K rozhovoru v PListech 8.4. - část 2.

K rozhovoru v PListech 8.4. - část 2.

"Dnes je akademická půda vystavena většímu tlaku než koncem padesátých let a v období normalizace po roce 1968," touto citací začíná uvedení rozhovoru se mnou, který 8. dubna zveřejnily Parlamentní listy. Je v něm několik pasáží, které vycházejí z pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, na které považuji za přínosné upozornit v rámci tohoto seriálu. Celý rozhovor je zde:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jako-za-protektoratu-Zavrit-vysoke-skoly-nelze-takze-Cistka-na-akademicke-pude-Docent-Valencik-promluvil-753471

Tato část rozhovoru bezprostředně souvisí s pěstováním vize:

"Otázka:Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) sepsali Desatero o vzdělávání, kde devátý bod zní: "Rolí státu je zajistit svobodu a spravedlnost ve vzdělávání". Znamená to, že stát selhává?
Moje odpověď: Selhává celý institucionální systém v naší zemi, nejen státní instituce, ale i ty, které by měly být na státu nezávislé. Ale to je v dnešní době případ všech zemí našeho civilizačního okruhu, včetně USA či Německa. Je to dáno tím, že celá naše civilizace prochází osudovým úskalím. Patrně jako každá civilizace kdekoli ve vesmíru a ve kterémkoli vesmíru.
Na cestě k překročení některých časoprostorových omezení své existence musí projít stádiem technologického pokroku, který dává člověku natolik velkou převahu nad okolní přírodou, natolik ho pozvedá nad úroveň boje o přežití, že se tento "polštář evoluční výhody" stává jakousi "Petriho miskou" či líhní endoparazitů. Tedy těch, kteří jsou součástí lidského rodu a současně na něm parazitují. Pokud máme projít tímto úskalím, nestačí jen apely, i když i ty je nutné ocenit. Důležité je mít oporu ve vědě, ve studiu a šíření výsledků vědy. Jedním z aspektů šíření vědy je i její zlidovění. Každý, ať již působí na akademické půdě, nebo nikoli, ať je z města či venkova, ať je třeba i bezdomovec, by si měl nejen uvědomovat, ale doslova žít tím, že má "jen" neukončené celoživotní vzdělání. Pokud toto pochopí dostatek lidí, nemusíme se bát budoucnosti."

V diskusi k článku tento důležitý moment byl dobře pochopen. Cituji:

"Bohužel pan docent to popsal přesně - v západním civilizačním okruhu na tom co velkým úsilím vybudovali generace předků, teď parazituje přemnožený nový druh lidského rodu (homobacillus). A tato nákaza nebezpečnější než neštovice se masívně šíří i k nám."

Asi tak... Ale jsem trochu optimističtější. Vesmír, ve kterém žijeme, je totiž možná nejen kosmologicky, ale i everettovsky mnohosvětový a my žijeme ve shluku jeho vláken.

Pokud by tomu tak bylo, je docela možné, že některé varianty shluků mají pokračování v přesahu některých časoprostorových parametrů toho vesmíru, který nás zrodil, a některá nemají. Každý tak má možnost rozhodovat, nejen o tom, co udělá pro to, aby svět s pokračováním byl ten jeho svět, nebo aby se odsoudil do světa, který nemá pokračování, a stal se zombií ještě zaživa.