Proč přešlapujeme na místě a jak dál?/5

V této části se pokusím na konkrétním příkladu ilustrovat význam teoretických nástrojů umožňujících analyzovat fenomén pozičního investování. Konkrétně na problematice "politiky soudržnosti" v rámci EU. (Dávám do uvozovek nejen proto, že cituji). Dostal jsem příležitost vyjádřit se k obsáhlé teoretické práci na dané téma.

Práci si dala za cíl "reflektovat trendy, které EU sleduje, jako jsou finanční nástroje, kombinace různých možností investic, nové způsoby spolupráce mezi zainteresovanými stranami atd. Jedná se tedy o významný investiční zdroj a je žádoucí, aby tyto prostředky byly využívány smysluplně, na aktivity s přidanou hodnotou a nejednalo se o pouhé "utrácení", ale skutečné investování...Cílem je na základě dostupných dat a informací ověřit hypotézu, zda... dochází také k posunu od dotačního myšlení k modernějším formám finančních nástrojů v oblasti trhu práce a zaměstnanosti."

Závěr práce: "Druhá hypotéza, zda dochází také k posunu od dotačního myšlení k modernějším formám finančních nástrojů v oblasti zaměstnanosti a trhu práce, se nepotvrdila."

Práce byla napsána nesmírně poctivě, systematicky a s citem pro podstatné byly prostudovány příslušné dokumenty, analýzy, hodnocení, rozbor. Formulovaný závěr je plně doložen. Čtenáře, který má negativní názor na fungování EU, to asi nepřekvapí. Ale teoreticky podložený závěr má přece jen větší váhu. Otázka je, proč nedochází "k posunu od dotačního myšlení k modernějším formám finančních nástrojů v oblasti trhu práce a zaměstnanosti, aby tyto prostředky byly využívány smysluplně, na aktivity s přidanou hodnotou a nejednalo se o pouhé "utrácení", ale skutečné investování."

(Mj. z hlediska rozvoje teorie zaměřené na aktuální otázky, je vytvoření teoretických předpokladů pro její nastolení velmi významným přínosem, ale bez teoretických nástrojů analýzy pozičního na ni nelze dát dostatečně přesnou odpověď. Jedná o typické téma, pro které platí Goethovo "Kdo si dobře nezapne první knoflík, ten se už dobře neobleče". K tomu některé teze:

1. Podstatou finančního trhu je vztah mezi dvěma subjekty, z nichž každý disponuje investičními prostředky a investičními příležitostmi. Rovnováha na tomto trhu (paretovské optimum) se dosahuje tehdy a právě tehdy, když se mezní výnos z využití poslední investiční příležitosti jednoho i druhého subjektu rovnají, čímž je určeno i to, kdo bude věřitelem (který poskytl své investiční prostředky k realizaci investičních příležitostí dlužníka) a kdo dlužníkem (který poskytl své investiční příležitosti k využití investičních prostředků dlužníka). Takto fungující trh umožňuje, aby investiční příležitosti, bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem (kdo je vygeneroval), byly využívány podle míry jejich výnosnosti.

2. Základní otázkou finančních trhů pak je:

Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

Příčiny toho, proč investiční příležitosti nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti, jsou dvojího druhu:

- Nevyvinutost finančního trhu, tj. problémy s oceněním výnosů z investičních příležitostí, neexistence mechanismů, které by na tržní bázi rozdělovaly výnosy ze společné akce (využití investičních prostředků věřitele k realizaci investičních příležitostí dlužníka).

- Přítomnost pozičního investování v daném systému, tj. zneužití převahy v oblasti vlastnictví investičních prostředků k získání společenské pozice, ze které je možné diskriminovat toho, kdo nedisponuje dostatečným množstvím investičních prostředků. (Poziční investování vždy působí tak, že potlačuje možnost využití investičních příležitostí toho, kdo je jeho obětí, čímž zvyšuje výnosnost investičních příležitostí toho, kdo možnost pozičního investování zneužívá, např. tím, že oběť pozičního investování je odříznuta od možnosti využívat investiční prostředky.)

