Vize, jakou potřebujeme/859

Vize, jakou potřebujeme/859

Těsně před koncem minulého roku jsme v rámci pěstování vize jako jeden z konkrétních výstupů před eurovolbami zformulovali Programové MINIMUM, tj. deset bodů, které považujeme za důležité prosazovat. Vyhodnocujeme, jak se k nim jednotlivé subjekty, které do eurovoleb jdou, staví. Jejich základní verze je na pouhou jednu stránku, rozšířená odkazy na zdroje je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html

O něco později, na začátku ledna byla zahájena diskuse k Programovému MINIMU na stránkách Nepodvolení v sekci Mraveniště, zde:

https://mraveniste.nepodvoleni.cz/latest

Diskuse se rozjíždí sice pomalu, ale je přínosná. Uveřejňuji ji dle pořadí jednotlivých bodů. Jejich názvy zformuloval David Dvořák a uvedl je stručnou poznámkou vycházející ze základní verze Programového MINIMA. Své vstupy jsem vynechal, protože by mohlo dojít ke zdvojení s komentáři. Text, který přejímám z Mraveniště, odlišuji od svého barvou:

Bod č.

6 - Principy spravedlivého a udržitelného důchodového systému

David Dvořák

Systém průběžného penzijního pojištění vytváří nejbezpečnější a dostatečně výnosná úsporová aktiva, a to i pro vyšší střední vrstvy. Je základem společenské solidarity vnitro i mezigenerační. Ve vztahu k jeho stabilitě se projevuje vztah reprezentantů moci k naší zemi. Tuto stabilitu lze i s přihlédnutím k demografickým výkyvům zabezpečit vytvořením účinných motivací k prodloužení doby dobrovolného produktivního uplatnění. Míra, v jaké stávající vláda podlomila důvěru v tento systém, si k obnovení důvěry vyžaduje ústavní zakotvení základních principů systému formou společenské smlouvy.

Tibor Ganzer

Je zajímavé, že sice tato problematika by měla být jednou z priorit, ale je odsouvána do pozadí jinými "prioritami”, i když z hlediska trvání generací jsou to jen "priority” s krátkým životem.

Přitom se dotýká každého, padesátníci se v tom ocitnou coby dup, čtyřicátníci už cítí dračí dech důchodu a třicátníci vidí to na svých rodičích.

Zpátky k tématu průběžného důchodového systému a k jeho motivační roli v dobrovolném prodloužení doby výdělečného uplatnění pojištěnce (Radim tady užívá slovo člověka, což si myslím je chyba).

Proč je to chyba?

Když mluvíme o "člověku” tak toto tvrzení je v rovině občan, volič.

Když mluvíme o pojištěnci tak upřesňujeme vztah tohoto člověka s nějakou ekonomickou entitou.

Tou entitou musí být "Všeobecná průběžná důchodová pojišťovna” jako entita, která dle pojistné matematiky zabezpečuje ekonomické náležitosti prodloužení doby produktivního uplatnění svých pojištěnců.

Bez existence "Všeobecné průběžné důchodové pojišťovny” která dle pojistné matematiky zabezpečuje funkce prodloužení doby produktivního uplatnění svých pojištěnců, nemá diskuze o reformě valný efekt, protože nemá "jeden pevný bod”, ke kterému je možné ukotvit jednotlivé části reformy.

Bez taktické diskuze o zřízení a fungování "Všeobecné průběžné důchodové pojišťovny” bude diskuze o reformě směrovat ke strategické prohře - bude to plácání do vody, kde protivník využije všechny dostupné páky k nastolení vlastního systému fondů a ke konečnému vytunelování.

Jana Simonová

Souhlasím s tím, že důchodový systém by měl být jeden z nejdůležitějších pilířů společenské mezigenerační smlouvy. Zároveň je nutné souhlasit s tím, po čem volá Tibor Ganzer, tj. být pojmově přesní, abychom se mohli dobrat toho, co bychom považovali za spravedlivý a udržitelný důchodový systém.

