Vize, jakou potřebujeme/861

Vize, jakou potřebujeme/861

Těsně před koncem minulého roku jsme v rámci pěstování vize jako jeden z konkrétních výstupů před eurovolbami zformulovali Programové MINIMUM, tj. deset bodů, které považujeme za důležité prosazovat. Vyhodnocujeme, jak se k nim jednotlivé subjekty, které do eurovoleb jdou, staví. Jejich základní verze je na pouhou jednu stránku, rozšířená odkazy na zdroje je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

O něco později, na začátku ledna byla zahájena diskuse k Programovému MINIMU na stránkách Nepodvolení v sekci Mraveniště, zde:

https://mraveniste.nepodvoleni.cz/latest

Diskuse se rozjíždí sice pomalu, ale je přínosná. Uveřejňuji ji dle pořadí jednotlivých bodů. Jejich názvy zformuloval David Dvořák a uvedl je stručnou poznámkou vycházející ze základní verze Programového MINIMA. Své vstupy jsem vynechal, protože by mohlo dojít ke zdvojení s komentáři. Text, který přejímám z Mraveniště, odlišuji od svého barvou:

Bod č. Bod č. 7 - Návrhy reálných reforem produktivních služeb

(Pokračování bodu č. 7 z minulého dílu)

David Dvořák

Školství není FABRIKA o 40.000 zaměstnancích - ředitel nemá pravomoci ředitele závodu, nemůže dokonce ani přímo nařizovat co a jak má učitel učit. Školství je prostě specifické.

Kvalita ředitelů - tohle nemohu posoudit, ale mohu posoudit za 17 let trendy. A ty směřují špatným směrem. Když jsem začínal, tak ŘŠ mohl rozhodovat o investicích do 500.000 Kč. Prostě měl rozpočet + dotace a záleželo na něm, jak to zužitkuje ve prospěch školy. Nicméně ŘŠ s těmito schopnostmi jsou dnes nežádoucí a zřizovatel bude podle toho vybírat kandidáty. Byl případ, kdy výběrová komise sestavila pořadí kandidátů, ale zřizovatel vybral až 6. v pořadí. A teď proč - uvedu na konkrétním příkladu, kdy obdobných mohu vysypat z rukávu několik: Zřizovatel zorganizoval dodávku techniky do všech svých škol. Výsledkem bylo, že cena byla natolik výhodná, že ji školy nesměly vědět a protože se ovšem jednalo o majetek umístěný v jejich budově, musela být evidence. Dost dlouho u prvního případu řešili, jak to udělat, aby se škola nedozvěděla cenu (asi byla tak výhodná). To je půl problému - druhá půlka je, že dodávka byla (pro všechny školy) v podstatě s vadou ... reklamovalo se, dodavatel přišel, s vadou souhlasil, ale už ho nikdo nikdy neviděl, proplaceno ovšem dostal. Ten mechanismus je jednoduchý - zřizovatel dostane balík peněz pro školství, část z něj odkloní a zbytek dá školám. Aby se nikdo po ničem nepídil, tak ŘŠ řeknou, že to a to za něj zaplatí zřizovatel a tudíž na to v rozpočtu peníze mít nemusí (a nemusí se starat). A tohohle přibývá - takže, zřizovatel nepotřebuje Ředitele, ale někoho, kdo bude řídit školu podle pokynů zřizovatele, ale na svou odpovědnost (ŘŠ). Jinými slovy - požadovaný je ŘŠ, který nemá zvídavé otázky a poslušně plní přání, které se nedají odmítnout. Tady máte zřejmě odpověď na kvalitu ŘŠ.

Nikdo nepopírá, že uvedení každé nové reformy bylo nějak podloženo - v tom problém není. Problém je, že ty, které byly realizovány, se nikdy nevyhodnotily, což není mé tvrzení, ale tvrzení ŘŠ - a tohle je důvod, proč školství upadá. Prostě, reforma, která se nepovedla, není vrácena zpět, není analyzována, proč se nepovedla, ale je nahrazena novou reformou s novými záměry ... které se opět nevyhodnocují.

Učitelé jsou kapitola sama pro sebe - jsou dobří, průměrní i horší, tak jako všude jinde v jiných profesích. Klíčem pro nápravu v tomto bodě je ŘŠ s pravomocemi a podporou školského úřadu, resp. ČŠI. Škola dnes podporu ČŠI nemá, spíše je to naopak ... a rodiče toho zneužívají. Tělocvikář má strach, aby žák nebyl po TV zadýchaný nebo zpocený ... ve výuce nesmí být předem neohlášené písemky a prověrky ... atd. Tohle je důsledek "spolupráce "ČŠI” a nelze se divit, že učitelé se přizpůsobují a kvalita absolventů jde dolů.

Radek Novotný

Jestli má být tohle psaní diskusí a ne "komunikováním” různých názorů, tak bychom měli svá tvrzení též něčím podložit.

Na základě čeho tvrdíte, že z pohledu státu není vzdělávací systém fabrika a že učitelé nejsou zaměstnanci?

Na základě čeho tvrdíte, že ředitel nemůže pedagogovi přikázat, co a jak má učit?

