Vize, jakou potřebujeme/909

Vize, jakou potřebujeme/909

Stanjura lže o penzích obecně i v detailech/2

3. června poskytl ministr financí Stanjura obsáhlý rozhovor Novinkám (Právu) k penzijní problematice, viz:

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-stanjura-prodluzovani-duchodoveho-veku-bude-bolet-nejmene-40474384

Buďto je zcela neinformovaný, nebo účelově lže – jak v obecné rovině a v tom nejdůležitějším, tak i v detailech. Z rozhovoru vybírám jen to, co se bezprostředně týká penzijní problematiky. Ve druhé části se zaměřím na "detaily", které zase takovými detaily nejsou. Připomeňme se, co řekl Stanjura v závěru odpovědi na první otázku:

"Pokud bychom neudělali nic, tak by ve střednědobém či dlouhodobém horizontu mohl být schodek důchodového účtu pět procent hrubého domácího produktu, což je v letošních cenách asi 350 nebo 360 miliard korun."

To překvapilo i redaktora a tak se zeptal: "Není toto opakované tvrzení trošku odvážné? Vláda se nedávno hájila, že nedokáže odhadnout inflaci ani na měsíc dopředu, a nyní skoro na korunu přichází s odhadem, co bude za třicet let."

Stanjura bez uzardění odpověděl: Určitě to není na korunu. Hovoříme o pěti procentech HDP. Nikdo neví, jak bude vysoké HDP. Nominálně bude určitě vyšší, proto jsem řekl, že těch 350 miliard je pro lepší představu v letošních cenách, aby si každý mohl udělat představu, kolik by to bylo. A i kdyby všechny ostatní části státního rozpočtu byly vyrovnané, tak je to pořád minus 350 miliard za rok v letošních cenách. Když opozice vyhrožuje, že reformu zruší, tak za mne je to příliš populistické a málo odpovědné k budoucnosti.

K tomu ode mě:

Lež jako věž kombinovaná s mlžením. Následující graf je z oficiálních stránek České správy sociálního zabezpečení:

Viz: https://data.cssz.cz/web/otevrena-data/graf-prijmy-a-vydaje-duchodoveho-pojisteni

Jak je na první pohled vidět, příjmy penzijního systému jsou v současné době výrazně vyšší než výdaje (jinými slovy, důchodci jsou okrádáni, nevrací se jim to, co do systému vložili).

Lze namítnout, že situaci mohou změnit demografické trendy. K tomu Stanjura uvádí: Do roku 2030 to máme nalinkované a posouvání hranice o dva měsíce ročně v dalších letech není nijak dramatické... debata o tom, co bude za třicet let, je dnes relativně bezpečná, protože už si nikdo neověří, kdo měl pravdu. Myslím si, že nás mají zajímat roky kolem roku 2035, a nikoliv jenom rok 2025, kdy jsou volby do Sněmovny.

Konkrétním číslům se vyhnul, ale asi vychází z manipulativních údajů, které byly dány do oběhu mj. právě prostřednictvím Novinek, viz:

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-nova-data-cesi-se-dozivaji-nejvyssiho-veku-v-historii-40474616

(Mj. ještě v roce 2035 bude důchodců ubývat, teprve léta 2040 až 2060 budou obdobím, kdy dojde k určitému napětí v penzijním systému, viz dále. To Stanjura musí vědět, tak proč i v těchto detailech lže?!)

Jaká je realita? Požádal jsem o expertní názor jednoho z našich nejlepších statistiků v dané oblasti a svého dlouholetého přítele Ing. Pavla Pršalu. Zde je jeho odpověď:

SAMOZŘEJMĚ ŽE TO, CO SE V ČLÁNKU PĺŠE, LEŽ (jako věž) založená na 2 nebo 3 ZCELA LŽIVÝCH a MANIPULATIVNĺCH "předpokladech”:

