Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Vize, jakou potřebujeme/898
Vize, jakou potřebujeme/898
Můj dlouholetý přítel František Neužil napsal objemnou knihu v rozsahu téměř 500 stran, která ovšem zůstala jen v elektronické podobě. Čtení je to nesmírně náročné, protože F. Neužil pracuje s pojmy podobným způsobem jako K. Marx a navíc s jeho dobovými, současně i aktualizovanými obsahy. Přesto se pokouším zpřístupnit některé pasáže, protože si myslím, že mají, co říci k dnešku. Na požádání knížku zašlu případným zájemců (stačí napsat na moji adresu valencik@seznam.cz nebo přes FB).
Kniha vyšla v prosinci 2020. Komentované pasáže k ní jsem uveřejnil v dílech 715-717 a 731-735 seriálu k pěstování vize. S těmi, které se týkají postavení dolaru ve světové ekonomie a krize, která bude spojena s jeho ústupem ze slávy, jsem čekal až na dobu, kdy dění v této oblasti nabyde na aktuálnosti a stane se součástí civilizačního zlomu. Podle mě tato doba nastává, a tak již nic nebrání zveřejnění.
0pt;mso-bidi-font-family:"Times New Roman"">Zastavení IX.
Produktivní sociálně ekonomická síla lidské vlastnické součinnosti
František Neužil
Jak vznikl současný dolar a čím se liší od ostatních měn
V historické epoše kapitalismu volné soutěže, kdy vznikal Marxův Kapitál, měly všechny národní měny národních států (britská libra, americký dolar, německá marka, francouzský frank, ruský rubl atd., atp.) zlaté (či stříbrné nebo kombinované zlaté a stříbrné) krytí. V této době platilo to, co píše Marx v prvním díle Kapitálu o sociálně ekonomické funkci peněz coby světových peněz: "Jakmile peníze vystoupí z vnitřní sféry oběhu, shazují se sebe lokální formy měřítka cen, kterých tam nabyly – formy mince, drobné mince, známky hodnoty – a vystupují opět ve své původní formě prutů drahých kovů. Ve světovém obchodu rozvíjejí zboží svou hodnotu univerzálně. Proto tu i jejich samostatná hodnotová podoba vystupuje proti nim jako světové peníze. Teprve na světovém trhu fungují peníze v plném rozsahu jako zboží, jehož naturální forma je zároveň bezprostředně společenskou formou uskutečnění lidské práce in abstracto. Způsob jejich existence se stává adekvátním jejich pojmu. Ve sféře vnitřního oběhu může jen jedno zboží sloužit jako míra hodnoty, a tedy jako peníze. Na světovém trhu panuje dvojí míra hodnoty – zlato a stříbro."(Marx, K.: Kapitál I, v citovaném vydání str. 151.)
Zároveň ovšem již v Marxově době a ještě ve větší míře v epoše monopolního kapitalismu, kdy se rozvíjel "tok pohybu" takové sociálně ekonomické formy, jako je spekulativní a parazitní finanční kapitál, košatě kvetly burzovní spekulativní obchody s národními měnami, kdy byly kapitálové investiční operace na peněžním trhu zaměřeny na spekulativní nákupy a prodeje, směřující například pro dolar proti libře nebo proti dolaru pro libru. Tyto finanční spekulace na trhu peněz využívaly skutečnosti, že jestliže ve vnitřním národním oběhu dospěl vývoj formy hodnoty v kapitalistické ekonomice k všeobecné hodnotové formě, pak ve sféře vnějšího, mezinárodního oběhu a světového trhu zůstával i ve stádiu státně monopolního kapitalismu kapitalistický způsob výroby po dlouhou dobu vývoj hodnotové formy na etapě rozvinuté formy hodnoty.
