Vize, jakou potřebujeme/892

Vize, jakou potřebujeme/892

Proč přešlapujeme na místě a jak dál?/1

Před 55. setkáním k pěstování vize rozeslal Radek Novotný kritický text k naší dosavadní práci, který stojí za zamyšlení. A nejen za zamyšlení, ale zejména je dobré zamyšlení nad ním využít ke zkvalitnění práce, za sebe bych dodal i k upřesnění strategické orientace. Kterým směrem? Na to stručně odpovím po prezentaci textu R. Novotného a podrobně pak v navazujících pokračováních. Text uveřejňuji s malými stylistickými úpravami a vynechávám některé detaily, které by bez kontextu těm, kteří se přímo neúčastnili setkání, nepřinesly užitečné informace.

Umíme diskutovat?

Radek Novotný

Chci reagovat na otevření tématu mechanismu ztráty suverenity a vlády globální síly (jak se stalo že...) s cílem pochopit, najít protiopatření a posunout se v pěstování VIZE a nepřešlapovat na místě.

R. Valenčík poukázal na to, "že nedokážeme dostatečně z reality vyčíst to nejdůležitější a organizovaně, tudíž se synergickým efektem, na to reagovat.

" S tím naprosto souhlasím a líbí se mi nová formulace problému geocidy hospodářství.

Nicméně i na základě postřehů z nedělní diskuse ale hlavně na základě postřehů a práce, kterou udělal František Balej při hledání metodologie poznání, musím bohužel konstatovat, že dokud se nezmění náš přístup vedení diskuse a hlavně způsob předkládání názorů a argumentů v naší skupině kolem VIZE, tak se podle mě nezmění nic a budeme přešlapovat na místě. Proč?

1) Možná i díky tomu, že významná část z nás prožila aktivní život v nesvobodě, neumíme svobodně a volně diskutovat. Nepracujeme s fakty. Zkuste si přehrát pár záznamů a zjistíte, že se vůbec neposloucháme! Každý je plný emocí, často hněvu na současný stav věcí a říká své domněnky (byť opřené o své celoživotní zkušenosti). Ale kde je vědecký přístup, fakta, teorie, ze které své domněnky vyvozuje? Čest výjimkám. 

2) pokud na ně někdo reaguje, něco z nich rozporuje, původní mluvčí se zatvrdí, vytáhne si z dobře míněného komentáře jeden detail či pasáž, kterou sepsuje, a tím má pocit, že vyhrál a uhájil svoji pravdu. Musíme si pozorně naslouchat, když něčemu z komentáře kolegy nerozumíme, máme se zeptat a ne předjímat, že oponent tím myslel to a to.

3) (Tohle je asi nejdůležitější: Ruku na srdce, kolik z nás má zájem o diskusi, a kolik chce "JEN" vykecat ze sebe svoje pocity nahromaděné za uplynulých 14 dní?

Jen krátký příklad - vystoupení z EU? Snažil jsem se (souhlasím že špatnou taktikou) otevřít otázku, že B) za jakých podmínek? Co jsme ochotni obětovat ve jménu svobody státu? Nad tím nikdo není ochoten se ani zamyslet, natož začít diskutovat o okrajových podmínkách! Ale každý je ochoten se do krve hádat, že je to hlavní cíl alternativy!

To samé je s vrácením kapitálu a ekonomiky do českých rukou. Mohu předložit několik historických revolučních situací, kdy ať se dělal jakýkoliv převrat systému, právní záležitosti s majetky se vždy ctili (Bílá hora, Bolševická revoluce).

Majetky se konfiskovali jen úzké skupině lidí na základě rozhodnutí soudů, příp. dekrety císaře u popravených. Ale naprostá většina se prodávala v dražbě (ano za nedůstojných podmínek), ale legálně před odchodem do zahraničí z důvodu neochoty přestoupit na katolickou víru. I Sovětský svaz splácel náhrady a půjčky západním finančním skupinám (ve zlatě v 30. letech v obilí až do myslím 80. let). Naopak komunistický puč v r. 1948 a odsun Němců 1945 tyto "nepsané dohody" nectil, a proto po 1989 přišly restituční nároky a včetně požadavků Sudetského landsmanšaftu.

