Vize, jakou potřebujeme/912

Vize, jakou potřebujeme/912

Martin Schmarcz o Velké zelené lži/1

Před eurovolbami Martin Schmarcz, vydavatel revue SPEKTÁKL, spektakl.gazetis.to, napsal úderný článek, ve kterém pojmenoval tzv. Green Deal "Velkou zelenou lží". Uvedl sedm bodů, kterými se pokusil doložit nesmyslnost Green Dealu, a v závěru vyzval k používání rozumu ve volbách do europarlamentu.

Celý článek je zde: https://e-news.cz/nazory/schmarcz-sedm-pravd-o-velke-zelene-lzi/

Nebyl sám a averze vůči Green Dealu se v eurovolbách skutečně projevila. Dokonce lze říci, že postavila Evropskou unii před novou skutečnost.

Přes výše uvedenou chválu na adresu M. Schmarcze, nemíří jeho článek přímo do černého. Spíše trefuje okraj terče. Když si článek přečtete, zjistíte, zejména v první polovině, že používá dva typy argumentů:

- Druzí (tj. mimoeurounijní), kterých je mnohem a mnohem víc, kterých přibývá a které neovlivníme, znečišťující přírodu mnohem víc a my s tím nic nedokážeme udělat.

- Rozvoj civilizace si nutně vyžaduje masové využívání energie fosilního původu, bez ní bychom nejen zchudli, ale patrně bychom i vymřeli, přinejmenším bychom se zbavili technologických prostředků, kterými jsme schopni čelit tomu, co ohrožuje naši schopnost bránit se změnám, které nás mohou ohrozit.

Částečně má pravdu. Green Deal skutečně připomíná snahu letce, který chce zvýšit bezpečnost letu tím, že zpomalí letadlo. Ale cesta k úplnému vyřešení problému ochrany přírodního prostředí je přece jen někde jinde. Naštěstí ve druhé části svého podnětného příspěvku má M. Schmarcz několik silných postřehů, kterými se blíží k "jádru pudla". Ale o tom až v komentáři ke druhé části, kterou uveřejním v zítřejším pokračování. Schmarzův text od svého odlišuji barvou:

Sedm pravd o Velké zelené lži. Zničme Zelený úděl, nebo on zničí nás – část I.

Martin Schmarcz

Je třeba zrušit Green Deal. Samozřejmě, většina v Evropské unii nikdy nebude hlasovat pro to, že prostě přestane existovat. Musíme ho však radikální změnit, jinak přestaneme existovat my coby vyspělá civilizace.

Zelený úděl nefunguje a z principu ve svobodné společnosti ani fungovat nemůže, protože jde proti evoluci našeho druhu, je svým duchem totalitní a snaží se popřít fyzikální zákony. Čím dříve nám spadnou zelené šupiny z očí, tím lépe.

Homo sapiens se vyvinul díky prudkým klimatickým změnám. A po miliony let evoluce reaguje na slepé přírodní síly tím, že je překonává, vyvíjí nové technologie a má takřka nekonečnou schopnost přizpůsobit se. Druhy, které to nedokázaly, vymřely. Co se týká západní civilizace, ta sází na individuální svobodu, na pluralitu, na to, že existuje mnoho cest k cíli, ne jediná. Direktivní Green Deal vylučuje alternativy – a tím je totalitní. Kromě toho ignoruje zákony zachování hmoty a energie.

Podívejme se konkrétně v sedmi bodech, proč je Zelený úděl nebezpečnou utopií, Velkou lží, již potřebujeme odvrhnout, abychom mohli jít dál, rozvíjet se a zajistit budoucnost našim dětem.

Za prvé. I kdybychom v EU snížili emise na nulu, ty globálně přesto budou pokračovat v prudkém růstu. Čína vypouští čtyřnásobek skleníkových plynů co sedmadvacítka a i po přepočtu na osobu "špiní" atmosféru o třicet procent více. Dřívější rozvojové státy jsou zodpovědné za dvě třetiny světových emisí a jejich podíl se bude dál navyšovat. Dle projekcí se do roku 2040 množství planetárně produkovaného CO₂ zdvojnásobí a podíl kdysi chudých zemí bude činit přes 90 %. V EU s tím neuděláme vůbec nic.

Za druhé. I kdyby celý svět chtěl začít snižovat emise po vzoru Západu, tak stále platí, že 85 % energie není z elektřiny, ale z přímého spalování fosilních paliv. Tohle číslo se za celou dobu "války s uhlíkem" nepohnulo. Zatím řešíme obnovitelné zdroje energie (v lepším případě jádro), ale pořád nám tu zůstává pět šestin "problému". Když přestaneme v EU cokoli vyrábět, můžeme se ho doma zbavit, ale globálně se jen přesune jinam. Nemáme technologie, jak nahradit ropu, plyn a uhlí. Tedy pokud se nechcete vrátit do jeskyní.

Za třetí.Emise jsou skutečně důsledkem počtu lidí a jejich životní úrovně. Vidíme to právě na Číně a Indii. S tím, jak se zvyšuje jejich hrubý domácí produkt, vypouštějí na hlavu mnohem více skleníkových plynů. A překonávají nás v tom už nyní, když jsou pořád o hodně chudší (Čína má na osobu třikrát nižší HDP, než průměr EU, ale emise vyšší o třetinu). A protože neumíme produkovat blahobyt bez fosilních paliv, museli bychom buď zchudnout, nebo hromadně vymírat. Zelený úděl je genocidním plánem na úrovni Pol Pota.

Za čtvrté. Ani Mezivládní panel pro klimatické změny (IPCC) nemá hodnověrnou kvantifikovanou studii, z níž by plynulo, jaké škody na majetku zdraví a životech by mělo do budoucna způsobit vypouštění skleníkových plynů do atmosféry. Zatím platí, že po dobu průmyslové revoluce se počet obětí klimatických katastrof (sucha, požárů, povodní a bouří) neustále snižuje. Za posledních sto let poklesl o plných 98 %. To znamená, že v jejich důsledku umírá padesátkrát méně lidí. Zjevně i díky využití ropy, plynu a uhlí.

(Pokračování zítra)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V sobotu brzno ráno (vyjel jsem hned po rozednění) jsem vyrazil na dlouhodobě plánovanou trasu z Oranienbaumu přes most u Dessau do Lutherstadt Wittenberg, odkud jsem jel vlakem do Gefängheimu a pěšky k autu do Oranienbaumu. Přestože jsem se snažil dělat delší pauzy (nebo právě proto) šlo se mi líp a líp, takže asi 46kilometrovou trasu jsem zvládl ještě v podvečer. Tak jsem si ještě udělal procházku v nedalekém Dessau, kde jsem strávil velmi příjemný večer. Když jsem trasu nechal spočítat podle mapy, nevěřil jsem - 50,5 km za jeden den. Krátce po půlnoci jsem se vrátil do Prahy.  A hlavně, po cestě se mně dobře přemýšlelo (snad proto jsem se skoro vznášel) a v řešení některých problémů jsem dost poskočil. Byl to fantastický zážitek.

Radnice v Dessau v západu slunce. To jsem ještě netušil,, co vše zapadající slunce vytvoří.

Vyšel jsem na večerní procházku po městě a zapadající sluníčko dělalo divy.

Tady je další příklad souznění historie se současností v architektuře. A všimněte si, že v Dessau jezdí i tramvaje.

Tady k dojmu z večerní Dessau přispěl i semafor.