Vize, jakou potřebujeme/877
Uveřejňuji na pokračování stručný výklad teoretických základů pozičního investování, přitom tak, aby diskriminující formypozičního investování získaly nejen v odborné oblasti, ale i ve veřejnosti a na úrovni kompetentních národních i nadnárodních orgánů stejný negativní status jako má otrokářství, kolonialismus, rasismus, dokonce i genocida (jedná se o případ ekonomické geocidy (ekonomické likvidace zemí)) a podobné patologické společenské jevy. Přesné definování základních pojmů a použití poměrně jednoduchého analytického aparátu doprovázím z důvodu větší srozumitelnosti toho, o co jde, komentářem, který je určený širší veřejnosti. Základní text odlišuji od komentářů barvou:
Poziční investování: TEORETICKÉ ZÁKLADY – část III.
Dvě cesty promítnutí představy hráčů o budoucím vývoji do aktuálního rozhodování
Skutečnost (tj. to, že to tak ve skutečnosti je), že velmi často a někdy i podstatným způsobem promítá hráč představu budoucího vývoje do současného rozhodování o rozdělení příjmu (v obecnějším případě do rozhodování o volbě své strategie v případě, že se může či musí zúčastnit určité společné akce), je nepopiratelná, nepřehlédnutelná a významná. Ukazuje se, že existují dvě cesty, jak to vyjádřit ve standardních úlohách rozdělení výnosů ze společné akce (a některých dalších úlohách, které v modifikované formě tento problém obsahují):
1. Cesta vycházející z předpokladu, že existuje množina vzájemně přijatelných rozdělení, která je podmnožinou množiny S, a řešení musí patřit do této množiny.
2. Cesta kompozitní finální výplaty, která zohledňuje skutečnost, že to, co jeden či druhý hráč z rozdělení výnosů získá, má vliv i na ocenění výnosu druhým hráčem.
Jak spolu obě cesty souvisejí? Existuje mezi nimi nějaký vztah? Prozkoumáme, kam po nich lze dojít.
Ad 1. Cesta vycházející z předpokladu existence množiny vzájemně přijatelných rozdělení
Předpokládejme, že vznikla situace, kdy ne každé rozdělení, které splňuje podmínky individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti, je z určitých důvodů (pro které bude nutné dát silnou intepretaci), přijatelné pro oba hráče, tj.:
Sa ⸦ S,kde Saje množina vzájemně přijatelných rozdělení
(Index a je odvozen od anglického "acceptability".)
V intencích výše uvedené lze rozlišit:
SaX množinu přijatelných rozdělení pro hráče X
SaY množinu přijatelných rozdělení pro hráče Y
Platí
SaX ∩ SaY ≡ Sa
tj. množina společně přijatelných rozdělení je průnikem množin přijatelných rozdělení každého z hráčů
Řešení příslušné úlohy, tj. rozdělení výplat, pak kromě již zmíněných předpokladů individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti musí splňovat podmínku přijatelnosti, kterou lze jednoduše formulovat takto:
(x, y) 󠇪∈Sa
V některých případech může být řešením úlohy množina prázdná, tj. nelze vyhovět všem předpokladům současně.
V případě, že Sa≡ S nehraje podmínka přijatelnosti při hledání řešení žádnou roli.
Pokud chceme postoupit dále, musíme představu o množině přijatelných výplat konkretizovat a najít vhodnou (ve smyslu praktické relevance silnou) interpretaci.
Pokud má množina Sa podobu takového vztahu mezi výplatami dvou hráčů, při kterém přírůstek výplaty jednoho z hráčů (Δx) musí být kompenzován jednoznačně daným přírůstkem výplaty druhého hráče (Δx), můžeme hovořit o funkci přijatelných řešení (y=a(x)) a jejím průběhu.
Ve zjednodušeném případu (který je vhodný pro grafické vyjádření i při slovním popisu různých situací) lze hovořit o linii přijatelných řešení a jejím sklonu.
y = xa + a.x
kde konstanta xaurčuje polohu linie, koeficient a její sklon.
Protože hráči mohou vidět linii přijatelnosti odlišně, můžeme uvažovat:
y = xax + ax.x linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X
y = xay + ay.x linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X
K tomu:
- obě linie procházejí bodem d, tj. bodem nedohody, resp. startovním bodem;
- velmi jednoduchou transformací bychom mohli obě linie zapsat jako funkci, v níž je funkční hodnotou výplata hráč X a proměnnou výplata hráče Y, ale to není významné;
- k problému odlišného vidění se dostaneme po několika odstavcích textu.
K tomu:
Nezalekněte se symbolů. Důležitý bude závěr v další části, totiž to, že obě cesty k tomu, jak promítnout zahrnutí představy budoucího vývoje do aktuálního rozhodování, se spojují, jakkoli se na první pohled zdají být o něčem zcela odlišném. Je to jeden z příznaků, že teorie jde v tomto případě správným směrem.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Haladova zahrádka na začátku Prokopáku. Otevřena poměrně nedáno. Málá, ale velmi krásná. Vstup volný, ale otevřeno jen v soboru a v neděli.
Divoké mandloně. Přesněji mandloň nízká. Nemohou chybět. U Znojma na hranicích s Rakouskem jich je celá stráň.
Koulenka. Také jí to tu svědčí. U nás ji najdeme v přírodě třeba na Svatém kopečku u Mikulova.
Tuto kytičku neznám, ale působí impozantně.
Když už člověk navštíví Haladovu zahrádku, stojí za to prohlédnout si i nedaleké okolí. V dálce přes Prahu je vidět náznak kopců patřících k Posázaví.