Dnes máme v důchodovém systému nejen solidární podporu důchodců (1. pilíř), ale i podporu (doplňkového penzijního) spoření a finančního investování (3. pilíř), z něhož nejvíce vydělávají pojišťovny. V rámci druhého pilíře docházelo k diskriminované podpoře ve prospěch vyšších příjmových skupin, a tím také docházelo k výraznému krácení zdrojů na průběžný systém. V obou pilířích (3. a 2.) jde o skrytou podporu finančního sektoru ze státních prostředků na úkor solidárního důchodového systému.

Takže, dle mého názoru, za průběžný důchodový systém lze považovat jen 1. pilíř a je třeba odstranit státní podporu spoření a investování, které není solidární, neboť pod falešným pláštíkem "doplňkového penzijního spoření”, vláda podporuje občany s vyššími příjmy a navíc a zejména tato podpora přináší enormní zisky penzijním společnostem, které jsou většinou v cizích rukou. Takže zde v rámci důchodového systému dochází ke státní podpoře finančních a investičních společností, které své zisky z valné části převádějí do zahraničí. Na důchodcích tato vláda šetří, aby mohla zvýšit zisky finančním a investičním společnostem a umožnila tak zahraničním vlastníkům vyvádět stále větší zisky do zahraničí.

Proto je třeba razantně oddělit 1. pilíř od všech dalších pilířů, které kombinují povinné dávky státu s privátním využíváním kumulovaných prostředků pro investování, tj. zárodek penzijních investičních fondů.

Samozřejmě je třeba občanům umožnit spoření a investování, ale nikoliv s automatickým finančním příspěvkem státu. Spoření a finanční investování je velmi lukrativní business s miliardovými zisky, kde pro podporu státu není žádný důvod. Navíc propojením na důchodový systém vzniká zakrytý tunel, který umožnuje spolehlivý příjem ze státního rozpočtu soukromým finančním institucím. Vyžaduje to jen jediné, pravidelně krátit důchody, aby "v důchodovém systému” zbylo co nejvíce peněz na investování. At žije soukromé podnikání, nejlépe s příjmy a riziky, které nese stát, a o zisky se postarají podnikatelé...

K tomu ode mne:

Jsem rád, že zde se diskuse takto rozběhla. Připomenu jen to, že všechny body "desatera" jsou koncipovány tak, aby byly provázány vnitřní logikou. V tomto případě jde zejména o to, že vytvoření motivačního prostředí (pro všechny zúčastnění subjekty, tj. penzijní pojištěnce, subjekt penzijního pojištění, pojišťovny financující produktivní služby umožňující prodloužení doby produktivního uplatnění, poskytovatele produktivních služeb) k prodloužení doby produktivního uplatnění je jednou z reálně dosažitelných cest odstartování růstu role produktivních služeb, tj. odstartování historické změny, o kterou jde. A právě ve Středounijním prostoru jsou k tomu nejvhodnější podmínky. – Mám dojem, že právě proto současná vláda (zejména Jurečka) naprosto a ostudně v dané oblasti selhala.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na Velikonoce jsem dostal dva dny opušťáka a tak jsem zamířil do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl. Občas mě taková touha popadne. Vybral jsem si oblast mezi Slezskými Žabkovicemi a Žabkovickým Kamencem. Jednak proto, že je to hned za Kladskem, konkrétněji nejbližší místo od Prahy, kde jsem ještě nebyl, jednak proto, že jsem měl takové tušení, že to tu bude stát za to. A opravdu. Vřele doporučuji. Navíc jsem ve Slezských Žabkovicích sehnal ubytovnu u sportovní haly za pouhých 750 korun na noc. V pěkném prostředí. Udělal jsem si tři vycházky během jednoho a půl dne, každou tak na 20 km.

Zachovalá část opevnění ve Slezských Žabkovicích.

Kostel v Žabkovickém Kamenci, kam jsem dorazil na odpoledním části výletu.

Má hodně pěknou barokní výzdobu.

Část fary, která slouží i jako muzeum.