Omyly Klause Schwaba a srozumitelná vize/4

Nikoli Průmysl 4.0, ale nová revoluce, aneb omyly Klause Schwaba – část 4.

Zásadní rozdíl mezi pohledem na současnou realitu prizmatem konceptu Průmyslu 4.0 a prizmatem změny srovnatelné s průmyslovou revolucí, resp. prosazováním sektoru produktivních služeb jako dominantního sektoru, určitou protikladnost obou přístupů, lze patrně poměrně snadno pochopit. Právě tak lze pochopit i to, jaké důsledky má omezení vidění historické změny, kterou procházíme, v intencích Průmyslu 4.0, pro zrod koncepcí typu "Velkého resetu"Klause Schwaba a pro skutečné a přirozené řešení současných problémů podporou vzniku sektoru produktivních služeb jako sektoru dominantního a samonosného. Nejde přitom jen o úvahy na akademické půdě, ale o zásadní spor v oblasti pojetí reforem.

K tomuto závěru mě mj. přivedla práce mého studenta bakalářského (!) studia Patapije Martyněnka, který zcela samostatně ve své bakalářské práci nazvané "Průmysl 4.0 a změna srovnatelná s průmyslovou revolucí"příslušné srovnání provedl. Přesně uvedu formulace, které jsou jeho původní, došel nim zcela samostatně a podstatným způsobem obohatily i můj pohled na danou problematiku.

Vybírám některé citace z šedesáti stránkové práce (od svého textu je odliším barvou) a doplňuji komentářem.

V tomto pokračování se dostáváme k porovnání obou přístupů v ještě konkrétnější rovině:

"Čtvrtá průmyslová revoluce je představa Klause Schwaba o tom, jak se moderní svět mění a jak bude vypadat v budoucnu s rozvíjejícími technologiemi. Myslím si, že je užitečné pro každého seznámit se s takovou knihou a uvažovat nad aktuálními myšlenkami a změnami, které mohou nastat v budoucnu.

Podle Schwaba změní Průmysl 4.0 ekonomický, politický a sociální život lidí. Jeho realizace povede jak k pozitivním stránkám, tak způsobí mnoho problémů, se kterými se společnost v budoucnu setká.

Jedním z takových hlavních problémů nastane, a to je zánik mnoha povolání. Kdysi také zanikla taková profese jako je "lampař", osoba, která chodila ráno a rozsvěcovala plynové venkovní lampy. Stejný osud, může postihnout ve velkém mnohé nízkopříjmové manuální práce, protože automatizace šetří čas a náklady. Mohou zaniknout taková povolání, jako jsou překladatelé, účetní, vrátní, auditoři, telefonní operátoři a řidiči. Úplně autonomní vozidla mohou nahradit řidiče, kteří většinou nemají vysoké vzdělání, ale mohou mít střední nebo základní vzdělání a jejich mzda je ve střední třídě. Zaniknout nebo ohrožena mohou být i ta povolání, která závisí na řidičích např. čerpací stanice a další.

Proto si myslím, že zavádění technologií musí být opatrné, jinak může dojít k obrovské nezaměstnanosti. Zatím, ale technologie mají ještě dlouhou cestu, než dokážou plnit složité úkoly bez dohledu lidí. Také prozatím firmám může být nevýhodné implementovat automatizační technologie, protože to může být nákladnější než levná pracovní síla, ale přesto směřujeme k plné automatizaci.

Kvůli automatizaci zanikne mnoho existujících povolání, ale vytvoří se hodně nových, které ještě neexistují, mohou to být různé služby, společensky prospěšné podnikání, IT sektor a další. V první řadě by se mělo zajistit rekvalifikace dělníku a veškeré jiné manuální práce. Měl by vzniknout systém pro rekvalifikaci takových občanů. Neměli bychom zapomínat na občany v předdůchodovém věku, kteří by stále mohli dělat práci, ale jiného typu. Taková práce v mezigeneračních týmech má spoustu výhod...

