Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Stanjura lže o penzích obecně i v detailech/3
3. června poskytl ministr financí Stanjura obsáhlý rozhovor Novinkám (Právu) k penzijní problematice, viz:
Buďto je zcela neinformovaný, nebo účelově lže – jak v obecné rovině a v tom nejdůležitějším, tak i v detailech.
Původně jsem počítal, že se k tématu vrátím později, ale Stanjurovi přišel na "pomoc" ministr Jurečka, který předvedl výplod svého ministerstva, tzv. "Zprávu o stavu důchodového systému České republiky a o jeho předpokládaném vývoji se zřetelem na demografickou situaci České republiky a na očekávaný populační a ekonomický vývoj" (MPSV, 2024). Jedná se jeden z největších paskvilů, jaký stvořila státní administrativa. Snaží se podpořit falšováním a účelovou interpretací tvrzení, že k udržení stability penzijního systému nezbývá jiná cesta, než vynuceného administrativního prodlužování doby odchodu do důchodu.
Článek, ve kterém Jurečka sděluje "moudra" obsažená ve "Zprávě",je ke stažení zde:
0pt;font-family:"Times New Roman",serif">Celá "Zpráva" (142 s.) je ke stažení zde:
V čem jsou zásadní nedostatky a projevy tendenčnosti i účelovosti zprávy:
Za prvé:"Zpráva" ani v Úvodu, ani v části "Manažerské shrnutí"neuvažuje a záměrně ignoruje možnost řešení dané problematiky dobrovolným, motivovaným prodloužením doby produktivního uplatnění, které danou problematiku plně řeší bez útrap, bez distorzí (zkreslení a nežádoucích vedlejších účinků), ekonomicky efektivně. To je nedostatek zásadní, v určitém smyslu to lze chápat jako zločin proti naší zemi:
K tomu poznámka: Existuje několik vysvětlení, proč se současná vláda chová takto:
- Někdo se domnívá, že to je jen její negramotnost a diletantismus. Jenže tomu neodpovídá fakt, že nejen Jurečka, ale i Věslav Michalik prosazovali původně motivační řešení:
"Proč Jurečka doložitelně změnil názor a ustoupil od motivačního řešení? Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10742-penze-proc-jurecka-zradil-rozumne-reseni.html
Proč byl z pozice na ministra zlikvidován Věslav Michalik, který také chtěl řešit stabilitu penzijního systému cestou vytvoření motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění? Jurečka to odnesl jen veletočem, Michalík, který byl podstatně kvalifikovanější a samostatnější ve svém úsudku, to odnesl mnohem víc. A proč se mediální mainstream tváří, že ekonomická cesta prostřednictvím motivací neexistuje?"
- Jiný názor vychází z toho, že se jedná o ochranu živnostníků; ne těch obyčejných, ale těch, co mají mnohamilionové příjmy, ale platí jen paušál. Semknutá skupiny schopná vytvářet silné lobby. S nimi se svezou i ostatní živnostníci, ale ti jsou ohroženi nejvíce, protože jim by motivující systém penzijního pojištění umožnil zajistit si nejbezpečnější úsporová aktiva pro dobu, kdy si nebudou moci zajistit dostatečné prostředky pro důstojný život výdělečnou aktivitou (ti to "odnesou" nejvíce, pokud další vláda nepřinese v dané oblasti zásadní změnu).
- Ani jedno ani druhé není schopno vysvětlit zarputilost, se kterou vláda za podpory mediálního mainstreamu a tzv. "ekonomové" (píšu v uvozovkách, protože ten, kdo hájí administrativní řešení v situaci, kdy existuje motivační, není ekonom) zlotřilost. Takže zbývá jediné vysvětlení: Tato vláda byla dosazena, aby provedla destrukci (nejen) penzijního systému, aby podryla důvěru ve stabilitu a možnosti systému průběžného penzijního pojištění – a hlavně – aby zamezila motivačnímu řešení, které otevírá cestu k novému typu ekonomického růstu a tím řešení řeší problematiku šetrného vztahu k životnímu prostředí (dynamickému ekonomickému růstu nové kvality, který je současně neomezený) mnohem efektivně než kontraproduktivní grýndýl. To je hlavní důvod.
Za druhé: V tomto pokračování zbylo už jen málo místa, takže k největší blbosti, která je v materiálu obsažena, cituji a: "Důchodový systém je celkově ve vnitřní nerovnováze, neboť u osob, které v současné době nově vstupují do základního důchodového pojištění (tj. dosahují v zásadě 18 let věku), jsou závazky (tj. budoucí výplaty důchodů) o 25 % vyšší než jejich odvody (závazky jsou u mužů těsně pod úrovní plateb pojistného, u žen převyšují příjmy o zhruba 65 % – hlavně z důvodu, že za náhradní doby není placeno žádné pojistné, v menší míře z titulu delší doby dožití). Čím více osob do systému nově vstoupí, tím větší bude jeho absolutní nerovnováha. K dosažení rovnováhy mezi příjmy z pojistného a závazky bez jejich úpravy by sazba pojistného musela činit 35 % (namísto současných 28 %). Popřípadě by bylo nutné posílit příjmy z pojistného příjmy z jiných daní." (s. 6) – Položme si otázku, kdy tyto osoby půjdou do penze, pokud by zůstala hranice 65 let? Opověď: 2024+(65-18)=2071. V roce 2071 (!), přičemž zdůvodnění, že by tyto osoby daly do systému méně, než podle současných pravidel dostanou, není (z pochopitelných důvodů) nikde v materiálu uvedeno. Platí totiž jen za dvou obskurních předpokladů:
- Že se najednou začne dynamicky zvyšovat doba očekávaného dožití po dosažení 65 let. Posledních deset let stagnovala a teď se stane zázrak? Při sociální a zdravotní politice vlády jako je tato?
- Že za 50 let nedojde k žádnému růstu produktivity práce. To se u vlád tohoto typu ovšem vyloučit nedá.
Závěr z této části: Ten si asi každý myslící člověk udělá sám.
(Pokračování, hned jakmile vyšetřím čas)