Vize, jakou potřebujeme/847

Vize, jakou potřebujeme/847

Poziční investování: Co teorie přehlíží? – část II.

(Příklady reflexe "skrytého" fenoménu pozičního investování v teoretických textech z oblasti teorie her)

Začal jsem připravovat monografii k pozičnímu investování (Základy teorie pozičního investování). Ke stažení je online dostupná pracovní verze na spřátelených stránkách Nepodvolení, zde: https://www.nepodvoleni.cz/vize-rv/pozicni_investovani/

Můžete sledovat postup prací, případně se přidat připomínkami či doplňky (pracujeme v týmu, do kterého může vstoupit každý zájemce).

V této sérii k pozičnímu investování doložíme, že současná teorie doložitelně problém pozičního investování přehlíží. Jak jsem ukázal v předmluvě k připravované monografii, má to metodologické i ideologické příčiny. Pasáže z připravované monografie odlišuji barvou.

Jak se teoreticky vyrovnat s fenoménem pozičního investování

Lze říci, že v každém práci věnované některému z modelů výše uvedeného typu, ať již v případě experimentálního ověřování, tak i při úvahách o jeho aplikaci se doložitelně v textu s formulacemi, které na některý z uvedených problémů reagují, setkáváme. Jak se s tím vyrovnat?

1. První možností je považovat uvedené jevy za projev přirozené lidské iracionality. Co je ovšem iracionálního na tom, že za určitých podmínek vidí hráč možnost toho, že rozdělení výplat, které mu přinese bezprostřední prospěch, mu ve skutečnosti přinesu újmu? Druhý hráč totiž může využít svou výplatu (formou pozičního investování, které může mít nejrůznější formy) k tomu, aby byl první hráč diskriminován.

2. Druhou možností je vyloučit uvedené jevy z oblasti, na kterou je teorie zaměřena. Teorie dá dokonalý model a je na uživatelích, aby našli způsob jeho uplatnění v praxi. Zde ovšem hrozí riziko, že teorie zůstane "před branami" praktické aplikace. Kromě toho lze takové "samoomezení" teorie považovat nikoli za vhodnou abstrakci, ale za ztrátu kontaktu teorie s realitou.

3. Třetí možností je rozdělit řešení problému do několika etap, přičemž v první etapě vytvoříme a využijeme model bez pozičního investování, následně pak výsledek podrobíme diskusi a analýze prostřednictvím nástrojů pozičního investování. Zde ovšem není zcela jasné, jak postupovat. Především však takový postup ne zcela odpovídá reálnému rozhodování hráčů, kteří představu o způsobu vyžití prostředků ze společné akci promítají přímo do rozhodování o tom, jak se zachovat (zda se akce zúčastnit či nikoli, zda – pokud jsou k účasti na akci nuceni – kooperovat, nebo vyvolat konflikt apod.).

4. Čtvrtá možnost, kterou považujeme na nejvhodnější a nejpřirozenější, je najít vhodné nástroje, které by umožnily přítomnost fenoménu pozičního investování do modelu zapracovat. Nejvhodněji jako podmínku neutrality pozičního investování, které musí řešení vyhovovat. K tomu navrhujeme některé nástroje, konkrétně:

- Množinu, funkci, linii neutrality pozičního investování (což lze vyjádřit analyticky i graficky a plní obdobnou roli jako indiferenční křivka při popisu rozhodování spotřebitele).

- Model nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, který umožňuje ukázat mechanismus fungování pozičního investování. Možnost využití investičních příležitostí jednoho hráče a velikost výnosu z nich není nezávislá na investičních příležitostech, kterými disponuje druhý hráč. Příslušný model byl původně vyvinut při analýze některých jevů na finančních trzích, ale lze ho interpretovat mnohem šířeji, například při rozdělení omezené zásoby vody, kde vodu lze chápat jako prostředek nezbytný k využití příležitostí, kterými hráči disponují. 

Druhý příklad: Axiomatizace bankrotních modelů

Jako příklad všudypřítomnosti pozičního investování můžeme uvést výsledky experimentů a průzkumů, které uvádí W Thompson (2015) ve své syntetické práci věnované axiomatizaci bankrotních a dotačních modelů. Zde podrobně popisuje metodiku experimentů včetně kladených otázek. Na základě výzkumů, na které se odvolává, uvádí: "Zjišťují, že subjekty spíše upřednostňují výsledek, který je blíže proporcionálnímu výsledku ve firmě scénář a výsledek, který se blíží rovnostářskému výsledku v důchodovém scénáři." (Thompson 2015, s. 54). Projevuje se zde tentýž jev jako ve standardní ultimátní hře. Proto by bylo vhodné v příslušných experimentech položit otázku týkají se přímo pozičního investování, resp. otázku, zda upřednostnění rovnostářského pohledu nesouvisí s obavou, zda nerovné rozdělení může vést k diskriminaci dotčené strany z pozice využití majetkové převahy druhé strany. Nepochybně zajímavá otázka, kterou  by stálo položit (odpověď na kterou lze s velkou mírou jistoty předpovědět) je následující: Může autorita rozhodující o způsobu uspokojení nároků být ovlivněna ze strany hráčů, kteří mají majetkovou převahu nad hráči, kteří ji nemají? Dlužno zdůraznit, že tyto otázky a s nimi spjatá problematika není vnější vůči problematice vypořádání nároků v případě bankrotu či dotačních nároků. Pokud ji chceme do modelu zahrnout, musíme do řešení zahrnout požadavek neutrality pozičního investování, k čemuž poskytujeme příslušné analytické nástroje. Mj. z hlediska axiomatické výstavby je důležité uvést to, že podmínka (kterou lze formulovat i jako axiom) neutrality pozičního investování může vést k tomu, že axiomatický systém obsahující axiom individuální a kolektivní racionality může být rozporný.

(Pokračování dalším příkladem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Do Průhonického parku chodím několikrát do roka. Teď už tam vše kvete.

Svatý Jiří poráží draka na fresce Průhonického parku. Vždy je zde něco, čeho si stojí za to všimnout.

Tady je detail klanolístky. I v této podobě jedlé a chutné houby, byť i trochu tuhé, ale s výraznými protirakovinými účinky.

Klasika. Jeden z nejhezčích pohledů v Průhonickém parku na jezero pod zámkem.

Na zpáteční cestě jsem uviděl ještě několik srnek.