Práce by měla být smysluplnější a řešit úkoly, které vyžadují tvůrčí schopnosti, intelektuální přístup a interakci s lidmi, a to by mohlo udělat nás šťastnějšími. Jak zmiňuje R. Valenčík a autorský kolektiv ve zmíněné monografii, mohly by se rozvíjet různé odvětví, příkladem je lázeňský cestovní ruch. Dalším odvětvím pro vytvoření nových profesí nebo podporu stávajících je kultura. Lidé jsou jedni z mála stvoření, kteří mají cit pro to, co je krásné. Mohl by se rozšiřovat význam kulturních projevů. Takové kulturní akce, jako jsou balet, opery, divadla, výstavy umění, orchestry a různé jiné projevy umění. To jsou činnosti, které technologie ovlivní minimálně, protože se na nich podílí lidé. To vše by mělo přispět člověku k jeho samotnému vývoji, protože je důležité si uvědomit, že technologie jsou jenom nástrojem, samozřejmě je možné pořád zdokonalovat technologie, ale lidstvo na tom vědomostně nezbohatne. K vytvoření prosperující společnosti je třeba zdokonalit samotného člověka. Snažit se minimalizovat lidské negativní stimuly jako je chamtivost, závist, pýcha atd. Takové pochopení je potřeba na globální úrovni.

Důležitou oblastí pro Průmysl 4.0 je vzdělání. Kvalitní vzdělávání poskytuje nejen nové znalosti, schopnosti a dovednosti, ale také zlepšuje sociální návyky. Studující by měl získávat kvalitní vzdělání. Ve vzdělávacích institucích by vznikaly nové obory nebo programy, které umožní brát v úvahu změny vyskytující se v novém moderním světě. Vysoké školy by mohly být více dostupnější pro občany a plnit i jiné funkce navíc např. jako vzdělávací centra. Nové obory nebo programy se zakládaly na nových technologiích jako je internet věcí, robotika, virtuální, umělé inteligence a zvyšování počítačové gramotnosti, aby studenti byli připraveni na novou realitu. Mezi nové metody vzdělávání bych navrhl projektové vyučování. Projektové vyučování by pomáhalo osvojit studentům znalosti a pracovní, organizační a týmové dovednosti...

Pomocí zlepšených a inovačních technologií budeme žít déle, budeme schopni si prodlužovat život pomocí vyměňování částí těla, orgánů, genů, plastických chirurgií, zdravé výživy, vylepšení těla, vyléčení nemocí atd. To má za úkol vyřešit zdravotnictví a věda. To bude znamenat prodloužení života pro všechny. Podle mého názoru tato myšlenka je dobrá a užitečná pro společnost, ale zatím nerealistická, protože začne platit efekt nedostatku. Ti, kteří si takové operace nebo změny na vlastím těle budou moci zaplatit, v jejich zájmu nebude altruismus, nebudou chtít, aby to bylo dostupné všem. Zůstane jenom otázkou, za jak dlouho to bude dostupné všem, protože na začátku bude nevýhodné poskytovat takové služby všem bezplatně. Může se tedy zvyšovat sociální nerovnost, v současnosti je to mezera mezi bohatými a chudými, ale nastat může další nerovnost mezi těmi, kteří budou moci žít déle a udržovat si své zdraví a těmi chudáky, kteří zůstanou bez takových možností ovlivnit své zdraví. Přibydou další rozdíly ve společnosti: v bohatství a délce života."

Zde P. Martynov seznamuje čtenáře se svou vizí toho, kam by se mohla společnost vyvíjet. Upozorňuje přitom i na určitá rizika. Čtenář nepochybně ocení jeho sociální cítění a mezigenerační empatii. K jeho představě připojím jen jednu poznámku. Pokud budeme mít motivující průběžný systém penzijního pojištění, bude možné na něj navázat ekonomicky motivované služby zdravotní péče, které budou zaměřené na prodloužené plnohodnotného života člověka a jeho produktivní uplatnění i ve vyšším věku. Tj. ani v této oblasti nemusí být majetkové rozdíly překážkou, něčím, co by bránilo tomu, aby se naplnila přirozená celoživotní strategie každého člověka ve směru rozvoje, uchování a uplatnění jeho schopností tak, aby plně využil svou přírodou danou jedinečnost.

(Pokračování závěrečnou částí)