Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita

ip: To vůbec nemusí být konfrontační. Vzpomenul bych prof. Milana Machovce, který napsal velmi významnou knihu "Ježíš pro moderního člověka" a knihu Žďárský (editor), Machovec "Hovory s Milanem Machovcem", kde právě v první části je diskuze Machovce s evangelickým pastorem na téma marxismus a křesťanství.

radimvalencik: Se svolením Radka posílám jeho námět, který velmi vítám:


Ahoj Radime,



jsem rád, že máš podobnou představu (nekonfliktně) o nedělní diskusi na „duchovní téma“.



Za sebe bych Ti chtěl naznačit, jak k tomu mám naplánováno přistoupit já.



Mým cílem online diskuse není obrana jakékoliv víry. Naprosto respektuji svobodu vyznání a každý pěstitel VIZE si může věřit v co a v koho chce.

Navrhoval bych, že pokud bychom se měli bavit o duchovních kvalitách a hodnotách, které by měly nové vznikající Elity a pěstitelé rozvíjet, tak bych apeloval na všechny řečníky a diskutující, abychom se drželi v okrajových podmínkách:

„Co z dané Víry je pro výše uvedený cíl užitečné a co jim bude pomáhat VIZI prosazovat a žít ji.„

„A které myšlenkové postupy a pravdy v různých vírách k tomu nevedou, případně ve své podstatě rozvíjí zcela opačné tendence a druhy jednání/chování?“



Abychom se zbytečně nerozbíhali do široka, asi by to chtělo vybrat parametr, či typ problému, na který by se to mohlo zaměřit.

Myslím, že by tím vybraným problémem současného západního světa (mimojiné), na který bychom se mohli zaměřit, či kterým problémům by se měla naše VIZE vyhnout, či nabídnout alternativu a které současná většinová náboženství evidentně patrně nedokáží řešit je (v duchu Klause Schwaba) vnímání štěstí a pocitu spokojenosti ve svém pracovním a osobním životě.

Nemám chuť omílat témata jako rozpad rodiny, vztah mezi generacemi, neúcta k tradicím. Tyto nerozporuji, ale o nich se bavíme stále a určitě i budeme.



A z tohoto pohledu Ti posílám svůj úhel pohledu, ve kterém bych se já rád pokoušel auditorium přesvědčit, resp. na které bych se chtěl pokusit nabídnout duchovní přístup a potenciální řešení:

Posledních minimálně 2000 let byla v západním židokřesťanském světě snaha o uspokojování potřeb lidského těla v různých směrech -materiálních, smyslových i myšlenkových (ať už šlo o feudalismus, kapitalismus, či socialismus).

Ale navzdory dosaženému pokroku, lidé v takto nastaveném světě nejsou spokojeni, natož šťastni. Narůstají u nich deprese a ztráta smyslu života, které potlačují/uklidňují antidepresivy, či omamnými látkami.

Další z problémů západního světa je narůstající agresivní, či útočné chování vůči jedincům stejného kulturního okruhu, které mají jiný názor, či pohled na určitou věc. Jak v pracovním, tak v rodinném životě.

Situace kolem nás, které se nevyvíjejí tak, jak bychom chtěli, v nás vyvolávají nespokojenost až agresi.

------------------------------

A z hlediska samotného průběhu, mám nějaké teze, které bych při své řeči vysvětloval, tak abych je nemusel neustále opakovat, udělal bych pár powerpointových slidů. Nevím, jestli ta platforma, na které online diskuse probíhá umožňuje sdílení obrazovky a pokud by to bylo obtížné, poslal bych ti těch pár slidů, že bys je pustil ty a já bych je komentoval.

Důležitý podnět Radka, který to také tak vidí:

Jak to vidíš?

Díky za Tvůj názor na výše uvedené a těším se na plodnou a nekonfliktní duchovní diskusi.

---
radimvalencik.pise.cz

ip: Já jsem se k tomu Machovcovi dostal teprve teď, ovšem musím říci, že je to pro mne bomba. On to analyzuje jako filosof a historik a analýzou textů Nového zákona dospěl k názoru, že Kristus je skutečná historická osoba. Ovšem zatímco podrobnosti o historické osobě Krista se postupně překryly, tak postupně vznikla osoba teologická.
I pro ateisty je třeba se zamyslit nad silou této tradice trvající po tisíceletí a nad jejím emočním a také mravním působením. Je třeba to brát vážněji i z hlediska např. kultury. Machovec ve své předmluvě z r. 1990 varoval před silou dálněvýchodního duchovna (Indie, Čína), ale my dnes máme mnohem aktuálnější Islám tak říkajíc za rohem nebo dokonce v "eurokožichu".
Velikonoce jsem strávil v Římě, absolvoval jsem nedělní slavnostní mši se Svatým otcem ve Vatikánu (jsem jenom vlažný katolík) a také sledoval páteční Křížovou cestu kolem Kolosea. Emoční působení značné a překvapila mne velká účast mladých lidí na těchto akcích.