nic), přijali byste tento návrh?

(V dohledné době na tento příspěvek, resp. dvojici příspěvků, navážu.)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Každý rok několikrát projdu asi osmikilometrovou trasu v Kozích horách (podle nichž se jmenuje i obec, která se uprostřed nich nachází. Je to nedaleko Dobříše, kde se stavím v restauraci Prachanda (po dlouhá léta zde vyří výborně, velký výběr, příjemné prostředí, rychlá obsaluha).

Hned na začátku cesty je tento dům, který dnes slouží jako památník.