Jinými slovy krásně se vykřikují hesla, ale kdybychom měli diskutovat o protiopatření a krocích jak dál, nikdo není připraven a ani ochoten diskutovat nad tím, jak to provést.

Jak to lze udělat, nám nyní ukazuje Rusko, kdy to opět probíhá podle výše uvedeného principu (západní firmy odcházejí a prodávají aktiva vládě, či soukromníkům, ruští oligarchové jsou "přesvědčeni" k dohodě).

Nechci, aby to vyznělo špatně, ale čím se lišíme od jakékoliv hospodské diskuse? Jen těmi tituly a odbornými zkušenostmi?

Jak jsem už několikrát v diskusi použil:

Filosofové (akademici) říkají: Co je špatně

Inženýři nabízí řešení (viz Ing. Blahynka)

a politici překládají způsob, jak to provést (viz popis výše: Výstup z EU a návrat kapitálu do českých rukou).

To, že máme neskutečně nízkou úroveň politiků, kteří v naprosté většině si hrají na filosofy a říkají jen "co je špatně", je smutnou realitou.

Naučme se naslouchat jeden druhému, snažit se pochopit co a proč kolega říká. Neříkejme domněnky, ale o fakta a historickou praxi opřené názory a pak můžeme hledat cestu, jak postupovat dál, nacházet účinnou protihru.

Protože je to z velké části problém našeho EGA, jsem skeptický, že se nám to v dohledné době podaří.

K tomu:

1. Ten, kdo se účastní veřejných diskusí k současným otázkám (z nejnovější doby sobotní jednání Svatopluka, nedělní 55. online setkání k pěstování vize, úterní diskuse s P. Sakem a I. Budilem k dezinformacím) nepochybně dá R. Novotnému za pravdu. Neumíme se dostatečně poslouchat, nejsme schopni dostatečně vytěžit potřebnou informaci z toho, co říká druhý, přešlapujeme na místě a neposouváme se dostatečně dynamicky k plnějšímu pochopení toho, o co jde. Na tom vázne celé hnutí odporu a nápravy. Převažují stereotypy a velmi škodlivý příklon k jednoduchým řešením, což má většinou zhoubné důsledky (příklad s tzv. "vystoupením z EU" je zcela na místě). Jedna z příčin je přirozená: Každý z nás máme tendenci vnímat to, co sděluje ten druhý, prizmatem vlastního, ustáleného pohledu na současnou realitu. A někteří ztratili schopnost toto prizma dále rozvíjet. Není to jen věkem.

2. Existuje jediné řešení, které může probuzení, zrání, vyzrávání veřejného vědomí posunout dál: Opřít se o teorii. Bez spojení hnutí s teorií budeme pořád stát na místě, pořád se nacházet v pasti nezměnitelných individuálních stereotypů (není to jen problém ega, ve stereotypech uvízli i submisivní jedinci), bude si stěžovat na roztříštění sil odporu a nápravy... Na tomto místě říkám zcela kategoricky: Bez schopnosti vnímat realitu prizmatem posunu chápání toho, o co jde, v TEORETICKÉ rovině (byť z pozice laika) se nikam nepohneme a nic se nepodaří. Nepřeháním, v dalším pokračování budu konkretizovat a dám i praktická doporučení.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Velká atrakce pro děti - po Vltavě na lodičkách. Není to levné - hodiny 400 Kč. Ale některé pohledy z lodičky stojí za to. Stačil jsem obeplout celý Střelecký ostrov a ještě mně zbylo dost času.

Tančící dům z lodičky. Mě nikdy neokouzlil.

Ještě jeden pohled na startující ptáky. V dálce Vyšehrad.

Otáčím se kolem Střeleckého ostrova k návratu a otevírá se mně pohled na Malou stranu.

Žofín, přes stromy na Žofíně vykukuje Národní divadlo a za ním Most legií.