3. Z tohoto hlediska nemůže být chápana "politika soudržnosti" jinak, než jako náprava nedostatků finančního trhu způsobena jak jeho nevyvinutostí, tak jeho deformacemi v důsledku pozičního investování. A takto by měla být vědomě koncipována. Pokud není takto chápána a pojata, dochází ke zneužívání jejích nedostatků (asymetrie informací, distorzí v důsledků použití administrativních nástrojů, fenoménu, který se nazývá "dobývání renty" apod.) a sama se stává nástrojem pozičního investování. Místo deklarované "soudržnosti" pak působí přímo opačně, tj. jako nástroj diskriminace, která se postupně stává pociťovanou, která vede k averzím, přerůstá v konfrontace a nutně vyúsťuje v konflikty. Nejhorší je to, že proniknutí pozičního investování spouští degenerativní procesy, které mají velkou setrvačnost (mechanismy této setrvačnosti lze poměrně přesně popsat, což ovšem k tomu, aby se nepříznivé trendy zvrátily, nestačí).

4. Pokud by byl včas kladen důraz na využívání toho, co se nazývá "moderními finančními nástroji" politiky soudržnosti, mohla by politika soudržnosti podporovat rozvoj finančních trhů v dané oblasti a bránit některým formám pozičního investování, naplnit tak smysl toho, co je deklarováno a co je vloženo do jejího názvu. To by ovšem musely být přesně vymezeny ty nedostatky konkrétní oblasti finančních trhů, na které reaguje, i mechanismy, kterými tyto nedostatky překonává. Pokud tomu tak není, je to, co by mělo vést k lepšímu fungování finančních trhů v dané oblasti postupně vytlačováno. Je to i jedním z příznaků toho, že byly spuštěny degenerativní mechanismy, které patrně nelze zastavit a které povedou k vyhrocování problémů přerůstajících v averze a konflikty.

K tomu:

- Takto přesné formulování závěrů spojených s predikcí vývoje by bez teorie pozičního investování nebylo možné.

- Povrchní žvanění o "vykořisťování", kolonizace, okrádání a rozkrádání, rolí oligarchů či korporací nepomůže ani k pochopení toho, o co jde, ani tomu, jak se vývoji (který nepůjde tak snadno zastavit, protože byly spuštěny setrvačné mechanismy, zabránit).

- Požadavek v "okamžitého vystoupení z EU" je nejen nerealizovatelný (vystupují s ním jen primitivové, kteří nechápou, o co jde, a kteří nevidí jinou možnost, jak se "zviditelnit"). Především je zavádějící a škodlivý.^*

* Pro nechápající podrobně rozvedu proč. Nejdříve trochu utopie a pak vážně. Pokud by nějakým zázrakem naše země vystoupila z EU, okamžitě by se stala útokem ze strany těch, kteří ovládají zbytek EU a kteří by toho využili k exemplárnímu trestání, aby "upevnili řady EU" (nic lepšího by si nemohli přát). Naši zemi by to těžce oslabilo, ale co hůř: Jednak by to podlomilo postavení těch, kteří kriticky nahlížejí na vývoj v EU jak u nás, tak v dalších zemích EU. Co tedy dělat? Připravit se na narůstající konflikty v EU, přesně identifikovat spojence ve vztazích mezi zeměmi a uvnitř nich. To není dnes tak obtížné, protože ti, kteří chtějí likvidovat EU jejím násilným udržením a podřízením globální moci, která se usadila jako vetřelec v institucionálním těle USA a dosadila si své EU-poskoky ve většině zemí i centrále EU, jdou doslova "přes mrtvoly". EU patrně není reformovatelná (alespoň ne bezbolestně). Čeká nás složitý zápas částečně srovnatelný s bojem o investituru před tisíci léty. Čeká nás restart evropského soužití, jehož počáteční fáze bude mít podobu emancipace středounijního prostoru.

(Pokračování další ukázkou významu dobré teorie vycházejí z přesahu stávající)