1. zejména o PRODLUŽOVÁNĺ NADĚJE DOŽITĺ (střední délky života) 65ti-letých (mužů i žen) během příštích 10 - 20 let. Naprostý NESMYSL! - během 90. let minulého století sice došlo jednou či dvakrát k nárůstu tohoto ukazatele o 0,5 roku, ovšem během posledních cca 20 let už tento ukazatel JASNĚ STAGNUJE.(A během covidu dokonce poklesl - o více než rok) - v důsledku toho POČET VYPLÁCENÝCH důchodů začal již KLESAT - a bude klesat i nadále, protože:

2. Věková struktura obyvatel ČR je "příznivá” - neboť z důchodového systému již začínají INTENZĺVNĚ vypadávat NEJSILNĚJŠĺ ROČNĺKY (narozené zhruba v letech 1943 - 1957) a namísto nich (jejich téměř MASIVNĚ zanikajících důchodů, neboť střední délka života 65ti-letých již nemá v podstatě kam růst) budou do penzijního systému vstupovat relativně VELMI SLABÉ ročníky ze 60. let - počet zanikajících důchodů/starobních penzí BUDE tedy po dobu cca 10 let VYŠŠĺ než počet NOVĚ přiznávaných penzí - a to až do roku 2035 - tehdy by do důchodu měli začít vstupovat první "Husákovy děti”.

3. Teprve po roce 2040 lze - MOŽNÁ - očekávat jisté obtíže (ale možná nás "zachrání” potomci dnešních ukrajinských emigrantů - podle Stanjury už přinesli do systému první 3 miliardy Kč již za loňský rok). 

K tomu ode mne:

To odpovídá i dříve uvedené analýze Jaroslava Šulce (jednoho z předních odborníků na penzijní problematiku), jehož analýza (pod názvem Jaroslav Šulc k důchodové reformě) je uveřejněna na stránkách odborného sdružení Kudy z krize, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/

Zde jsou rovněž uvedena konkrétní opatření k prodloužení doby motivovaného dobrovolného odchodu do důchodů o doložena to, že jsou pro bezpečný průchod "kritickým obdobím" v létech 2040-2060 (ne dříve!) naprosto dostatečná.

Shrnuto podtrženo:

Vláda se s cílemrozvrátit důvěru v penzijní systém a následně rozvrátit i penzijní systém jako takový nestydí lhát a mediální mainstream ji v tom podporuje.

Co s tím:

Připomenu: "vznikla ojedinělá, skutečně mimořádná situace, kdy síly odporu a nápravy mají možnost získat a veřejně demonstrovat plnou ideovou převahu a začít být vnímány jako nositelé perspektivního, realistického a přitažlivého řešení současných problémů. Takováto situace zde ještě nebyla a týká se všech generací". Je naší povinností tuto situaci využít a ukázat, jak důležité je sice laické, ale kvalifikované sledování toho, co se děje, většinou veřejnosti.

(Vzhledem k závažnosti problematiky pokračování patrně někdy velmi brzy)

A k tomu trochu inspirující přírody:

V sobotu brzno ráno (vyjel jsem hned po rozednění) jsem vyrazil na dlouhodobě plánovanou trasu z Oranienbaumu přes most u Dessau do Lutherstadt Wittenberg, odkud jsem jel vlakem do Gefängheimu a pěšky k autu do Oranienbaumu. Přestože jsem se snažil dělat delší pauzy (nebo právě proto) šlo se mi líp a líp, takže asi 46kilometrovou trasu jsem zvládl ještě v podvečer. Tak jsem si ještě udělal procházku v nedalekém Dessau, kde jsem strávil velmi příjemný večer. Když jsem trasu nechal spočítat podle mapy, nevěřil jsem - 50,5 km za jeden den. Krátce po půlnoci jsem se vrátil do Prahy.  A hlavně, po cestě se mně dobře přemýšlelo (snad proto jsem se skoro vznášel) a v řešení některých problémů jsem dost poskočil. Byl to fantastický zážitek.

Zámek v Oranienbaum.

Po cestě do Oranienbaum se už začalo trochu stmívat.

Historická budova pošty v Oraninenbaum.

Tady se pěstovaly citrusy.