Vize, jakou potřebujeme/851

Vize, jakou potřebujeme/851

K rozhovoru v PListech 8.4. - část 2.

"Dnes je akademická půda vystavena většímu tlaku než koncem padesátých let a v období normalizace po roce 1968," touto citací začíná uvedení rozhovoru se mnou, který 8. dubna zveřejnily Parlamentní listy. Je v něm několik pasáží, které vycházejí z pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, na které považuji za přínosné upozornit v rámci tohoto seriálu. Celý rozhovor je zde:

https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Jako-za-protektoratu-Zavrit-vysoke-skoly-nelze-takze-Cistka-na-akademicke-pude-Docent-Valencik-promluvil-753471

Tato část rozhovoru bezprostředně souvisí s pěstováním vize:

"Otázka:Členové Stálé konference asociací ve vzdělávání (SKAV) sepsali Desatero o vzdělávání, kde devátý bod zní: "Rolí státu je zajistit svobodu a spravedlnost ve vzdělávání". Znamená to, že stát selhává?
Moje odpověď: Selhává celý institucionální systém v naší zemi, nejen státní instituce, ale i ty, které by měly být na státu nezávislé. Ale to je v dnešní době případ všech zemí našeho civilizačního okruhu, včetně USA či Německa. Je to dáno tím, že celá naše civilizace prochází osudovým úskalím. Patrně jako každá civilizace kdekoli ve vesmíru a ve kterémkoli vesmíru.
Na cestě k překročení některých časoprostorových omezení své existence musí projít stádiem technologického pokroku, který dává člověku natolik velkou převahu nad okolní přírodou, natolik ho pozvedá nad úroveň boje o přežití, že se tento "polštář evoluční výhody" stává jakousi "Petriho miskou" či líhní endoparazitů. Tedy těch, kteří jsou součástí lidského rodu a současně na něm parazitují. Pokud máme projít tímto úskalím, nestačí jen apely, i když i ty je nutné ocenit. Důležité je mít oporu ve vědě, ve studiu a šíření výsledků vědy. Jedním z aspektů šíření vědy je i její zlidovění. Každý, ať již působí na akademické půdě, nebo nikoli, ať je z města či venkova, ať je třeba i bezdomovec, by si měl nejen uvědomovat, ale doslova žít tím, že má "jen" neukončené celoživotní vzdělání. Pokud toto pochopí dostatek lidí, nemusíme se bát budoucnosti."

V diskusi k článku tento důležitý moment byl dobře pochopen. Cituji:

"Bohužel pan docent to popsal přesně - v západním civilizačním okruhu na tom co velkým úsilím vybudovali generace předků, teď parazituje přemnožený nový druh lidského rodu (homobacillus). A tato nákaza nebezpečnější než neštovice se masívně šíří i k nám."

Asi tak... Ale jsem trochu optimističtější. Vesmír, ve kterém žijeme, je totiž možná nejen kosmologicky, ale i everettovsky mnohosvětový a my žijeme ve shluku jeho vláken.

Pokud by tomu tak bylo, je docela možné, že některé varianty shluků mají pokračování v přesahu některých časoprostorových parametrů toho vesmíru, který nás zrodil, a některá nemají. Každý tak má možnost rozhodovat, nejen o tom, co udělá pro to, aby svět s pokračováním byl ten jeho svět, nebo aby se odsoudil do světa, který nemá pokračování, a stal se zombií ještě zaživa.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Sobotní výlet s VŠFS do Chuchle: Skvělé

Počasí nám přálo, sešly se nás dvě desítky včetně čtyřnohého Olivera, zastoupeny čtyři generace. Dokonce i šest studentů. Buřty i zajímavé rozhovory. Jen chyběla kytara.

Ještě jeden pohled na naši čtyřgenerační partu, která se zde sešla.

Homolka. Nejkrášnější místo plné vzácných květin. Zrovna je někdo nahoře. Bývají nad ním nádherné západy slunce. Touto cestou se sem přichází.

Homolka. Nejkrášnější místo plné vzácných květin. Zrovna je někdo nahoře. Bývají nad ním nádherné západy slunce. Touto cestou se sem přichází. 

Výhled na protilehlý lom.