Vize, jakou potřebujeme/877

Vize, jakou potřebujeme/877

Uveřejňuji na pokračování stručný výklad teoretických základů pozičního investování, přitom tak, aby diskriminující formypozičního investování získaly nejen v odborné oblasti, ale i ve veřejnosti a na úrovni kompetentních národních i nadnárodních orgánů stejný negativní status jako má otrokářství, kolonialismus, rasismus, dokonce i genocida (jedná se o případ ekonomické geocidy (ekonomické likvidace zemí)) a podobné patologické společenské jevy. Přesné definování základních pojmů a použití poměrně jednoduchého analytického aparátu doprovázím z důvodu větší srozumitelnosti toho, o co  jde, komentářem, který je určený širší veřejnosti. Základní text odlišuji od komentářů barvou:

Poziční investování: TEORETICKÉ ZÁKLADY – část III.

Dvě cesty promítnutí představy hráčů o budoucím vývoji do aktuálního rozhodování

Skutečnost (tj. to, že to tak ve skutečnosti je), že velmi často a někdy i podstatným způsobem promítá hráč představu budoucího vývoje do současného rozhodování o rozdělení příjmu (v obecnějším případě do rozhodování o volbě své strategie v případě, že se může či musí zúčastnit určité společné akce), je nepopiratelná, nepřehlédnutelná a významná. Ukazuje se, že existují dvě cesty, jak to vyjádřit ve standardních úlohách rozdělení výnosů ze společné akce (a některých dalších úlohách, které v modifikované formě tento problém obsahují):

1. Cesta vycházející z předpokladu, že existuje množina vzájemně přijatelných rozdělení, která je podmnožinou množiny S, a řešení musí patřit do této množiny.

2. Cesta kompozitní finální výplaty, která zohledňuje skutečnost, že to, co jeden či druhý hráč z rozdělení výnosů získá, má vliv i na ocenění výnosu druhým hráčem.

Jak spolu obě cesty souvisejí? Existuje mezi nimi nějaký vztah? Prozkoumáme, kam po nich lze dojít.

Ad 1. Cesta vycházející z předpokladu existence množiny vzájemně přijatelných rozdělení

Předpokládejme, že vznikla situace, kdy ne každé rozdělení, které splňuje podmínky individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti, je z určitých důvodů (pro které bude nutné dát silnou intepretaci), přijatelné pro oba hráče, tj.:

S^a ⸦ S,kde S^aje množina vzájemně přijatelných rozdělení

(Index a je odvozen od anglického "acceptability".)

V intencích výše uvedené lze rozlišit:

S^aX     množinu přijatelných rozdělení pro hráče X

S^aY          množinu přijatelných rozdělení pro hráče Y

Platí

S^aX ∩ S^aY ≡ S^a

tj. množina společně přijatelných rozdělení je průnikem množin přijatelných rozdělení každého z hráčů

Řešení příslušné úlohy, tj. rozdělení výplat, pak kromě již zmíněných předpokladů individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti musí splňovat podmínku přijatelnosti, kterou lze jednoduše formulovat takto:

(x, y) 󠇪∈S^a

V některých případech může být řešením úlohy množina prázdná, tj. nelze vyhovět všem předpokladům současně.

V případě, že S^a≡ S nehraje podmínka přijatelnosti při hledání řešení žádnou roli.

Pokud chceme postoupit dále, musíme  představu o množině přijatelných výplat konkretizovat a najít vhodnou (ve smyslu praktické relevance silnou) interpretaci.

Pokud má množina S^a podobu takového vztahu mezi výplatami dvou hráčů, při kterém přírůstek výplaty jednoho z hráčů (Δx) musí být kompenzován jednoznačně daným přírůstkem výplaty druhého hráče (Δx), můžeme hovořit o funkci přijatelných řešení (y=a(x)) a jejím průběhu.

Ve zjednodušeném případu (který je vhodný pro grafické vyjádření i při slovním popisu různých situací) lze hovořit o linii přijatelných řešení a jejím sklonu.

y = x_a + a.x

kde konstanta x_aurčuje polohu linie, koeficient a její sklon.

Protože hráči mohou vidět linii přijatelnosti odlišně, můžeme uvažovat:

y = x_ax + a_x.x  linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X

y = x_ay + a_y.x  linie přijatelnosti, jak ji vidí hráč X

K tomu:

- obě linie procházejí bodem d, tj. bodem nedohody, resp. startovním bodem;

- velmi jednoduchou transformací bychom mohli obě linie zapsat jako funkci, v níž je funkční hodnotou výplata hráč X a proměnnou výplata hráče Y, ale to není významné;

- k problému odlišného vidění se dostaneme po několika odstavcích textu.

K tomu:

Nezalekněte se symbolů. Důležitý bude závěr v další části, totiž to, že obě cesty k tomu, jak promítnout zahrnutí představy budoucího vývoje do aktuálního rozhodování, se spojují, jakkoli se na první pohled zdají být o něčem zcela odlišném. Je to jeden z příznaků, že teorie jde v tomto případě správným směrem.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Haladova zahrádka na začátku Prokopáku. Otevřena poměrně nedáno. Málá, ale velmi krásná. Vstup volný, ale otevřeno jen v soboru a v neděli.

Divoké mandloně. Přesněji mandloň nízká. Nemohou chybět. U Znojma na hranicích s Rakouskem jich je celá stráň.

Koulenka. Také jí to tu svědčí. U nás ji najdeme v přírodě třeba na Svatém kopečku u Mikulova.

Tuto kytičku neznám, ale působí impozantně.

Když už člověk navštíví Haladovu zahrádku, stojí za to prohlédnout si i nedaleké okolí. V dálce přes Prahu je vidět náznak kopců patřících k Posázaví.