Vize, jakou potřebujeme/899

2. červen 2024 | 00.01 |

blog ›

Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Na požádání knížku zašlu případným zájemců (stačí napsat na moji adresu valencik@seznam.cz nebo přes FB).

Kniha vyšla v prosinci 2020. Komentované pasáže k ní jsem uveřejnil v dílech 715-717 a 731-735 seriálu k pěstování vize. S těmi, které se týkají postavení dolaru ve světové ekonomie a krize, která bude spojena s jeho ústupem ze slávy, jsem čekal až na dobu, kdy dění v této oblasti nabyde na aktuálnosti a stane se součástí civilizačního zlomu. Podle mě tato doba nastává, a tak již nic nebrání zveřejnění.

Zastavení X.

Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti

František Neužil

0001pt;layout-grid-mode:char;mso-layout-grid-align: none">Mechanismus globální dolarové loupeže

Můžeme si položit otázku: proč vlastně potřebuje americký federální systém vyrábět víc dolarů, než je zapotřebí pro normální fungování světové ekonomiky? Kdyby všechny země, jež "dobrovolně" začlenily své ekonomiky do mechanismu podpory a zabezpečení koupěschopnosti dolaru, měly právo uskutečňovat kontrolu nad emisí dolaru, se světovým hospodářstvím by se nic zlého nestalo, jelikož by reálná masa dolarů odpovídala reálnému objemu aktiv, jež by měly být dolary kryty. Má-li však soukromá právnická osoba právo tisknout dolary, jež jsou kryty hospodářstvím celého světa, pak, nejedná-li se o shromáždění svatých – a vlastníci americké ústřední banky žádnými světci rozhodně nejsou – prostě musí rozvinout nadvýrobu dolaru, neboť jí to poskytuje fantastické možnosti: díky vlastnickému monopolu na světovou valutu se pro majitele amerického federálního rezervního systému stal dolar vyráběným zbožím, jež poskytuje takovou masu a míru zisku, kterou nemůže dát žádné jiné výrobní odvětví, jelikož za tyto vlastně virtuální peníze se dá skupovat zcela nevirtuální, naprosto reálný likvidní majetek – továrny, zlato, akcie firem. (Před šesti či sedmi lety stála trojská unce zlata 250 dolarů. Pak se objevily články, že zlato přestalo plnit funkci pokladu a že by se ústřední banky průmyslově vyspělých kapitalistických států měly zbavovat zlatých zásob. V důsledku toho prodaly centrální banky Anglie, Švýcarska i dalších zemí asi 2500 tun zlata, jež koupil – hádejte kdo? – samozřejmě federální rezervní fond Spojených států. Cena zlata poté velmi rychle stoupla během tří let na více než tisíc dolarů za trojskou unci, v současnosti se pohybuje mezi 750 – 800 dolary za unci, lze ale očekávat, že dále poroste a vyšplhá se zajisté až někam ke dvěma či dvěma tisícům dolarů).¹¹⁵

Současná vývojová etapa kapitalistické hospodářské a politické integrace vyžaduje, aby spolu s eurem fungovaly i další měny velkých regionálních, nadnárodních a nadstátních ekonomických celků v Severní a Jižní Americe, Asii i Africe. Především by však globalizovaná kapitalistická zbožní výroba vyžadovala zavedení určité globální měny, která by materiálně zpředmětňovala všeobecnou formu rozvoje hodnotového vztahu, věcně ztělesňovala v rámci celého světa účinkující peněžní hodnotový ekvivalent, což by zajisté odbourávalo velkou část spekulativního a parazitního finančního kapitálu, jenž vytvářel sociálně ekonomické pozadí globální finanční krize v roce 2008.

Skupina finančních magnátů, kteří vlastní americkou ústřední banku, dokázala v létech, jež předcházela globální finanční krizi v roce 2008, realizovat chytrou a efektivní kapitálovou investiční strategii: zopakujme si především, že kapitáloví vlastníci amerického státního rezervního fondu měli vlastnický monopol na svobodnou velkovýrobu dolarů, čili si mohli tisknout a pouštět do oběhu tolik dolarů, kolik chtěli, takže měli k dispozici neomezené možnosti a prostředky úvěru, což jim umožňovalo poskytovat úvěry americké vládě ve formě nákupu státních dluhopisů, za něž americká vláda ručila penězi vybranými na daních od daňových poplatníků. Jelikož americké dolary plnily zároveň funkci světových peněz, tedy globálního měřítka hodnoty a ceny zboží a mezinárodního platidla, stejně tak jednaly i vlády dalších, průmyslově nejvyspělejších kapitalistických států, které také nakupováním zásob dolarů coby světové valuty ručily za uchování kurzu a koupěschopnost dolaru penězi vybranými na daních od svých občanů. Aby část emise dolarů nevytvářela inflační tlak na trh se zbožím a službami a nevedla ke znehodnocování dolaru, což by se nutně stalo, pokud by bylo dolarů v oběhu mnohem více než zbožních aktiv ve světě, vymysleli kapitáloví vlastníci federálního rezervního systému Spojených států efektivní způsoby vázání a zmrazování velkých mas dolarového oběživa ve formě tak zvaného virtuálního neboli spekulativního a fiktivního fondového trhu.

K tomu:

Tím se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu: Jakým způsobem jou eliminovány možnosti inflačních tlaků v důsledky tisknutí ničím nekrytého dolaru a jak je inflace exportována do globální ekonomiky. Jak se bude tento systém vyvíjet, jaké má možnosti a jaké má slabiny.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velká skála, která ční kousek od Haladovy zahrádky. Pod ní je jedno z nejkrásnějších místeček v celém Prokopáku. Sem směřoval hlavní cíl mé procházky. Když jsem je objevil, měl jsem tak trochu pocit takový zvláštní povznešený pocit.