Po druhé světové válce se ve vývoji kapitalistické měnové soustavy prosadila brettonwoodská měnová unie, která zahrnovala mimo jiné: 1)přímou směnitelnost amerického dolaru za zlato pro centrální banky ostatních účastnických zemí za administrativně stanovenou pevnou cenu 35 dolarů za trojskou unci; 2)zajištění vzájemné směnitelnosti národních měn i směnitelnosti za dolary, stanovení parit národních měn v poměru ke zlatu či dolaru; 3)udržování pevných měnových kursů v rozpětí plus-minus 1 % od parity; 4)zřízení Mezinárodního měnového fondu, jenž měl ve formě úvěru poskytovat účastnickým zemím prostředky k úhradě dočasných deficitů platebních bilancí.
V srpnu roku 1971 byla přímá směnitelnost dolaru za zlato zrušena a tento pád standardu zlatého dolaru znamenal spolu se zánikem pevných měnových kursů i zhroucení celé brettonwoodské mezinárodní měnové soustavy, čímž dolar přestal být vázán na množství zlata, zabezpečované zlatými zásobami USA, dolary se počaly tisknout v neomezeném množství a koupěschopnost dolaru byla kryta nejenom hrubým domácím produktem (HDP) Spojených států, jak se děje v každé normální zemi, nýbrž i HDP států celého světa. (Viz Rumler, M. a kolektiv: Ekonomika vyspělého kapitalismu a vědeckotechnická revoluce, v citovaném vydání str. 320-330.)
To by samo o sobě ještě nic neznamenalo, ovšem státy, jež od té doby počaly zajišťovat kupní sílu dolaru, nikdy neměly a nemají kontrolu nad objemem emise dolarů. Tuto kontrolu nemá reálně ani vláda USA, nýbrž pouze federální rezervní systém Spojených států (Fed), jenž vznikl roku 1907, neboli americká ústřední banka, což je soukromokapitalistická organizace, jež patří dvaceti soukromým bankám Spojených států, jejichž hlavním byznysem a podnikatelskou aktivitou je tisknout světové peníze. Tato skupina kapitálových vlastníků získala právo pouštět do oběhu dolary, rozhodovat o objemu a termínech emisí, čímž objem masy dolarů ve světě vzrostl od roku 1971 do roku 2008 téměř padesátkrát a v současnosti mnohonásobně převyšuje objem zbožních mas. Tento stav byl výhodný nejen pro majitele americké centrální banky, nýbrž i pro Spojené státy celkově, neboť jim umožnil žít posledních více než třicet let vysoce nad své poměry čili na úkor ostatního světa. Dolar není pouze světová rezervní a obchodní valuta (v současnosti probíhá přibližně 70 % mezinárodních obchodních transakcí v dolarech), nýbrž od roku 1971 také jediná míra hodnoty. Musíme vzít na zřetel i to, že současný model hospodaření, který je postaven na dolaru coby hlavní světové valutě, vede k tomu, že Spojené státy sehrávají ve světové ekonomice unikátní roli. Vyrábějí přibližně 20 % světového hrubého domácího produktu, jenž tvoří asi 60 trilionů dolarů, tedy přibližně 12 trilionů dolarů, spotřebovávají však 40 % světového HDP neboli dvakrát tolik. Tento rozdíl platí ostatní svět, který prodává Spojeným státům své zboží za ničím nekryté papírky, čímž dochází k ohromnému přerozdělování světového bohatství ve prospěch USA.
K tomu:
Potud základní informace, kterou patrně většina zná, ale přece je dobré si ji připomenout z hlediska dalších úvah z hlavy a následně z pera F. Neužila.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Grulichova skalka v Sedloňově pod Orlickými horami. Slavná a nádherná. Letos jsem byl trochu smutný, protože čas se nedá zastavit. Paní Grulichová se tomuto unikátu již nedokáže plně věnovat. Ale i tak to byl zážitek.
Z takového krásného lesa Grulichova skalka vystupuje.
Nedalo mě a vyfotil jsem. Nad místem jako kdyby se vznášel smutek.
Pohled do útrob lesíka, který Grulichovu skalku obklopuje.
Ještě jeden pohled na jezírko pod Grulichovou skalkou, za kterým je trochu vidět jeho vila, ve které žije paní Grulichová. S jejím manželem jsem měl před pár léty příležitost se potkat a po té, co odešel, jsem se seznámil i s ní.