Pokud se o to zajímáte, tak asi víte, že právě nyní probíhají velké revize obsahu vzdělávání a že ředitel MUSĺ donutit pedagogy, aby podle RVP (něco jako výrobní plán státu včetně norem) přepsali školní vzdělávací programy (prováděcí projekty fabriky) a aby každý pedagog, pedagogové na jejich základě vypracovali výchovně-vzdělávací strategie (pracovní postupy daného výrobního úkonu) a pak on i ČSI kontroluje, jak a zda podle nich každý pedagog učí.

A když se škola přihlásí k nějakému trendu, tak pedagog, který tento trend odmítá, tak je na ředitelovi, jak se s ním vypořádá.

Promiňte, já myslel, že ve VIZI se budeme bavit o vzdělávací strategii, co by se měl absolvent naučit, jak by měl obstát ve svém životě, plném turbulentních změn. A ne že tady budeme argumentovat korupcí u jednorázových aktivit za 10 let (nákup vybavení školy).

A i s těmi investicemi kolem 500 000,- to je jinak. Možná víte o fondu obnovy, tak každá škola dostala 1000,- / žáka a z hlediska digitálních pomůcek si mohli koupit, co chtěli.

Dále jsou šablony, kde opět si vybírá sama škola, na co dostane peníze. atd., atd.

Jak jsem psal, problém je v tom, že pokud se výsledky Vaší práce / reformy objeví až za 15 let (než projde absolvent ZŠ, SŠ a VŠ a dostane se na trh práce), je naprostý nesmysl se vracet k reformě před 15ti lety, protože změna společnosti už je za těch 15 let úplně někde jinde. To jako byste chtěl, aby se školy vraceli ke kalkulačkám a k pravítkům a tužkám v geometrii? To by Vám konstrukční a projekční kanceláře pěkně poděkovaly.

A otázka na tělo? Jaký vidíte přínos v tom, aby se žáci překvapovali/přepadávali neočekávanýma písemkami? To jsme na vojně, aby žáci museli být schopni probuzeni o půlnoci odříkat nějaký fyzikální zákon?

Nevím, jakou profesi zastáváte, ale já bych nikomu nepřál, aby pracoval ve firmě, kde manažer přepadává pracovníky úkoly, které musí ad hoc plnit hned z fleku, na místě. Místo aby se na úkoly společně připravili a pak za pomoci společné práce, ale i učení se z chyb postupovali při plnění úkolů dopředu.

A ano byli i pedagogové, kteří si stěžovali, že nemohou dávat domácí úkoly a když je někdo nedonese, tak mu ani nemohou dát pětku. Ten samý den jsem zjistil, že to není pravda (právní rozbor z MŠMT), že dávat úkoly musí a mají, ale to známkování při nedodání nemohou. Ale osobně bych chtěl chodit do školy, kde budou domácí úkoly nastavené tak, že mě bude mrzet, že se se svou přípravou (pokud ji nemám) nemohu zapojit do nějakého navazujícího projektu a že jen čumím, co vymýšlejí a dělají ostatní kamarádi. Jak má vypadat domácí úkol je zcela v gesci pedagoga, jestli dělá z žáků Popelky a nutí je přebírat (za trest) hrách a čočku, nebo je domácí úkol přípravou k nějakému zajímavému projektu, protože o tomto je život a práce. Ne o přípravě na třídění luštěnin.

K tomu ode mne:

Myslím, že tady jsme se hodně odchýlili od tématu a zabředli v dílčích problémech. Znovu připomínám, o co jde: "Jde o vytvoření systémových podmínek v oblasti financování odvětví, které vedou k nabývání, uchování a uplatnění schopností člověka; v případě školství o to, jak systémově zainteresovat jednotlivé stupně vzdělání na co nejvyšší úrovní absolventů ve smyslu jejich uplatnitelnosti, a to nejen v praxi, ale i při dalším studiu." – A to nejen vzdělání, ale i péče o zdraví, poskytování sociálních služeb k překonání handicapů či vyloučení různého typu. Tam bude ještě moc a moc práce (mj. proto, aby se napravily deformace současného stavu). Prostě jde o to, aby ekonomické subjekty působící v dané oblasti (poskytující produktivní služby či zprostředkující jejich využití, tj. pojišťovny) měly možnost financovat svoji činnost na základě ekonomických efektů, které poskytují. K tomu podrobněji na online setkání.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Velikonoce jsem dostal dva dny opušťáka a tak jsem zamířil do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl. Občas mě taková touha popadne. Vybral jsem si oblast mezi Slezskými Žabkovicemi a Žabkovickým Kamencem. Jednak proto, že je to hned za Kladskem, konkrétněji nejbližší místo od Prahy, kde jsem ještě nebyl, jednak proto, že jsem měl takové tušení, že to tu bude stát za to. A opravdu. Vřele doporučuji. Navíc jsem ve Slezských Žabkovicích sehnal ubytovnu u sportovní haly za pouhých 750 korun na noc. V pěkném prostředí. Udělal jsem si tři vycházky během jednoho a půl dne, každou tak na 20 km.

V okolí velkého zámeckého parku u Žabkovického Kamnce. Pohled směrem k Rychlebským horám.

Celé je to zde polepeno volebními plakáty, většina osob nepůsobí příliš důvěryhodně. Toto sídliště je dost bizár...

Zámek v záři zapadajícího slunce.

Kostel s farou.